Byl jednou jeden Matěj - 8.

 Čas plynul pro někoho rychle, pro Matěje v poklidu.  Stavba domu byla pro něj na prvním místě. Podle všech známek jeho chování, patřil k typům starých mládenců, kteří se díky  delšímu pobytu s rodiči nejen  nesnažili osamostatnit, ale nakonec právě díky péči o zestárlé rodiče se  naučili  být samostatní, spíš nezávislí. Bez potřeby péče o svou osobu. 

Při hovorech s rodinou - bratry, synovci  odsouhlasil jejich připomínky na jeho šetření. Není dobré mít hodně úspor a  nemít na stará kolena pohodlí v domku. Dokud si hodně věcí umí udělat sám, rozhodnout co kde chce mít, nemá čekat. Jen tak nenápadně mu synovec nadhodil, že  mladší žena by ho mohla připravit nejen o peníze, ale hlavně by muselo být vše po jejím. 

Kavárnička U Ruži - leden 2021

Je třináctka šťastné číslo?   Jak pro koho, že? Začínám tento rok již "kolikátou"

Kavárničku a vítám návštěvníky  čtoucí a  zvlášť vřele ty komentující-mezi sebou

se bavící. Přání do nového roku je mnoho, většinou se opakují - zdraví, výdrž,

štěstí, spokojený, klidný život. Přátel pár upřímných a zdravou, milující rodinu,

práci i společenské aktivity. To vše ještě jednou všem přeji...

Pozdrav od Petra Šafránka

Byl jednou jeden Matěj -7.

 S Matějem byla po smrti maminky docela těžká domluva. Chodil pást, vypomáhal při práci na dokončení domu synovci a  přitom plánoval opravu domku. Synovec Honza mu dohodil odborníka , který Matěji na rovinu řekl, že domek opravit nemá cenu. Navíc by získal jeho  zbouráním  a zrušením předzahrádky víc místa na nový dům. Oprava by byla moc drahá a do nového domu bude mít možnost zavést vodovod, který se v obci buduje, kanalizaci, protože je v ulici, kde lidé ji chtějí. To ho přesvědčilo.

Víla Bubuška na koupališti. 14.

 Počasí bylo tak krásné, že lákalo nejen děti, ale i vílu Bubušku, která se potulovala po hrázi rybníka, ponořit se do vody.

Uvědomila si, že se bude muset vtělit do nějaké podoby. Nevyzkoušela si totiž nikdy, jak by dopadla, kdyby se do té vody ponořila. Byla stvořena z paprsků světla. Jak se tak rozhlížela, všimla si, že hodně lidí chodí někam vlevo a zaslechla malou holčičku, jak říká mamince :

,,Tak už pojď, Kája už na koupališti dávno je."

Maminka se zabavila s jinou ženou, která vezla kočárek s miminkem. Ta zaslechla, co malá mamince říká a jen si povzdychla:

Víla Bubuška a děvčátko Letinka - 19.

 

Děvčátko Letinka dělalo svým rodičům po letech péče hodně radostí. Narodila se totiž dříve než měla, byla moc malinká, prostě Kulíšek. Když poprvé otevřela očička, měli její rodiče pocit, že má v droboučké tvářičce dva balonky. Tak měla ty oči velké. Taky jí dodnes tak velké zůstaly. Stala se z ní moc šikovná holčička. Vytáhla se, byla štíhlounká, vlásky měla dlouhé, spletené do copů. Maminka se někdy durdila, že to mytí, česání dá dost práce, zvlášť, když mají někam spěchat. 

Letinka se však nedala. 

Víla Bubuška a kulíšek Martínek -18.

  

Bubuška musela na sebe vzít podobu člověka, kterému buď pomáhala nebo podobu někoho z jeho okolí, aby ji bylo vidět. I tak ji mohl uzřít pouze určitý člověk. Přivřela oči a napnula svůj sluch.Bylo pozdní odpoledne, když víla Bubuška usedla na lavičku u velké budovy. Právě nenápadně pomohla v podobě mladé dívky jedné starší paní najít obchod s brýlemi, tak si chtěla posedět. Odpočívala a přitom naslouchala, jestli se někde neozývá volání o pomoc. To, které zaslechla vždy jen ona. Lidé v jejím okolí ho nikdy neslyšeli. Však ani vílu Bubušku, která byla utkaná z paprsků měsíce a šatičky měla z obláčků, nikdo z nich neviděl.

Víla Bubuška a její kamarádka víla Vodulka. -17.

