Prázdniny končí - školní rok začíná, nastávají povinnosti, ale i radosti, nové zkušenosti - prostě život jde dál. Vítám všechny v zářijové kavárničce a těším se na zprávičky z dovolených, sklizní ze zahrádek a polí, srovnávání s léty minulými , zprávy ze života lidí i zvířat.
Pozdrav od Tlusťjocha- tradiční...
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
Fuk%C4%8D%C3%A1rinka%20a%20Pavl%C3%ADna%20v%20Doubrav%C4%9B.jpg)
Zvláštní foto z nedávné doby - pozdrav Pavlíny a Fukčárinky ze společného setkání na jedné akci
v Doubravě
.png)
.png)
.jpg)
.png)
.png)
.png)
.jpg)
.png)
.png)
.jpg)
.png)
.jpg)
.png)
.jpg)
.jpg)
...už jen vzpomínka na léto...
Něco humoru ...
.png)
.png)
.jpg)
.png)
.png)
.png)
.jpg)
.png)
Toto je pozdrav od čápů...
Pokračujeme...
.png)
.jpg)
.png)
.jpg)
.png)
.jpg)
.jpg)
...už jen vzpomínka na léto...Mějte trpělivost s dětmi i všemi lidmi, mluvte s nimi, jinak nebudete vědět jak se cítí, co je trápí atd.
A bavte se , netrapte se pokud možno moc.
.jpg)
.webp)
Zdravím hodinku před půlnocí a těším se na návštěvy a komentáře, povídání o všem možném. Dobrý další čas, hlavně zdraví obstojné všem jubilantům, oslavencům přeji.♥
OdpovědětVymazatnar.soc.
OdpovědětVymazatNemohu usnout. Manželka už chrupká, ale já nezaberu a nezaberu.
Také se mi nedaří dnes nějak zabrat. Asi mám zase takovou tu "nespavou noc", moc myšlenek co bude, jak bude. Tak už raději zalehnu a zkusím sát. Dobrou noc, hezké probuzení.♥
OdpovědětVymazatNe sát, ale spát, ach jo...
OdpovědětVymazatDobré ráno, Ruženko. Myslím, že kdybys před usnutím "sála" heřmánkový čajík s medem, tak bys dřív spala. Ale to by asi ještě nebyla nová Kavárnička.
OdpovědětVymazatPozdrav všem v září a ať se vše daří ;-)))
Přeji všem milým kavárnicím a kavárníkům pro změnu krásné září a věřím, že si užijeme i slušné babí léto.
OdpovědětVymazatTaky jsem nijak zvlášť "nesála"; možná to byl ten "blue moon" - měsíc byl nejblíž Zemi, takhle blízko bude zase v r. 2037 (pokud si to správně pamatuji), to už nám nespavost nehrozí, že... :-)
OdpovědětVymazat(Jestli jsem to správně pochopila, tak nezaměňovat s nedávným super úplňkem - to byl Měsíc nejblíž Zemi v úplňku...)
OdpovědětVymazatLydie
Přeji krásný den a celé září.
Ruženko - pokud by jsi večer nasávala něco "ostřejšího", tak by přišl spánek brzy. Sát heřmánkový čaj bych nedoporučovala - ten by chtěl v noci ven.
Úplněk byl hezký. Mám ráda takové jasné noci. Když jsem chodila do práce, tak ta noční směna byla fajn. Dřív bylo počasí ještě "normální." V zimě byl sníh a mrzlo, když svítil na to měsíc, tak to byla krása- to byla ta lepší stránka. / Jednou po dvouhodinovém pobytu na mraze venku při posunování vagonů mě omrzly uši - to bylo horší/.
Uvidíme, uslyšíme jaké to září bude. Naše babi by řekla - dockej času jak husa klasu. Zdravím do zářijové kavárny ze slunného balkónu. Dnes přijde na oběd vnuk, maso se peče,brambory a zelenina čeká na zpracování. My budeme mít od včera zbytek segedín guláš.
OdpovědětVymazatDoufejme, že se Babí léto pochlapi a my si užijeme pohodové dny v přiměřeném zdraví.
nar.soc.
OdpovědětVymazatDobré dopoledne.
Tak koupený traktor (nejezdící vlastní silou) už je zde. Vnuk má péči, jestli pojede. Založil mne hotovostí a tak má extra péči. Chci ho zaučit s traktorem bez budky pro práci pod korunami stromů. Snad se mi povede stroj brzy a levně rozpohybovat.
Pro paní Lydii.
Kdysi jsem na směny jezdil se Stalincem a tahal pluh na prohlubovací orbu pod cukrovku. V obci Újezd u Brna byl kdysi okraj "slavkovského bojiště" z Napoleonovy bitva u Slavkova, kde vyplatil rakouského císaře i ruského cara. Jednu noc vykoukl úplněk z poměrně zapojených mračen a způsobil dost podivný přísvit pozemků. Bylo to dost nepříjemné i ve světlech reflektorů. Dělal jsem místo kolegy 24hod. směnu. Po obědě jsem si vyskočil natáhnout nohy a obešel pluh na úvrati. Na jedné radlici se cosi lesklo. Sehnul jsem se a sebral dva zdeformované prstýnky a masivní řetízek (od hodinek). Někde jsem asi radlicí škrtl o mělce zakopanou mrtvolu. Samozřejmě jsem hned prošel projetou brázdu (po 4 radl. pluhu) zda nenajdu kosterní pozůstatky, protože prstýnky bývají na ruce. Nenašel jsem nic. Prstýnky byly 14kar. zlato, masivní řetízek byl pozlacená měď. Jako zlomky jsem to nabídl protihodnotou na černo pracujícímu klenotníkovi za ozdobný prstýnek pro manželku k živ. výročí. Štěstí to ale nepřineslo. Chmaták se vloupal do domku, našel sekyrku ve sklepě a rozsekal zamčený sekretář. Našel krabičku, kde s jinými věcmi byl i ten prstýnek s rubínem a byl fuč. Naštěstí, manželka přicházela domů do přízemí, bouchla dveřmi a přezouvala se. Chmaták vzal kramle z dveří v patře na prostranství za domkem a pryč. Kdoví co by "vyparatil", kdyby ho překvapila. Ohlásili jsme věc policii a pojišťovně v hodnotě 15000.- (1980), dostali jsme náhradu 7500.-. Prý lidé škodu nadsazují, rozsekaný sekretář na nic, 2 zlaté prstýnky, přívěsek "kleopatra s řetízkem" zlato 9kar. (Itálie), nějaké stříbro a poměrně drahé korále vše v ceně nejméně 10000.-. Třísky všude, rozházené postele, rozbité velké zrcadlo, no radost. Žena bulila a já měl zase možnost něco sehnat přes kolegu Řeka, který mi dělal na kombajnu pomocníka a jinak se přiživoval pašováním cenných věcí z Řecka. Něco mi dohodil, ale později byl moc drahý, takže hrací krabička = šperkovnice, je dodnes poloprázdná.
S vloupáním mám také zkušenosti, a to za bílého dne. Veškeré šperky, školné dceři na druhý semestr, video, hotovost, válečná vyznamenání po tchánovi, všechno pryč. Dokonce i pas manžela, který již nežil. Teď si na doklady vezmou půjčku, stanu se bílým koněm. I kožená bunda zmizla z věšáku. Odhadla jsem škodu na 30000,-. Zaplatili mi škodu i s chlupama. Dodnes se bojím spát při otevřeném okně. Bohu díky, že dcera nevstoupila do bytu a od sousedky zavolala kamaráda a policajty.
