Víla Bubuška a děvčátko Letinka - 19.

 

Děvčátko Letinka dělalo svým rodičům po letech péče hodně radostí. Narodila se totiž dříve než měla, byla moc malinká, prostě Kulíšek. Když poprvé otevřela očička, měli její rodiče pocit, že má v droboučké tvářičce dva balonky. Tak měla ty oči velké. Taky jí dodnes tak velké zůstaly. Stala se z ní moc šikovná holčička. Vytáhla se, byla štíhlounká, vlásky měla dlouhé, spletené do copů. Maminka se někdy durdila, že to mytí, česání dá dost práce, zvlášť, když mají někam spěchat. 

Letinka se však nedala. 

" Maminko, já potřebuji mít dlouhé vlásky. Když máme vystoupení , musím mít vlásky pevně sčesané a to se s copy dá udělat , ale krátké bych měla střapaté."

Letinka chodila do baletu, navíc pěkně zpívala a ještě lépe hrála na piáno. Vystupovala často nejen s baletem i zpěvem na různých oslavách, hlavně pro děti, ale zúčastnila se také klavírní soutěže. Na té soutěži se jí stala neuvěřitelná příhoda. 

Letinka nemívala často trému, věděla, že je připravená, ale v ten den hrálo před ní hodně dětí a hrály opravdu hezky. Když už jich přehrálo své skladby 10 a nastoupila další dívka, Letinka cítila, že jí tuhne úsměv i pusa, když si ze zvyku přeříkávala úvodní slova, která měla při nástupu říci:

"Jmenuji se Leticie a zahraji vám skladbu ..." Tak, pusto, prázdno ... V hlavě slyšela tóny první skladbičky, kterou měla hrát, ale ne a ne si vzpomenout nejen na jméno skladatele, ale na název skladby. Jazyk jí hrůzou ztuhl, prsty se chvěly.

 

"Maminečko moje zlatá, andělíčku můj strážníčku,  múzy světa, pomozte! Vždyť já to zkazím. To bude ostuda. A těch hodin, co jsem to cvičila. Mají tady klavír velký, krásný, s mimořádně pěkným zvukem, na tom by se hrálo!"

Nohy jí vrostly do země, nemohla udělat krok. Předchozí skladba byla dohrána, nastalo ticho , Leticie stála nedaleko klavíru a úpěnlivě kulila oči na klaviaturu. 

Vtom ji někdo pohladil po paži, vzal ji za ruku a ona se v okamžiku pohnula a lehce kráčejíc, zvolna se přibližovala ke klavíru. Než se stačila podívat , kdo to vedle ní kráčí, seděla na piánové stoličce a pootočila si ji na potřebnou výšku. Pak povstala a jasným hláskem se představila . Zatrnulo jí v tom okamžiku trochu, ale jakoby jí napovídal tichý hlásek, řekla jméno skladatele a skladby, kterou bude hrát. Pak už jen sebejistě, bravurně zahrála , co tak dlouho nacvičovala, bez jediné chybičky. Když skončila, uklonila se a odcházela, poočku se rozhlížela, kdo to byl, co jí tak pomohl.

 

Skoro se lekla. Nedaleko ní stála holčička, která vypadala úplně jako ona. Jen se jí zdála taková bledší, skoro průsvitná. Ano, ta holčička byla víla Bubuška, která od začátku seděla v koutku místnosti a čekala, jestli některý ze soutěžících nebude potřebovat její pomoc. Sledovala hlavně Leticii, protože o ní věděla z řečí, které zaslechla v porodnici, na oddělení, kde byly malé, dříve narozené děti . Od určité doby, na oddělení kulíšků, jak se takovým dětem říkalo , chodila pomáhat maminkám, když byly unavené. Odtud také věděla o osudu malé Letinky a byla zvědavá, jak si dívenka povede na soutěži, kam její rodiče pozvali i paní doktorku, která ji znala.

 

Bubuška na sebe vzala podobu Letinky a tak jen ona ji mohla vidět, jenže v rozrušení se v té chvíli ani nepodívala a pak už byla zaujatá hrou . Bubuška poodešla za ni, aby ji náhodou nerozptylovala . Málem by ji Letinka nezahlédla ani potom, ale Bubuška měla dán takový úkol, aby ji ten, komu pomohla, viděl. Usmála se na Letinku a ta se šeptem zeptala:

"Kdo jsi, já přece nemám stejnou sestřičku jako jsem já? "

"Jsem Bubuška, víla, která pomáhá těm, kdo to potřebují a zaslouží si to. Měj se dobře a buď pořád tak hodná, Letinko! "

 

Pomalinku se rozplývala a Letinka už viděla jen malý obláček, který zmizel pootevřeným oknem. Rodičům bylo divné, že se Letinka ani nezajímá, jak se umístila, jen se stále ohlíží někam k oknu. Večer pak Letinka, než usnula, pošeptala mamince, že jí dnes při té soutěži od trémy pomohla víla.

"Jmenovala se Bubuška a vypadala stejně jako já, opravdu, maminko!" brumlala a maminka se jen usmála, pohladila ji po hlavičce a šla to povyprávět tatínkovi.