Jak jsou lidé pověrčiví - na př. u svátku Sv.Lucie

Nejdříve něco z wikipedie o Lucii:

Svatá Lucie (284(?), Syrakusy – 304) je jedna z katolických a pravoslavných svatých. Uctívají ji (jako jediného svatého) i luteránští Švédi a Norové. Je patronkou slepých a pomocnicí při očních nemocech. V katolické církvi je oslavovaná 13. prosince. Pocházela z dobře situované rodiny, ale rozdala svůj majetek i plánované věno chudým. Byla udána jako křesťanka, za což musela podstoupit mučednickou smrt. Úcty se jí prokazatelně dostává od 5. století. Její poselství shrnuje výrok „Ti, kdo žijí cudný život, jsou chrámem Ducha svatého.“

Odlišné od toho, co mi vyprávěl manžel o zvycích a pověrách v jeho rodné vsi na jihovýchodním Slovensku.  Sestřenice jeho maminky věřila na různé pověry a snažila se je dodržovat i doma. Jak se jí povedla realizovat tato  již není známo, ale stoličku musel její muž vyrobit a snad posloužila i jinak.

V den svátku sv. Lucie  má muž začít vyrábět  dřevěnou stoličku  bez použití hřebíků. Musela však být pevná, aby unesla dospělého chlapa a hotová do Vánoc.

Na půlnoční mši si ji muž vezme sebou do kostela a při mši si na ni stoupne a dívá se mezi shromážděné lidi. Vidí ženy ,které jsou obrácené zády k oltáři a to prý jsou čarodějnice, o kterých to lidé jinak neví.  Jakmile začne při ukončení mše zvon  zvonit, musí honem muž slézt ze stoličky a prchat z kostela  ven, pod okap prvního domku, který tam je. Jinak by ho čarodějnice, které za ním vyběhly, utloukly či roztrhaly. Snad aby je neprozradil. 

Případ, že by to někdo opravdu  vyzkoušel muž nikdy neslyšel.

Letos Lucie připadá na pátek 13. 12., takže.. ochrana před vstupem čarodějnic  do domu, chlévů je potření dveří  česnekem ve tvaru kříže Také se říkávalo, když nějaká práce trvala dlouho, že to trvá jako výroba Luciiny  stoličky.☺

Kavárnička U Ruži - prosinec 2024

Vítám  všechny v 16.leté Kavárničce. Je to tak... v prosinci 2008 ještě na blogu novinek jsem začala psát - možná po vzoru  páně Josefovy Hospody a paní Dagmary z K.Varů Čajovny  - Kavárničku, nejdříve různě často  a pak kvůli přehlednosti komentářů jednou měsíčně. Přešla jsem na blog.cz, kam jsem psala články různé i povídky a nakonec snad naposledy zde.      

                                           

Když mi bylo 16 let, přála jsem si, aby mi  vydržela ta léta aspoň 4 roky- proč - to už ani nevím. Ráda jsem  chodila do školy, nechtěla  jsem být dospělá. Dnes si  říkám, že bych tady chtěla ještě nějaký čas  být, čistou hlavu a obstojné zdraví mít, s rodinou i přáteli se vídat, povídat osobně i virtuálně. Ale nyní aspoň trochu obvyklého úvodu k našemu povídání. Těší mě, že se ozývá dost lidí a  jsme ve spojení i s dalšími blogery, spíš tedy blogerkami.

O tom, že budou Vánoce víme už několik týdnů. Tak méně uklizení, vaření, pečení, více  radosti  v rodinách všem přeji, prostě se mějte rádi, neubližujte si a okolo ať je hlavně klid a mír.