OdpovědětVymazatŠli jsme poslední srpnový den zapíjet měsíček a začátek školního roku. Dali jsme si Blue lagoon, v Chorvatsku nám hrozně chutnala. Přinesli fůru ledu s trochou vodky. No břečka. Kdepak můj oblíbený modrý Šmoula. Pochybný bar, kde jsme sice mohli shlédnout fotbal, vedle u stolu nasávali z vodní dýmky, obsluha nejspíš v rauši, kdybychom odešli ve placení, tak to ani nezpozorovali. Příště si dám sex na pláži :), ale v jiném lokále. Odcházeli jsme odporně střízliví. Ale měsíček svítil na cestu. :)
OdpovědětVymazatBez placení. Ten mobil.
OdpovědětVymazatPřeji pěkné babí léto. Konečně je teplo - 20 st., polojasno. Dcera šla s malou pravnučkou na houby, uvidíme co přinesou.
OdpovědětVymazatDnes se nudit nebudeme, přijde nejmladší vnučka a bude nás bavit, aspoň na dvě hodinky. Ostatní jsou ve skautu, takže zábavu mají určitou. Hlavně, aby jim nepršelo. Už se těším, čím mě malá pobaví, má správné hlášky jako na oř.: Bábi, kakat se musí, aby bylo čisté bříško.
OdpovědětVymazat
OdpovědětVymazatLydie
Tady je pod mrakem, ale celkem teplo.
Ruži to je fajn, že tam budeš mít vnučku.
Já se také nenudím - kotě mě tady bavéí - leze na klávesnici.
Míra
OdpovědětVymazatDobrý den a celé září všem!
Tak jsem se zase objevil za uherský rok, ale čtu pravidelně. Úskalí mých (a nejen mých) event. komentářů (tj. komentářů bez možnosti pohledu z očí do očí) jsem už nejméně jednou popsal, tak se nezlobte, že se neúčastním různých debat. Neumím leccos podat písemně tak, abych někoho nenas...supil. Dejte si kávu, víno, po libosti a já učiním totéž při čtení.
Ať žije babí léto! Všimněte si, jak i tato neškodná věta, která ze mě vylítla bez přemýšlení, může třeba i někoho naštvat. :-))
Za chvíli začnou padat ořechy.
OdpovědětVymazatBlíže se grogočasy.
Jejda, Míro, tady se málokdy někdo naštve. Jak jsem zjistila, jsou zde samorosti v hojném počtu. Mají své názory, možná ne vždy shodné, ale máme tady asi nějakou tu zkušenost a nehrotíme to většinou. Možná je dobré něco, co někomu nesedí, tak trochu ignorovat - nereagovat a jedeme dál. Každý má svůj nedobrý den, chová se jinak než obvykle a tak to chce opravdu toleranci, někdy povzbuzení, někdy jemné kopnutí do kotníku pod stolem.
OdpovědětVymazatStejně jsem ráda když se někdo objeví, ozve třeba i jednou za čas. Jo a to naše - babí léto má něco do sebe. Věř tomu, že báby se obvykle už tak neuráží berou vše s rezervou. Vtipy berou, snad jen urážky moc ne,ale najevo to většinou nedají, spíš nafouknou pusu -jak říkávala naše babička, když jsem přestala mluvit - máš pusu jak páskový papuč. Jak jsem stará asi to tak dělám i nyní. ♥
Zdravím Petra-čerfa, zrovna použil i to "babí léto" a nemyslí si, že by tím někoho urazil, že jo.♥
OdpovědětVymazatZdraví všechny do Kavárničky. Snad se dnes oteplí, už mám skluz v praní a sušení prádla :-))
OdpovědětVymazatJe mi padesát a bába (babička) jsem už osm let. Stará též, neb nejen lékaři to dávají pocítit, když je člověk musí navštívit a používají rádi rčení: "to víte věk, musíte se s tím smířit!" Ale proč se divím, že Babičce (kniha), kterou napsala B.N. bylo též padesát a byla to vlastně shrbená stará žena, kterou už každý považoval za starou. Také se lidi zlobí, že ke stáří patří stálé stěžování si, nevrlost a změny povah, ale o tom je život. Ne každý starý člověk po té padesátce je jako ta kouzelná babička v Pohádce. Umění je takové lidi tolerovat, mít empatii a vědět, že i ti, co vyčítají budou jednou babičky či dědové po tom půl století věku.
OdpovědětVymazatTady od rána prší a hlásí tak na celý den, je pošmourno a pod mrakem. Ono už pršelo včera večer. Ořechy tady nemáme, ale všimli jsme si , že začínají po cestách ulic dozrávat kaštany. Jejich barva, čerstvě po vypadnutí ze slupky je něco nevídaného,
OdpovědětVymazatnejen barva, mají i jiné blahodárné účinky na člověka, pokud je umí vnímat.
Krásný den přeji všem :)
OdpovědětVymazatStarší dcerka s mužem a dětmi byli v Zatorlandu - polský Dinopark, bavili se všichni luxusně (na Ježíška od nás dostali poukaz). Teď tráví vnoučata poslední prázdninový víkend u nás. Ty výlety a dovolené v polsku si nějak moje holky oblíbily a vždy žasnou nejen nad cenami, ale i nabídkami a službami. Vždy k jejich spokojenosti.
OdpovědětVymazatMoc děkuji za přání k svátku, holky :)
OdpovědětVymazatLetos u nás nejsou ani švestky, ani ořechy, málo včeliček a nestíhaly.
OdpovědětVymazatJo, Růženko, ty letní plavky na zimní prdel nemají chybu :)
OdpovědětVymazatnar.soc.
OdpovědětVymazatDobrý den.
Pro 02.09.23 7:28, jo když jsem měl 50let, to jsem byl ještě "Jura" i když bolesti v kříži bývaly úporné (podle počasí). Přišla léta, že jsem se jen belhal. Měl jsem účast v jednom zem. družstvu, kde umřel na ucpání krkavice traktorista. Požádali mne, jako místního a v terénu obeznalého o brigádní výpomoc na traktoru. Řekl jsem, rád hoši, jen nevím zda se za tři dny zapracuji nebo skončím v penálu, měl jsem 65let. Lán na němž jsem pracoval byl jako měsíční krajina po vytrhaných broskvích. Můj úkol byl pole srovnat, strojně zkypřit a nachystat na jarní setí. Vše navíc spěchalo. Traktor skákal přes ty jámy, já v něm lítal jako hadr. Kabina široká 1,5 m a přesto jsem si omlátil kebuli z obou stran. Vydělal jsem na tom, letité bolesti od pateřních plotének, se těmi otřesy vytratily a nevrátily se dosud. Dnes mám 83 let, mohu se sehnout, zavázat boty, cokoli ze země sebrat, stále unesu 50kg, v nouzi i manželku (66kg). Naštěstí mi ještě přiměřeně slouží i kebule a jsem tedy ještě na leccos použitelný dědek. Bohužel ono je něco za něco, kdysi jsem měl bolesti, ale také pohlavní schopnost a to se zásadně změnilo. Tělesné potěšení přešlo do stadia vzpomínek. Člověk nemůže mít všechno co by chtěl! Takže zbývá hlavně "moudrost stáří" neboli žvanění, rádoby chytré a nezpochybnitelné. K tomu nedělitelně patří i výhodné skuhrání a nadávání na všechno a na všechny (tak to má nastavené manželka). Hlavní je soběstačnost, nezatěžovat potomky, ale naopak nějak jim ulehčit či přispět, pak se rodinná pohoda udrží a co víc by člověk ještě chtěl?
Dnes je k obědu knedlo vepřo zelo, bez polévky, za to s moučníčkem - všem jsem nám večer udělala nepečený dort s náplní jako je v banánech v čokoládě. Dělám si je sama pro sebe od doby, co tak nehorázně zdražily, to je jediná mlska, co miluji, ba na ní totálně ujíždím - tedy kromě chlebíčků, ty se také přede mě nesmí postavit, protože - ne sním, ale přímo sežeru i deset naráz.
