Kavárnička U Ruži září 2020

 Vítám všechny v další Kavárničce U Ruži a doufám, že se budeme opět hezky scházet a povídat si  nejen se čtenáři, ale i dalšími blogery. Ti nám dají vědět , že mají také příspěvek na svém  blogu ke čtení. Nakonec je k mnoha z nich přístup ze seznamu oblíbených. A co dále?...

Jen pár čísel ze starého blogu k 30.8.2020

 Rubriky na starém blogu, myslím, že už tak pilná nebudu

• Kavárničky U Ruži +povídání s lidmi(309)
• Moje povídky (425)
• Nový domov-povídka na pokračování od 1. viz-únor 2016 archiv - (53)
• Zábřeh-Sport i jiné události (69)
• Z historie života (128)
• téma týdne (36)
• Návody, ruční práce,zkušenosti (19)
• pohádka pro děti (38)
• zvířata a lidé (28)
• z gastronomie krajů i lidí (87)
• cestování a knihy o něm (25)
• příroda kolem nás (17)
• Věřte nebo nevěřte.. (29)
• Něco o knihách a pod. (3)

Jedna pohádka o Anežce a dárku.

Dárek od Anežky.

Stalo se to docela dávno. Každým rokem se dvě sestřičky Dana a Anežka těšily na Vánoce.

Děvčata byla ve věku, kdy už na Ježíška nevěřila, ale svátky prožívala s rodiči, dědečkem a babičkou šťastně. Rodiče se snažili k potřebným věcem, které se v těch letech obvykle dávaly pod stromeček, přidat i nějakou tu hračku či věc pro radost, knížka také nesměla chybět.

Dlouho před Vánocemi hlavně ta starší ze sester připomínala dospělým, co by se jí hodilo, co by mohlo být pod stromečkem. Jednou to byly plavky na léto, po druhé nové pouzdro s barvičkami, protože ráda malovala. Pokud je dostala, mladší sestřička se musela spokojit se staršími barvičkami či pastelkami. Maminka však vždycky nějakou tu hru nebo panenku, šitíčko, knoflíky a bavlnky přidávala. Malá zase ráda tvořila. Byla docela šikovná.

Kavárnička U Ruži-srpen 2020

Jedna etapa blogování skončena, další začíná a doufám, že budeme pokračovat -v čem?

Přece v povídání o všem možném. Zváni jsou všichni, kteří cítí potřebu lidské empatie, případně se trochu nudí a pak také "závisláci", mezi které patřím , kteří prostě musí dát najevo, že jsou, mají nálady dobré i nedobré. K tomu všemu kromě komentářů u jiných článků slouží už dlouhá léta Kavárnička U Ruži.  Přemýšlela jsem, zda nedat jiný název, ale jsme již tak zvyklí, že?

Jen doufám, že komentáře budou početně neomezené. Uvidíme, že?

Po dalším roce blogování pár čísel

Byla jsem přesvědčená, že to důležité datum, kdy jsem začala psát do blogu bylo 16. srpna 2008. Mýlila jsem se.

Bylo to 12. srpna 2008 přesně v 17,15 hod. když byl napsán první článek - o mých předcích. Pak jsem psala jako divá.

Po nějakou dobu, než jsem si uvědomila, že kvantita není vždy kvalita.

Chtěla bych si udělat takovou rekapitulaci svého psaní.

Moje malá první inventura - před 10 lety...

Trocha nostalgie a jeden článek pana Přemysla mě přivedli k tomu, abych udělala takovou menší inventuru svého psaní do blogu. 12. 8. 2010 to bude dva roky, kdy mi vyšel první článek v tomto blogu.

Jmenoval se Emanuel a Terezie a byl vlastně o rodičích mého otce. Chtěla jsem původně napsat formou příběhů z naší rodiny a případně i známých a přátel takovou kroniku lásek a vztahů lidí.

Jak se mi to podařilo, nedovedu už posoudit.

Jak už to bývá, život je neustálá změna.

Nebudu rozebírat všechny změny, kterými  můj život prošel, hlavní je nynější změna působiště. Začala jsem psát na blog před 12 lety, v době kdy  z našeho bytu  odešel poslední -třetí syn a my jsme zůstali sami. Zhruba po měsíci k nám  přibyla kočička Mudla, která zatím vegetuje s námi, po roce jí přišel kamarád Muf.

Kdo v těch letech četl mé články, povídky, pohádky většinou přešel i na nové působiště poté, co  blog novinek po 2 letech končil své působení. Nyní došlo k tomu, že po 10 letech končí  i nynější hostitelský blog.cz   a dost  blogerů hledá  útočiště,  kam by mohlo psát své příspěvky, bavit se.
Já jen doufám s přáteli, že budeme moci pokračovat v povídání  v tradiční již Kavárničce U Ruži, kterou "provozuji" již od prosince 2008, měsíčně ji zahajuji, abychom příliš nezatěžovali počtem komentářů.

Doufám, že mne najdou všichni zájemci  a sejdeme se i s dalšími známými blogery.