Byl jednou jeden Matěj - 6.

 Katka se snažila setkávat s Matějem co nejčastěji i mimo  jeho domov, ale byla zaměstnaná v kanceláři Státního statku a tak jen někdy odpoledne se setkali na nedaleké louce, kam občas  chodil Matěj pomáhat pást dobytek z vesnice. Soukromníkům, kteří mu za to platili. Prodával nejen vlnu z ovcí, ale  i mléko od krávy i ovcí na výrobu sýrů. Kůže z ovcí, které nebyly určené  na chov  byly také zdrojem příjmů.  

"Matěji, kdy začneš něco dělat s domkem? Neměl bys už zajistit přípojku na vodovod od obce? Bude studna stačit na zásobování vodou, až si zařídíš koupelnu, splachovací záchod? Také přípojka na odpad se bude dělat u vašich sousedů, bylo by dobré se přidat.  Nechci vám do toho mluvit, já jen, že se o tom debatovalo u nás v práci a teta také říkala,  že o tom uvažuje."

"Když já nevím, to je docela velká úprava kolem domku, mám určité plány, ale musím nějakou chvíli počkat, máma je nějaká bolavá. To víš, už má léta. Nestěžuje  si, ale vidím to na ní . Nechodí už ani k  večeru do kostela jako dřív, sedí potmě doma, ani si nerozžne lampičku a žmoulá růženec.  Chtěl bych, aby tady byla co nejdéle, v klidu. Nezlob se, jsem s tebou rád, škoda, že se nemůžeš nastěhovat aspoň k tetě, bychom se viděli častěji."

Matěj se rozhlédl a když viděl, že na ně koukají jen přežvykující ovce a krávy, přivinul Katku k sobě a hladil ji po vlasech. Nečekala to, ale přitiskla se k němu a  políbila ho na tvář. Matěj byl  v tu chvíli rád, že se ráno pečlivě oholil. Na rozdíl  od staršího bratra a většiny   zralých mužů ve vesnici,  si nepěstoval  pod nosem knírek, takže vypadal mladší než většina jeho vrstevníků.  Katce nebyl nemilý, jeho dotyky jí byly příjemné. V duchu si říkala, že by si na něj mohla zvyknout i když si musela  přiznat, že nějaké chvění v podbřišku u ní nepřichází v úvahu při jeho laskání.

Obavy o matčino zdraví se bohužel naplnily. Maminka si postěžovala, že se jí nějak těžko dýchá, píchá ji v zádech. Matěj ji posílal k lékaři, dokonce slíbil, že tam s ní hned po neděli  půjde, případně jí zavolá sanitku, kdyby nemohla jít.

"Mami lehni si, já  všechno venku udělám, donesu čerstvou vodu, uvařím ti čaj. Nechceš něco jíst? Je tam ještě trochu guláše, co jsem včera  uvařil."

"Děkuji, čaj bude stačit, měla jsem chleba se sýrem, nemám hlad." Uklidnila ho matka a sedla si do křesla.

Matěj odešel poklízet. Když všechna zvířata  obsloužil, zavřel slepice, podojil krávu a  pár ovcí, donesl vodu ze studně. Měli sice čerpadlo a kohoutek s vodou byl v chodbě, ale čerstvá voda  prý je na kávu nebo čaj lepší. Uvařil čaj pro oba, zanesl  jej mamince. Poslouchala rádio , hlavu opřenou o křeslo. Položil hrnek na stolek a pohladil ji po rameni.

"Mami, běž si lehnout, zajdu jen vedle k sousedovi, máme se domluvit na sobotní  zabíjačku. Potřebuje pomoc. Aspoň bude nějaký kousek masa a jitrnice i pro nás."

Matěj odešel a opravdu nebyl dlouho pryč. Když se vrátil, zašel se podívat, jestli matka šla spát. Ležela klidně, oči zavřené, peřinu jen přes  nohy. Natáhl ji i přes ruce složené na prsou, zhasl lampičku, která ještě svítila a tiše odešel.

"Dobrou noc, mami". Nedpověděla mu. Ráno se trochu divil, že matka nepoklízí, jako obvykle, ale vzpomněl si, že jí sám říkal, že nemá ráno nic dělat a  šel dát krmení všem zvířatům.. Vypustil ovce  do zahrady, slepice do ohrady a krávě dal do žlabu krmení.

"Dnes ven nepůjdeme,   počkej chvíli, hned tě podojím, musím udělat snídani, víš?" Domlouval  krávě, která do něj strkala tlamou. Vrátil se do domu, postavil vodu v konvici  na  plotýnkový vařič, chystal se zatopit. Šel se podívat, jestli se maminka nevzbudila.

Ležela tak, jak ji večer přikryl a byla bledá. Sáhl jí na čelo, na složené ruce, pak vzal ze stolu  zrcátko a  dal jí je před ústa. Nic, nedýchala. Zrosilo se mu čelo, do očí mu  hrkly slzy. Pohladil ji po tváři:

"Mami, vzbuď se, zavolám sanitku od souseda. Prober se, mami..."V kuchyni pískala konvice, honem vypl vařič. Čaj už nevařil.  Maminka se už neprobrala. Sousedé Matěje uklidňovali, že měla krásnou smrt.  Na to, jak docela těžký život měla, dožila se osmdesátky, vlastně o dva roky více, netrpěla. Matěj byl jako zmrazený. Dlouhá léta žil už jen s matkou, rozuměli si. Ani do hospody  dlouho nešel. Jen dělal, co bylo třeba doma, chodil jen do kostela a něco málo nakoupit.. 

Všechny věci okolo pohřbu mu nakonec vyřídili starší bratr a  synovec. Teta Katky jej navštívila a nabídla mu pomoc, Katka také přišla a společně  uklidili vše, co bylo třeba. Maminčiny věci  Matěj nechal tak jak byly, ve skříních a  truhle. Neměl náladu cokoliv řešit. Co bude dál se  uvidí...