OdpovědětVymazatJdu nachystat oběd, za chvilku se vrátí děcka s manželem z procházky, šli se podívat na hříbky - stejně tu ještě nerostou, ještě tady tak týden, deset dní, to už mám vychytané, ale alespoň se projdou.
OdpovědětVymazatnar.soc.
OdpovědětVymazatPro 02.09.23 7:28, ještě dodatek.
Všeobecná nálada moc seniorům nepřeje. Pomalu ožívají už kdysi používané pojmy "přestárlý člověk". Stát vedou lidé, kterým stáří či přiměřený důchod moc neříká. Dávno měly být zavedeny zaměstnanecké akcie pro jisté zajištění ve stáří. Dávno měly být povinné důchodové fondy oddělené od státního rozpočtu, kam by stát přispíval pravidelně na dorovnání inflace. Ti volové, které volbami pověříme státní správou, tak přispívají na kde co, ale inflaci nechají řádit a úspory seniorů jsou tím pádem v řiti.
Vůbec bych se nedivil, že se "Husákovy děti" cítí přetíženy a budou hledat cestu k trvalému řešení. Minulý měsíc jsem to zde zmínil, může přijít příprava zákona "proti darmožroutům".
Strpíme zde dědka či babku nad 85let, ale jen za své. Pak už nastane lidová tvořivost, jak se s těmi darmožrouty komečně vypořádat.
Vy paní neznámá máte výhodu, máte zatím 50let. Na to co možná přijde se můžete připravit. Já bohužel mám jen pár (dva) let na rozmyšlení.
nar.soc.
OdpovědětVymazatKdyž si vzpomenu na mládí v učňovské zem. škole, naskočí mi hovadiny, které nám tam cpali do hlavy. Zejména sovětské zkušenosti, pro "urožaj vysokij".
Např. Wiljamsův travopolní systém, kterým se vybily zdejší vyšlechtěné kultury vojtěšek = základ pro dojivost a přírustky.
Do vojtěšky se musila přisít tráva. Ta uzavírá povrch ornice a pro hluboko kořenící vojtěšku je smrtící, brání průniku deště do hloubky, naprosto zabraňuje přístupu vzduchu a tím zejména dusíku pro bakterie na kořenech vojtěšky. "Pokrok" = jedna seč směsi trávy s vojtěškou nahradila 3-4 seče vojtěšky. Následkem byl nedostatek mléka i hovězího masa jako pokrok z CCCP ( se Sovětským svazem přišla bída na zem).
Další sovětský vynálezce byl Trofim Děnisovič Lysenko. Tento preferovaný VŮL objevil "jarovizaci". To je jev, který umožňuje chladem na ozimou pšenici její nasazení klasů. Ovšem když se ozimka zaseje z jara, je z ní trávník, ale klasy nikde. Jarovizace měla zaměstnat mužiky přes zimu. Na podzim nestačili zorat a zasít, tak osivo ozimé pšenice rozprostřeli, zalili vodou a přehazovali, aby se stejnoměrně provlhčila. Zrno nassálo vodu a začalo bobtnat. Klíčení se musilo zastavit vystavením mrazu a stále přehazovat, aby vše probíhalo stejnoměrně. Takto "ošetřené" osivo se z jara osévalo a vyrostla klasnatá pšenice.
Jest-liže setí nestihli z podzimu, těžko to dohnali z jara po roztání sněhu a osivo vzklíčilo! Klíčky se v secím stroji ulámaly a měli to, co kočky a psi zahrabávají. Samozřejmě všichni kdo při tom robotili nedostali ani čaj, natož vodku.
Dalším Lysenkovským vynálezem byla pšenice DIVOTVORKA. Byl to kříženec pýru plazivého a pšenice.
Prý už bude konec roboty se setím, Divotvorka poroste trvale a sama. Bude se jen sklízet. Nízká kultura nasadila nespočet malých klásků a v nich zrnka, jako kmíny. Při semletí vzniklo hodně hrubých otrub a minimum mizerné mouky, leda tak na kvas, nikoli na pečivo. Čekalo se tři roky na pořádnou úrodu, až prý kultura prokoření. Pak se ta hrůza zaorala.
Aby to Lysenko napravil, rouboval původně rajčata na brambory (jsou to blízce příbuzné rostliny Solanacea). Z naštěpených vzal semena (vše ve skleníku) zasil a předpovídal rajčata na lodyze a hlízy pod zemí. V zelené kultuře se ukázala malinká rajčata velikosti višně a pod zemí hlízy velikosti menšího ořechu. Rostlina ukázala co dokáže i tím, že vše bylo přesyceno jedovatým solaninem.
Toto jsem se učil celý rok, aby mi to při házení vidlemi v JZD bylo k hovnu.
Dověděl jsem se, že dostali vládci po potrhlém Stalinovi zlost a Lysenko letěl buhví kam. To ještě nebyly paneláky v Moskvě, aby mu naordinovali okniádu.
Později jsem se dočetl o stalinistické snaze o světový komunismus. Měl ho zajistit "nový člověk", poslušný, nemyslící a tim obětavý. Jenže kde ho vzít? Podle Lysenka i Mičurina měl být vyšlechtěn. Byla vypravena do Afriky lovecká delegace, která odchytila množství šimpanzů (ke gorilám se nedostali, naštěstí). Po odvšivení a prohlídce bylo vybráno 40 samic a pár samců, které odvezli do CCCP. Tam byly podrobeny svázáním k inseminaci lidským semenem (od vybraných soudruhů, aby byli potomci spolehliví bolševici). Čekalo se a čekalo, kdy se narodí "nový člověk" a ono nic! Musily nastoupit uvědomělé soudružky (nijak se nehrnuly) k inseminaci šimpanzího semene. Čekalo se a čekalo a kromě potratů zase nic. Stalin se svého cíle, obsadit svět lidoopy tehdy nedočkal.
Jenže stačilo počkat a lidoopů bylo a je v bývalém CCCP dostatek, Chruščov, Brežněv, Jelcin a dnes Putin vznikli samospádem bez křížení s osvědčeným bolševickým vybavením. Jejich činnost zajišťuje lidstvu největší blaženost nebo průser???
Tak nevím...v padesáti bylo nejmladšímu synovi 10 let, dva byli již ženatí a já jsem začala samostatně podnikat- prodávat v obchůdku, kde jsem předtím byla 3 roky zaměstnaná. Jem s mírnou dovážecí pomocí bratra, občasným krátkým záskokem muže nebo kamarádky za pultem jsem doma vařila ,zajišťovala příp. i nákup po cestě domů, dělala účetnictví a člověk všechno zvládl, kde jsou ty časy...a babičkou jsem už pak také byla, i když jen málokdy hlídací...
OdpovědětVymazatDobré ráno do dnes zhodnocené neděle zajímavými včerejšími komentáři. Hodně zkušeností od všech, kdo něco pamatují a nebo od těch, kteří do roků pozdního věku přicházejí. Jsem taky v hladině 75+ a při svém blogování (letos 13 let) jsem taky o ledačems psala. Teď už hodně často dávám za pravdu diskutujícím, ale současně přicházím do etapy života, kdy se budu stěhovat do úplně nezažitého prostředí ve velké městě, v bytě s tím, že příští jaro se sem budu vracet. Pokud tedy bude zdraví sloužit.Budu i dál nahlížet a ráda číst o zkušenostech vás, znalých i vzdělaných. Kavárnička mi to umožňuje a jsem si jistá, že zkušenosti sem dávané jsou čtenářům a kavárenským hostům k užitku.
OdpovědětVymazatDnes je neděle, kolem víří auta policie (i včera), hlídají zvýšený provoz dopravy před nastávajícím dalším školním rokem. Je i zataženo, takže to vypadá, že dnešní neděle bude spíš ve smyslu vaření ze sklízených surovin. Už se těším, v minulém pátku jsem vybrala 2 řádečky brambor a dnes se z nich budu těšit.
Všem školákům a učitelům přeji úspěšný nastávající školní rok a nám letitějším, aby pro nás byl nastupující podzim vlídný a prospěšný. Všem nám přeji zdravou a příjemnou neděli neděličku a - slunce v duši co to dá!!!
OdpovědětVymazatLydie
Přeji krásnou a pohodovou neděli.
Ráno tu byla mlha, teď je polojasno.
Kitty - nemáš to lehké.
Tady je pod mrakem, ale celkem teplo. K obědu byl guláš s rýží, manžel to rád.
OdpovědětVymazatSluníčko občas vykoukne, ještě nás asi čeká babí léto. Kitty zvládnete to lehce, máte synovce na poradu a kdo zažil vaší situaci, dokáže vám napsat svou zkušenost i na tomto blogu paní Růženky. A kdo ve vaší situaci nebyl, dá vám, jak tak čtu, utěšující názor a to je také dobře. Držte se, jak se říká, dokud nejde o život, jde o ho..o. :-)
nar.soc.
OdpovědětVymazatDobré poledne.
Pro Kitty.
Dovolím si Vás přivítat mezi kmety (kmetky) slynoucí moudrostí stáří. Je to většinou žvanění o ničem, navíc nesouvislé, o němž mladší s pochopením říkají "že naslouchají moudrosti stáří".
Je to hezké na poslech, ovšem mezi sebou mladší hovoří o potrhlém dědkovi, kterému je lepší se vyhnout (trpí stařeckou žvanivostí).
Zdravím. Neděle celkem pracovní - tedy dopoledne, praní, jaksi nečekané, ale nakonec dokud je hezky a prádlo na balkoně uschne, není na co čekat. Pak vaření - bramborová kaše, vepř. maso na saturejce a česneku, vývar s nudlemi. Pak doplňování, přemisťování, úklid nádobí . Jako správná důchodkyně jsem pak padla na lůžko, poslouchala partii a usnula na nějakou chvíli. Probrala jsem se mňoukáním Mufa, uvařila si kafe a dala mu svačinku. Uvědomila jsem si, že jsem dnes nebyla na netu a tak prohlížím došlou "poštu".
OdpovědětVymazatJo, kdo platíte přes " George" přes internet a nemáte ho i přes chytrý telefon, víte, že chtějí tu službu spojit a placení jen přes internet zrušit? Je to divné, ale nějak lidem ztěžují služby. Tak nevím.
Dnes jsem "utrpěla" důležité poznání, jak je dobré s lidmi mluvit. Přes Skypa jsem si povídala se sestrou a její rada mi příjemně vyrazila dech. Jeden problém se tím okamžikem vyřešil. Bez nutnosti něco pracně kupovat a stěhovat. Možná i bez koruny nákladů - jen si uvědomit, jak využít toho, co v bytě vlastně je, jen to vhodněji použít. Někdy se zadaří za málo peněz hodně muziky. Nebádejte, co to je - na takovou prkotinu jsem za mnoho bezesných nocí sama nepřišla. A mohla jsem, řešení jsem měla před očima, kdykoli jsem nocovala u sestry. Jsou to věci při neděli ;-)))
OdpovědětVymazatPřeji vám taky zajímavé a originální nápady, nejen pod tlakem okolností, ale i v obyčejné neděli :-)
nar.soc.
OdpovědětVymazatV noci jsem sledoval TV Noe, propagovali misie.
Vzpomněl jsem si na jeden článek, který jsem dávno četl. Popisoval evangelické misionáře mezi lidožrouty. Nějak se tam víra nemohla uchytit, lidožrouti se vždy sešli v hojném počtu, aby přijímali misionáře-kazatele, ale každý byl hubený a postem vyschlý, tak se víra neuchytila.
K obratu došlo čirou náhodou.
Mnich Nikifor prznil poutnice přicházející do pravoslavné lávry a archimandrita ho za trest vyslal na misii mezi lidožrouty. Nikifor přistál na ostrově ( nebylo kam utéci) mezi shromáždění mnoha lidožroutů. Kázal jim o prospěchu z přijetí pravoslavné víry. Účastníci to vzali do slova, bacili mnicha, narazili na rožeň a přijímali tentokrát pravoslavného. Nikifor byl mohutný s velkým břichem, takže měl chutné maso. Lidožrouti se olizovali a hned využili z dřívějška naučené písmo, aby napsali carovi. Milý cáre Velké rusi, všichni jako jeden jsme přešli na pravoslaví a prosíme o vyslání dalšího misionáře. Protože přijímat pravoslaví, nás naplňuje. Putin by na to po sto letech mohl navázat a věc vyzkoušet.
...zdravím,Ruži je to jednoduché.V telefonu si stáhneš G klíč a tam uvádíš jen přidělený pin kod a učetnictví se ti v počítači otevře a pracuješ.Mám to a je to velmi jednoduché.Pěkný večer...
OdpovědětVymazatPříjemné první školní ráno. Dnes je na Meteoradaru od mraků jako vymeteno, čistá republika, nikde neprší. Je chladno - 10 stupňů.
OdpovědětVymazatPřeji všem do Kavárničky pěkný den, školákům a učitelům příjemný první školní den, prý bude spíš seznamovací, to snad u prvňáčků nebo u těch, kdo přechází jinam. Nám obyčejným lidem slunce v duši :-)
Zdravím všechny babičky a dědy, ať už jste k tomuto rodinnému označení přišli v kterémkoliv věku!
OdpovědětVymazatSrovnám-li se se svojí babičkou, tak v mém věku stála na zápraží, drbala se sousedkama, měla propínací zástěru, v létě plátěnou, k podzimku bavlněnou...
Já na zápraží nedrbu; mám vycvičené sousedky tak, že mi houknou pod oknem, já vykouknu a drbeme...
Nakupovat chodím v džínách (od Vietnamců), tričku a teniskách... to moje babička ani netušila, že někdy bude.
V baráku se kamarádím mj. se sousedkou, která je o 10 let mladší a už 10 let jí doktoři říkají něco ve smyslu = to víte, ve vašem věku... hele tohle mi nikdy žádnej doktor ještě neřekl, ani neřekne, páč já mu nedám příležitost. Když je nejhůř, řeknu: "Vzhledem ke svému věku a způsobu života, jsem zdravá"; když má někdo pocit, že na 68 let jsem čiperka, neb vyhopnu na cokoliv, na čem mám být vyšetřena a sestřička řekne "Jééé..." tak než stačí dodat , že na svůj věk jsem čiperná, řeknu - "ať mi chcete říct cokoliv, netahejte do toho můj věk, to se naseru"...
Takže babičky a dědové, právě Vám napíšu nečekaný závěr: jsme to my, kdo jsme se postarali našim dětem a nejspíš i vnoučatům o pozdější odchod do důchodu...dlouho žijeme. (Je Vám jasný, že to je z mé strany fór, nikoli sarkasmus, že jo.)
OdpovědětVymazatLydie
Přeji krásný den.
Tady svítí sluníčko. Káva bude venku.
Prostě my, co nemusíme už do práce - natož do školy, tak se máme fajn.
Doba se posunula. Lidský věk se prodlužuje, což někdy sebou nese úskalí ... kvalitní zbytek života. Dříve se hodnotilo, že v 50 letech je člověk starý, dnes se tato hranice stáří posunula na 65 let.
OdpovědětVymazatPorovnám-li to se svojí babičkou, ta v 76 letech vylezla naposledy na strom a rozčesávala si dlouhé bílé vlasy. Hrozně se mi to líbilo. A ráda drbala.
Maminka v 53 letech odešla do důchodu. "Oni ti podělaní komunisti chtějí, abych ještě pracovala. Málo jsem se nadřela?" byla její hláška. Nadávala na doktory. "Vždyť oni už starého člověka neléčí. Dávají mi něco na posílení mozku. Myslí si, že jsem blbá. Copak to budu žrát? Vždyť to má vedlejší účinky." Nadšeně vítala Občanské fórum. "Ten bordel už musí jednou skončit. Konečně budou zase řemeslníci." Nakupovala ráda u vitmanců, jak jim říkala. Nadávala na komunisty, později nadávala na nový systém. Měla to vysledováno, poslouchala rádio Svobodná Evropa a Hlas Ameriky, kde hlásili "Češi jsou vlastně hrozně bohatí. Mají dvě místa k bydlení. Byt, domek a na víkend odjíždí na chatu autem. Jak dlouho to ještě bude trvat?" V 88 letech chodila po houpací lávce, denně ušla 6 km. "Nesmím si lehnout, to bych už taky nemusela vstát." Ráda se celý život oblékala. "Růže tvého retu, hlásá všemu světu, že jsi na odkvetu," utkvělo mi v paměti. V 85 letech si přestala barvit vlasy a chodit ke kadeřnici, stříhala jsem ji já. Měla krátké, ale krásné, bílé, zvlněné vlasy a hezké nohy až do své smrti v 89 letech. Chtěla žít, ale tělo už to odpíralo.
Já jsem se stala babičkou ve svých 46 letech a jak mi to bylo proti srsti, když mi někdo říkal babi. Manžel se chtěl tehdy nechat inspirovat. Tak se mu role dědy líbila. Tvrdila jsem, že ještě máme volno na podzim, protože syn se narodil na jaře, mladší dcera v létě a starší v zimě. Naštěstí to nevyšlo. Manžel zemřel. Musela jsem žít, dřít do úmoru a postarat se o nejmladší nezletilou dceru. Od raného mládí sportuji a to mi zůstalo i v mých 70 letech. Na skatu ani na in-linkách už jezdit nebudu, lyžovat se bojím, ani na to nemám vhodnou výbavu. Že občas někde píchne, něco zabolí (koleno, záda), něco selže (žlučník), na to už mám ve svém věku nárok. Do práce chodím na zkrácený úvazek. Ne proto, že musím, ale protože mne práce baví, na rozdíl od šůrování, cmochtání, klohnění, šukání po světnicích. Potřebuji vzduch, svobodu a volnost, dokud ještě můžu a bez cizí pomoci přejdu nám. Svobody. To je znak svéprávného voliče. :-) Nedrbu, pořád něco plánuji a starost mi dělají děti. Znáte to, malé děti malé starosti, velké děti velké starosti.
Pokud mám geny z matčiny strany, tak do těch 90 by to mohlo vyjít, hlavně být zdravá, samostatná a nebýt odkázána na druhé, leda v drobných úkonech. Razím heslo "Do 79 zdravý sexuální styk, bude-li s kým, do 85 to půjde, ale budu muset dbát o své zdraví, posledních 5 let budou asi muka, život s přemáháním, ale fandím si. Dám to. A ne-li, tak vyletím komínem." :-)
Zdravím. Pravnuk Toník se do školky moc těší, jde do předškoláků. Tříletá pravnučka Zuzka jde poprvé do školky, ale má starost. Babi, nevím, co si o tom mám myslet! Rodiče jsou pedagogové, tak to asi doma pořád probírají.
OdpovědětVymazatnar.soc.
OdpovědětVymazatDobré odpoledne.
Pro 04.09.23 9:55,
ta informace o... cmochtání, klohnění, šukání po světnicích. Nějak nesedí!
To máte tolik světnic? Osobně bych dal přednost na šukání v jedné vybavené světnici, ale proti gustu žádný dišputát.
nar.soc.
OdpovědětVymazatPro 04.09.23 8:50
Na rozdíl od Vás se nedomnívám, že důchod je nějaký lidský cíl. Dožití je přírodní zákon, děláme hodně abych ho přehlíželi. Dnes jsem se z TV dověděl, že v životním prostředí je vlivem člověka snad 85000 tisíc roztroušených chemikálií mimo chlast, čvaňháky a drogy. Chemikálie přijímáme dýcháním, jídlem, vodou ale i koupáním a kdovíjak.
On důchod také není buhvíco. Byl vymyšlen v Bismarckově Německu na oslabení křiku sociáldemokratů. Napřed ale důchodový fond na který "dělníci"chtě nechtě platili, posloužil na válečné výdaje spojené s prážkou Francie někdy v letech 1864. Nápodobně v předválečném Československu posloužily penzijní fondy na výstavbu ŘOPíků (dnes prodávaných min. obrany), v poválečném Československu se srážky na důchody směrovaly na nákupy tanků, letadel a koktavých želez, až co zbylo sloužilo na mizerné důchody.
Ani dnes to není dokonalé, místo zaměstnaneckých akcií, podílů v důchodových fondech dorovnávaných státem podle trpěné inflace, slyšíme jen haldu žvástů. Myslíme na naše seniory (na to senioři serou) staráme se, aby žili spokojeně, akorát žádný poslanec nepléduje pro poslanecký plat na úrovni prům. důchodu, aby si věci ozkoušel.
Takže neexistuje žádná "vina"za dožití, existuje jen blbství zvolených, že na věci serou z vysoka a bez konce.
Zdravím. Když jsem si to tak přečetla, nevím jak se vyjádřit. Alko, jsem sice mnooohem starší, ale na stůl, kde mám být vyšetřena také "vylezu", na vysokou postel v nemocnici také, jen když slézám, je lepší stolička, ale rentgen mi musí stáhnout co nejníže nebo dát stoličku - pro mou nevýšku. To ale praktikuji i doma, přidržovat se ale musím.
OdpovědětVymazatDěti šly do školy a školky, ale zatím nevím, jak se jim tam líbí, k večeru k nim zavolám, sad vše proběhlo hladce, pokud je znám.♥
Pro nar. soc. 04.09.23 13:49
OdpovědětVymazatNejspíš máte jiné myšlenkové pochody než já a měla bych mít růži na líci. Ale šukat po světnicích znamená pohybovat se po místnostech nebo provádět různé domácí práce. Mamka říkala i šuntat po baráku. Ve významu dělat něco sem tam.
Světnice mám tři. K hrátkám využívám dvě. Jsou ale i jiné alternativy, nicméně do sklepa nechodím. Tam se bojím.
Znáte ten vtip: Po přechodu by to nešlo, babičko? I šlo, panáčku, šlo, ale už není ta chuť. :-)
Dobré ráno, dnes koukám, že včerejší komentáře jsou vtipnější než obvykle.
OdpovědětVymazatA že začala škola? Dnes byl autobus zase plný dětí, které dojíždějí do obce (1 kilometr). Je dost i těch, které kolem půl osmé projíždějí na kolech, někteří ještě s rodiči. V obci je dost dětí, ale škola jen základní do 4. třídy, při 460 obyvatelích. Ostatní školáci dojíždějí jinam, většinou taky autobusem. A ve školním roce (což je od včerejška) už jezdí i víc autobusů, takže mám větší výběr, kterým odjet, případně přijet odjinud.
Ještě snad bude teplo, hlásili až 30 stupňů, zase se zahřejeme :-)))
nar.soc.
OdpovědětVymazatDobrý den.
Pro Mirijam,
neměl jsem snahu vyvolávat Vám růž na lících. Jen jsem si chtěl udělat jasno ve sdělené informaci. Slovo šukat po baráku (či jinde) dostalo jakousi modernizaci a může vyvolat zrůžovění tváří. To je přece pozitivní, nemusí se žena barvit jako Indián. Že šukáte ve dvou místnostech je také zajímavé (zřejmě na to má vliv nálada, případně tekutá potravina). Moje myšlenkové pochody jsou většinou k lidem vstřícné, ale nějaká sranda by měla mít na světě místo.
Nápodobně to mám uspořádáno s vnukem.
Před dvaceti lety, když pochopil funkci peněz, hned mi stvořil doporučení: dědo ty budeš šetřit do skleničky (menší zavařovačka s proříznutým víčkem na mince) a já si to budu vybírat. Sklenička se neosvědčila, hned viděl co v ní je. Dnes šetřím mince do doziček po tabletkách a sleduji, jak je vnuk nenápadně posunuje či potěžkává. Ta s desitikačkama už bude plná (tak cca 1000Kč) na předání pokud mne nějak nenaštve (pak se to odsune).
Ahojky,
OdpovědětVymazatnež tady napíšu, že JSEM ASI DIVNÁ, tak musím reagovat:
Mirijam, 04. 09., v 9,55: moc hezky jsem si početla; teda já si početla s úsměvem, Vy jste to moc hezky a lidsky popsala.
Ruža, 04. 9., v 17, 57: no vidíš, čipero! Já zase trpím cca 25 let závratí, takže si ani nemohu vymalovat strop, což jsem od 14 let dělala.
A teď k tomu, že JSEM ASI DIVNÁ. Tak jednak zdůrazňuji to ASI, z čehož je evidentní, že si to tak úplně nemyslím. A teď warumdenn: při zamýšleném psaní o své babičce jsem narazila na to, že byla provdaná Gottvaldová. Takže i děda, potažmo můj praděda, byli Gottvaldové -jakož i jejich 5 dětí.
Ale když byli všichni za Protektorátu v Říši (přímo v Bavorsku, od roku 1941), začali je Němci psát Gottwald, což jim pak i po válce a návratu do ČSR zůstalo. Hele mně to fakt přišlo zajímavý; sofort jsem volala svým dvěma sestřenicím. Jedna měla maminku, druhá tátu od našich prarodičů. A víte co - vůbec je to nezajímalo. Ani jim to nepřišlo zajímavý. Mně jo - no nejsem já (asi) divná?
Pro nar. soc. 05.09.23 9:51
OdpovědětVymazatJsem pozitivně naladěný člověk a vždy jsem se snažila udržovat dobrou náladu. Nějaká sranda musí být. Trvá to hodně dlouho, než mě někdo rozhodí. Protože jak se říká, když nejde o život, tak jde o .ovno. Ale pokud se někomu podaří vyvést mne z rovnováhy, to se pak neznám.
Když jsem byla malá, měla jsem hnědé keramické autíčko, dole s otvorem na penízky. Autíčko těžklo, protože se postupně plnilo drobnými a já jsem neměla to srdce, abych je rozbila a peníze utratila. Fáro hlídal Indián na osedlaném koni, taková malá figurka. Kůň měl nahoře dírku, kam se posazoval Indián pomocí kovového bodce. Moji věrní strážci stáli v kredenci. Indián mi dával moudrost a rozhled, protože není lepšího pohledu než z koňského hřbetu a spořicí krásné auto mne učilo šetrnosti.
Ta rada publikovat pomocí náhledu je skvělá. Sice nemohu vkládat smajlíky, zato neřeším do zblbnutí auta, cyklisty, semafory ...
Zdravím vespolek. Líbí se mi ta čipera od Alky. Slyšela jsem ji sice i od sester v nemocnici, ale to když už jsem nebyla připoutaná k posteli hadičkami a kdy se dalo jsem z postele vylézala. Případně při vyšetření na stůl- ale dost už o tom.
OdpovědětVymazatMy máme na kovové mince malé kořenky v dřevěném podstavečku a tam dáváme dle hodnoty mince. Spořící to moc není, protože je běžně vytahujeme a utrácíme. Jinak dětem pokud dáváme, tak vždy stejné hodnoty do pokladniček-pokud je máme po 4 ks. To musí být spravedlivé.
Dávám dohromady zase setkání spolumaturantů - ke to ale bída, moc nás už nebude a pokud se dostaví, bude stačit stůl tak pro 10-13 lidiček. Jo, tělo už každého neposlouchá přestože bychom se rádi viděli. Musím přiznat, že se mi po nich opravdu stýská, je to taková moje druhá rodina - opravdoví prima kamarádi a kamarádky. Moc si o nějakých bolestech či podrobnosti z rodin nevykládáme, ale spíš jsou v tom vzpomínky na okamžiky v mládí na různé osoby ze školy, srovnávání jak bylo ve škole kdysi a co nyní asi a pod.
Jo, komentáře se dají přidávat normálně i z mobilu, už jsem to zkusila. Té captscha si nemusíte všímat, tak to aspoň mám zadané. Pokud to jde jinak, tak fajn.
OdpovědětVymazatAlko, každý jsme svým způsobem "divný" v něčem, paličatost je známkou také stáří, ačkoliv by člověk měl být rozumný a aspoň někdy ustoupit. Podle toho v čem, že? Je na to krásné přísloví:
Starého psa novým kouskům nenaučíš. Já k tomu dodámi kocoura a nakonec i chlapa a ženskou.☺
OdpovědětVymazatLydie
Přeji krásný den.
Tady je slunečno. Venku bylo fajn. K obědu jsem dělala takové placky z cukety - no celkem to šlo jíst. Byli jsme jen dva. Teď myčka myje nádobí a já mohu v klidu čučet na PC. Bavila jsem se komentáři. No pohodička.
Alko, každý je svým způsobem "divný", protože je jedinečný. Slyšela jsem o sobě v 35 letech (a to si z dnešního pohledu nemyslím, že bych byla nějak stará), že jsem zásadová až to s..e. Dá se to vysvětlit, že si pevně stojím za svými názory. Stejně nemohu souhlasit s tímto vyjádřením, protože jsem nekonfliktní typ, a pokud to není nic důležitého, mávnu nad tím rukou a nechám se přesvědčit. Znáte? Setkají se dva kamarádi v hospodě a povídají si. Franto, kdo u vás rozhoduje? Pepo, o věcech důležitých rozhoduji já, o věcech méně důležitých rozhoduje žena. A budeš se tomu možná divit, u nás se za těch 50 let, co jsme spolu, nic důležitého nestalo.
OdpovědětVymazatRůženko, paličatost není jen výsada stáří. Někdo je tvrdohlavý snad od narození. Jakou roli v tom sehrává znamení zvěrokruhu - býk nebo beran, nevím. Pravdou je, že lidé vyššího věku bývají rigidní ve svých postojích a názorech a výrazně špatné povahové rysy se na stáří projevují intenzivněji. 😀
nar.soc.
OdpovědětVymazat....výrazně špatné povahové rysy se..... To nejsou ani tak povahové rysy, jako setrvačnost v myšlení (resp. v blbosti).
Něco o praktické politice.
V JZD už měli starého předsedy plné zuby. Pořád dohlížel, jak si někdo něco zajal bylo zle, tak se většina usnesla "už ho nezvolíme". Předseda se to dověděl, navrhl nástupce a napsal tři zalepené obálky do příručního trezorku. Po dost rozhádané schůzi byl zvolen navržený.
Ráno vše převzal a otevřel i obálku č. I. a čte:
- blahopřeji Ti v těsném chomoutu, napsal jsem Ti tři obálky s osvědčenými radami. Radím Ti
slib všem všechno a zpočátku přivírej oči. Jenže za čas lidi zase remcali.
Otevřel obálku II,
- to víš nevděk světem vládne. Sliby nestačí, sveď všechno na mne.Ovšem po čase zase remcání.
Otevřel obálku č.III,
- tak to vidíš, ať děláš co děláš lidem se nezavděčíš. Napiš a ulož do trezorku tři obálky, doporuč následovníka a sekni s tím.
Něco podobného čeká na přesrok premiéra Fialu.
OdpovědětVymazatLydie
Nár.soc. - tak ty obálky - to bylo zajímavé a celkem pravdivé.
Nár. soc. 05.09.23 14:32
OdpovědětVymazatTaké to tak vidím.
nar.soc.
OdpovědětVymazatVážené dámy Lydie a Mirijam,
jako společnost máme malou výhodu. Volby, které ukážou, co vše lidé snesou mají za tři neděle na Slovensku. Následně v Polsku, později i v Maďarsku a Rakousku. Mám značnou obavu, že zdejší voliči (od slovního kmene voli) půjdou i za dva roky podobnou cestou prošlápnutou žvanily (viz dneska Babiše ve Sněmovně).
O Fialovi se trousí vtipy, že je profesor, který dovede žvanit a rozdávat papíry. Měl v pátek schůzku s podnikateli (to je také spolek vyčuránků), ale mají pod palcem značný díl státní ekonomiky a bez nich se nikam k lepšímu nepohneme. Inflace roztočená nesmyslnými hádkami docílila jedno, ze scény byla dočasně ztažena sociální opozice ČSSD a KSČM. Obyvatelstvo inflací schudlo, což je ekonomicky strpěný stav pro nový sociální výkyv (investice k dosažení růstu). Zatím se ten srab nepropsal do růstu nezaměstnanosti i když podzim ji nepochybně nějaká %
přihodí a podnikatelský sektor se posílí.
Státy jsou v podstatě řízeny jedinci a nikoli kolektivy. Obvykle někdo "povstane", aby se ujal
vedení v jakékoli situaci. Kde takoví povstalci za obecné dobré nejsou, musí obyvatelstvo strpět i to "boží dopuštění", které přinese blbá volba. Jen tak dojde po čase k jistému zmoudření společnosti. Vždy podle hesla "když Pámbu dopustí i motyka spustí".
nar.soc.
OdpovědětVymazatOprava ....byla dočasně "stažena" sociální opozice.....
Pro nar. soc. 05.09.23 21:48
OdpovědětVymazatSpolečnost je nutno chápat jako celek. Všechny části jsou navzájem propojeny a mohou být pochopeny jen v jednotě. Všechny jednotlivosti zde vypichované jsou namířeny proti sobě, proti individualistickým teoriím, ne individuím.
A. Comte dělí společenský řád na část statickou a část dynamickou. Statickou představuje stát, rodina. Náboženství je zastaralý pojem, spíš jsou to etické hodnoty společnosti. Dynamickou část přestavuje pokrok. Raději mám tu dynamickou část, kdy se něco děje, pohybujeme se kupředu, klesáme a padáme ve velkých vlnách, které jednou opadnou. Čím hlouběji klesnete, tím výše potom se můžete odrazit ode dna. Jako na Krétě. Když jsem nebyla dostatečně hluboko, stála na špičkách, nemohla jsem se odrazit, tak mi vlna uštědřila takového facana, že jsem koukala jak vyoraná myš. Ale ustála jsem to. Oproti pevnému dnu, kdy se odrazíte a vlna vás vynese až do oblak. Jste pohánění nejen vlastní silou, ale i silou vlny.
Profesor Fiala dovede žvanit a rozdávat papíry, to není vtip. Asi moc neví, jak u nás fungují OSVČ a ostatní zaměstnanci. Žije jen svými akademickými teoriemi a žvásty, oproštěn od praxe a schopnosti řídit stát. Vzkřísit ODS se mu podařilo po předchozích průšvizích svým uhlazením chováním. Teď už to na lidi nezabírá. To je málo. Pro sebe se mu dostalo příležitosti usilovat po prohraných volbách o teplé místečko v Evropské unii.
Dočasně stažené ČSSD, KSČM. KSČM bude u dna ještě čekat. Uvidí se, zda vstanou noví bojovníci. Nepředpokládám, pokud se ČSSD nespojí s někým v koalici, že vyletí jako Phoenix z popela.
Obyvatelstvo zchudlo, což není předpokladem růstu. Předpokladem růstu je koupěschopné obyvatelstvo, investiční pobídky, podpora podnikání, odvádění daní, zodpovědná rozpočtová politika státu. Zvýšení nezaměstnanosti, chudoby, sociálních výdajů formou příspěvků, přídavků potřebným, energetická krize, válka na Ukrajině, umrtvování cash flow v green dealu zde balast jen prodlužují.
Jedinec, který případně povstane, má za sebou tým nebo masu lidí, kteří mu uvěří. Nechci Babišův monopol. Co kdyby se u něho projevily lidové zvyky "oko za oko, zub za zub"?
Vlastně se nic neděje. Pořád se střídá pravá, levá; má dáti, dal. A jak říká můj svěřenec: "Pochodem, vchod, na záchod!"
Na rozdíl od předřečníků já nehodlám myslet na společnost, národ, lid či dav. Já jsem zvědavá, co udělá prodej Mafry.
OdpovědětVymazatTeda chápu, že to znamená, že Babiš ještě bude v politice čehosi chtíti dosáhnouti, proto dle lex Babiš nesmí vlastnit média (nejspíš by neměl mít ani předplatné na noviny...).
Jenže když se prodávala Nova, tak kupující Kellner první, co udělal - zrušil blog.cz.
Nevím, co udělá kupec Pražák (případně ten, který Mafru od něho překoupí - jak se spekuluje), ale nejspíš jsem přišla o další blogovou platformu, kde jsem se vykecávala k politice, občas napsala fejeton zůstávala "v obraze" s lidmi zcela jiných názorů, nejen politických, kteří mi občas dávali v komentářích najevo leccos.
A to jsem si zrovna chystala fejetónek s titulkem "Po babičce klokočí ( a potmě strach)", přičemž moje první věta by byla: "Já mám po babičce kopulační list ( a pro strach uděláno)".
No nic, fejetónky nebudou, se s tím psychicky vyrovnám; případně si popláče zde, jakž jsem byla právě učinila.
nar.soc.
OdpovědětVymazatDobré poledne.
Pro Myrijam. Podle mne přízrak chudoby dělí lidi na skuhraly a činorodé. Skuhralové se srocují kolem populistů, kteří je hnětou do davu (s tím je vždy těžká domluva a jakákoli společensky prospěšná práce). Činorodí se snaží zorientovat individuálně třeba i z ničeho začít sledovat svůj osobní prospěch a růst.
Zdá se, že skuhralové se poměrně rychle najdou v sociálně nazvaných stranách či sdruženích, historicky v ČSSD či KSČ. Čím menší znalec problémů tím větší žvanil vede a získá volbou nebo pučem vrcholné postavení. Co přijde potom, to jsem na své kůži prožil. Celá společnost upadne pod žvaněním do letargie, kriminality a mnoha dalších závadných jevů.
Naopak činorodost vede individuum, mezi podobně ustrojené až vznikne volné, značně neklidné sdružení, které zdaleka nepléduje pro získání politické moci.
V r. 1990 jsem tím prošel.
Značně jsem se pohádal v domě odborů v Brně se Škromachem. Plédoval, aby odbory podporovaly vstup do politiky, protože "až budeme mít moc, uděláme si co budeme chtít". Inu vůl, pije vodu a pro panděro nevidí na cestu.