 

 

Jako lehký obláček vypadala Bubuška, když se courala po hrázi rybníka. Nebyl zamrzlý, jako tomu bývalo před lety, kdy jednou zachraňovala, v podobě statného rybáře, kluka, který zkoušel, jak je silný led a propadl se hned na kraji do studené vody. Naštěstí tam byl i další rybář, který v sádkovém rybníku prosekával díry do ledu, aby ryby mohly dýchat a všiml si, že se vedle něco děje. Přišel na pomoc a zajistil odvoz chlapce domů. Nebyl zraněný, spíš se jen lekl a samozřejmě byl mokrý a musel se rychle převléci. 

Víla Bubuška trochu vzpomínala-16.

 .

Bubuška se zúčastnila zasedání víl, utkaných z měsíčních paprsků. Připadala si tam docela jako návštěva a ne jako členka . Byla ráda, že jí královna ponechala status víly, která se mohla podle potřeby proměnit v jakoukoliv podobu člověka a neodvolala ji z její mise na zem, mezi lidi.. Zavzpomínala na některé události a moc neposlouchala, co se na sněmu probírá. Byla prostě duchem mezi lidmi...

 

Nebylo to tak dávno, kdy uslyšela tichý pláč dítěte. Tenkrát to nebyla dívenka, ale zhruba pětiletý chlapec. Ležel v postýlce a tiskl k sobě plyšového medvídka. Zřejmě nemohl usnout.

Víla Bubuška znovu na koupališti - 15.

Víly prý chlad nebo teplo necítí. To je pravda, ale Bubuška měla takové schopnosti, že se uměla vcítit do pocitů lidí. Sluníčko táhlo lidi k vodě. Zamířila tam také Bubuška a těšila se, že se zase sveze na tobogánu. Vmísila se mezi lidi, kteří prošli kolem pokladny a už zkušeně zamířila k bazénku, do kterého ústil tobogán.Rozhlížela se. Děti byly ve vodě, dohlížející rodiče se mezi sebou bavili na lavičce. Jedna maminka fotila dvě děvčátka ve vodě. Samozřejmě ta se předváděla. Hlavně mladší z nich.

"Mami, udělám stojku, vyfoť mi nohy, jo?"

Víla Bubuška u rybníka - 13.

Jak už tak Bubuška poskakovala kolem hřiště, řekla si, že se půjde podívat na jedno takové starší , přírodnější. Byla tam sice také skluzavka a kolotoč, ale většina byla v duchu možností v přírodě. Atrakce byly hlavně ze dřeva, provazů i prolézačky byly dřevěné. Byly tam na sednutí pařezy.

Hřiště se nalézalo skoro vedle rybníků, ale ze strany k tomu menšímu, sádkovému bylo opatřeno plotem. Navíc tam bylo hřiště s brankami na fotbal a dokonce na kůlech koše s deskou vzadu na košíkovou. Chvilku tam tak chodila, zdálo se, že nic zvláštního se dít nebude. Nebylo tam moc dětí a rodiče většinou s těmi malými byli přímo u atrakcí.

Bubuška na dětském hřišti - 12.

V jednom menším městě bylo pár dětských hřiští. Víla Bubuška si jednou takhle odpoledne řekla, že se podívá, jak to vypadá na tom nejnovějším. Bylo to hříště opravdu parádní. Na větším prostranství mezi domy, obklopené hradbou stromů a keřů, před kterými byly lavičky, aby se mohli rodiče posadit, když si děti budou hrát. Jejich dohled byl třeba, ale stávalo se, že se maminky spolu zapovídaly a děti prováděly lumpárničky.

Bubuška se rozhlížela, dívala se, co všechno tu pro děti je.

" Jéje mají tady i trampolínu ve velké síti, skluzavku a pod ní pěnové koule, aby se děti neporanily. Samozřejmě také dost velké pískoviště, kde se dá stavět z čistého žluťoučkého písku na co si děti vzpomenou. Houpačky, prolézačky, malý kolotoč. Paráda!" Napadlo ji:

" To si musím vyzkoušet jedno po druhém."  Jak si usmyslela ,  začala houpačkou. Posadila se tak, aby viděla na děti, které si hrály na písku.

Víla Bubuška na sněmu víl- 9.

 

Po dlouhé době dostala Bubuška po měsíčním paprsku důležitou zprávu, aby se dostavila na sněm víl. Už si ani nevzpomněla, kdy naposledy na něm byla. Asi v té době, kdy namísto napravování zlobivých dětí, či utěšování smutných, nemocných dětí, či jen trucovitých uplakánků, dostala za úkol zachraňovat lidi od úrazů nebo zabraňovat jejich zlým činům.

Bubuška se vznášela na obláčku stále blíž k velkému oblaku, kde na jednotlivých obláčcích posedávaly éterické víly. Zůstala sedět na pokraji a čekala, co se bude dít. Ozval se krásný, melodický hlas vládkyně víl: