Byl jednou jeden Matěj 2.

Bylo to v neděli  po obědě, když maminka upozornila Matěje, že s ním potřebuje mluvit. 

"Mati, odlož cestu do hospody, musíme si o něčem popovídat. Jsi můj nejmladší a víš, kolik mi je let. Nebudu už zvládat práci a ty si také neporadíš, kdybych ulehla? Co bys dělal sám se zvířaty a domácností? Měl by sis najít ženu."

"Mami,  která by chtěla chlapa bez nohy? A léta už také mám a možná  bych si také těžko zvykal. Však pokud budeš potřebovat, já i uvařím třeba večer, když se vrátím z pastvy. Také bychom mohli brát  obědy z kuchyně  JZD nebo Státního statku. Vaří tam dobře i maso mají z vlastního chovu, zeleninu pěstují, drahé to taky není."

"Co bych to byla za hospodyni, kdybych neuvařila? Ženské by mě pomluvily." Bránila se.

"Divila by ses, kolik si nosí jídlo, potřebují dělat na poli a pak u domů, na zahrádce, není čas vyvařovat."

"To jsou vymoženosti, to my jsme musely všechno zvládnout. Ale nezamlouvej tu ženu, poohlídni se po nějaké, také se poptám mezi známými. Musela by se ale přistěhovat."

"Do toho mrňavého domu? Kampak bys nás dala? V dnešní době už chtějí lidé lepší bydlení."

"Mám to vymyšlené, neboj se. Máme přece letní kuchyň, kde je místa dost, uděláš z toho výměnek, já se tam nastěhuji. Stačí  dát postel,almaru na šaty a hotovo."

"Mami, i  tak je chalupa malá, museli bychom ji přestavět a na to ještě nemáme."

"Musíš si najít skromnou ženu, pracovitou, pak si uděláte po svém, nebudu vám do toho mluvit."

"Tak jsi mi řekla,co si přeješ, nějak to uděláme. Chtěla jsi jít na odpolední do kostela,ne? Tak já půjdu dnes s tebou a do hospody na karty zajdu potom.Večeři připravovat nemusíš,  dám si tam guláš."

Jak řekl, tak udělali. Matějovi leželo v hlavě, co máma řekla. Není nakonec nemocná?  Neměla lehký  život. Šest dětí vychovala a to jich porodila 12. Jedno se narodilo mrtvé, další se dospělosti nedožili, ba ani školního věku. Tak to na vesnicích bývalo. Otec zemřel, když mu bylo skoro šedesát, což není tak dávno. Tři sestry se dost brzy vdaly, dva bratři-  starší a druhý mladší, než Matěj, se oženili a odstěhovali se. Zůstal s mámou, prodali jednu krávu, druhou nechali a také ovce v menším množství, jinak by to nezvládali. Někdy jim pomáhali sousedi nebo starší bratr a jeden ze švagrů.

Matěj měl plnou hlavu vzpomínek a v hospodě byl  nemluvnější než jindy. Když šli se sousedem Jurou domů a ten se  divil, co s ním je, řekl o čem mluvili s mámou.

"Víš, nechtěl jsem s ní o tom mluvit,  ale vzpomněl jsem si, jak jsi mluvil o Magdě, té vdově s dítětem. Co by na to máma řekla. Hlavně na to dítě. Ale stejně bych musel vědět, jestli by o mě stála. Mám už léta, jen invalidní důchod. A pajdám, vidíš?"Konečně se Matěj usmál.

"Co na to říct? To musíš zjistit sám.  Bydlí v domku s matkou muže, která jí hlídá dítě a nevíš, jestli by se chtěla stěhovat k vám. Jsou vlastně obě vdovy a třeba se ani nechce vdávat. Zkusím něco zjistit, jak to mají, abys zbytečně neztrácel čas. Třeba by se našla i jinde samotná žena. Kamaráde, nemáš to jednoduché, budeš se muset snažit. Ale jinak, neříkej, že máš málo peněz. Za vlnu a sýr co prodáš, také na zabíjačkách pomáháš  a dostaneš výslužku. Nemáte se špatně. A pajdáš docela zajímavě. Tak dobrou, ovečky opatruj."

"Jo, budu, ale dnes u nich spát nebudu, abys věděl."Matěj se sice zasmál, ale skoro zalitoval, že o tom nočním spaní  u ovcí kamarádovi tehdy povyprávěl. Jura jeden,hned to dal k dobru v hospodě a  chlapi se ho pak ptali, co  mu ovečky v noci békaly.

Pokračování...