To už jsem byl členem tehdejší ČSS a aktivně v ní pomáhal k návratu politiky národních socialistů. To byla kdysi rozhádaná strana a TGM do ní doporučil E.Beneše, aby měl základnu. Ani Beneš se nevyhnul chybám, ze snahy usmolit koalici připustil poválečný vznik NF a nakonec na to strana doplatila.
Podobně i po r. 1990, jsme nebyli schopni včas vyházet práskače StB, kteří se drželi zuby nehty, bolševismem prosáklá strana byla na odpis. Vystoupil jsem z ní v r. 2012, když si ji chtěl zpachtovat lotr Paroubek.
Moje činorodost v bídě, do niž mne dotlačil kom. režim mne vedla, k získání mnoha zkušeností v různých profesích, k sebevzdělání a následně k činům. Vždy zaujmout význačnou pozici s jistým přehledem o možnostech (tedy vzít místo buldozeristy). Pracoval jsem původně jako traktorista v STS, vypracoval se na "oporu pracoviště" dokonce nositele zlatého odznaku brig. soc. práce. Pod touto kulisou jsem požádal o odprodej vyřazeného traktoru ( v r. 1978 za 600.-Kčs = dnes za cca 80000.-). Rajzováním po JZD jsem si vyškemral opotřebené závěsné nářadí a mohl běžně fušovat na soukromých polích na zdejším kopci. Samozřejmě peníze šly ke mně. Dostal jsem z dědictví od války neobdělané pole na kopci. Zúrodnil jsem je a osil pšenicí. Pořídil jsem si chov nutrií a krmil je vlastním krmivem. Výsledek 100 kožek ročně ve výběrové třídě á 300Kčs/kus. Maso do salámů a rovněž na prodej řezníkovi. Nakonec mi původně zahrocený MěNV vystavil pochvalný dopis za účinnou pomoc při kultivaci soukromých pozemků. To byl gól, rychle jsem musil fušky pokrýt antedatovanými příkazy a minifakturami z pracoviště samozřejmě za moje peníze (zlomek z fušek). To už bylo v r. 1986, kdy mě nikdo z pozice KSČ v místě nesledoval. Kulacký kluk vyrostl a ztratil se v práci pro místní LID.
Legrační byly situace, kdy mne žádali o zasetí Katolík a Adventistka 7 dne. Adventistka přišla dříve, tak jsem ji slíbil práci v sobotu (hned bylo nenene, sobota je velký svátek, nemůžete v neděli?). Přišel katolík a já hned, v neděli dopoledne to zasejeme ( zase nenene, neděle je velký svátek, nemůžete v sobotu?). Až se dost nakňučeli, tak jsem to samozřejmě změnil. Nápodobně to bylo s kombajnem, který jsem zachránil ze šrotu, opravil a dodnes je pod kůlnou ve vedlejší vesnici už 5let mimo užití, nejsou selata na jatečný chov a zabijačku. I tato činorodost se vyčerpala. Ono také lézt v 80letech po žebříčku na kombajn a žrát prach mi nesedí.
Zdraví, mám depku - následek obdrženého parte opět jednoho ze spolumaturantů - milého, vtipného spolužáka Jiřího, který jezdil ze Štítů téměř pokaždé na naše scuky dědobabinec a vyprávěl poutavě o svých aktivitách na horách. Hudebník a zpěvák - člen sboru Severomoravských učitelů, o kterém jsem kdysi psala na blogu.cz. V sobotu se s ním půjdeme na zdejší hřbitov rozloučit.♥♥
OdpovědětVymazatTaké mám depku - uvažovala jsem o svém celém životě s různými lidmi a v různých situacích. Asi jsem se životem proflákala a cítím se teď dost zbytečná. Už jsem mimo proces, slábnu, bojím se nemocí a budoucnost mi dělá vrásky, někdy i na duši. Cítím se jako zbytečný člověk, který lidem moc nepomáhal a teď bych na těch lidech mohla být závislá. Jako hadr, kterým život cloumal sem a tam. Ale vzdát se nemíním, ještě si zkusím užít podzim života tak, abych nikomu nebyla na obtíž, pokud to půjde.
OdpovědětVymazatTak jsem se už dlouho necítila. I malá práce na zahradě mě vyčerpává, i když všude kecám, jak jsem pracovitá. A taky - jestli zruší i náš blog, a zase budu hledat svoje blogové lidi někde po různých základnách, tak mě z toho nebude veselo. I když se hodlám v zimě pohroužit do svého blogu a vytáhnout z něho nějaké optimistické články, třeba i radostné, abych si dodávala radost a slunce v duši, když už venku bude třeba třaskavo a zachmuřeno.
Vidíte, jak to teď na mě padlo? A jen tak z ničeho nic. Stačila jsem zasít semena zeleného hnojení a jsem celá splavená, zatímco souseda stačila posekat sekačkou skoro celou louku, aby měla pro slepice a kačeny čerstvou travičku. A já uvažuju, že poslední slepici v sobotu nechám zabít a pěkného mladého kohoutka dám nové sousedce, která má slepičky, ale ne kohouta. Toho nemíním sníst, bude na mě volat z nedaleka, že jsem ho nechala žít a dopřála mu harém tolika slepiček, každý rok obnovovaný. Aspoň nějaký klad vidím z minulých dní, že mě to napadlo. Ještě mi to trochu myslí a dělám aspoň někomu radost, i když je to třeba jen ten kohout. Je celý opelichaný, jak pelichá, ale bude užitečný. Zatímco já...
Lidi, omlouvám se za výlev, který jsem sem vychrlila pod vlivem únavy. Zase jsem ráno hluboce přemýšlela nad během života. A Ruženčin povzdech mě nasměroval k takovému plkání :-)
OdpovědětVymazat
OdpovědětVymazatMilá Kity, věkem jsem jen trošku mladší než Ty, před pár rokama jsem Ti psala pohled, jak jsi byla v nemocnici, myslím-že se vůbec nemusíš cítit zbytečná a neužitečná, čtu už dlouhu Tvůj blog, měla jsi zajímavý i když těžký život, co jsem četla- pořád jsi pomáhala i život s Josefem jsi zvládla, nemáš z čeho mít depku ! Už jsme ve věku- kdy bychom si měli ještě užít radosti a pohody, naplahočilas se v životě dost, tak si bez výčitek užívej v bytečku, určitě tam bude i klub seniorů a jiné aktivity, které můžeš užívat. Já jsem měla docela těžký život, vdala jsem se, kde měli tchánovci dobytek, pole, prostě jsem byla uvázaná jak pes u boudy, všechny moje sny se ztratily, manžel se mě nezastal, pro něj bylo at má navařeno, veškerý servis a pak na poli. Chtěla jsem hodně děti- to mám,--měla jsem 5 dětí, ale dva nejsterší synové tragicky zahynuli, manžel řekl- že to byla moje vina- že jsem je pustila do světa- že měli pracovat doma, nejmladší synek se narodil s Downovým syndromem plus problémy se srdcem- očima atd. Po porodu mi dr. řekla- že se mi narodil postižený debil ! ŘEKLA- NO JO, vy jste odmítla genet. vyšetření atd. Ted má ten můj puberták- věčný, 30 roků- je zněj parádní kluk, ochotný, pomocník, byla bych ráda- kdyby ho mohla vidět ta Dr- nemám slov.Celý život jsem se mu mohla věnovat, děti už byly větší- ty starší.Do Prahy .Motola jsem s ním jezdila od 1 roků - asi 12 let na oční- hrozil zelený zákal- operace očí, do Olomouce na stomat. kliniku jsme jezdili 20 let, rovnátka plus operace zubů. Ale vše je docela dobré- je z toho mého kluka šikovný chlap- v rámci možnosti.Manžel potpora žádná- starší děti jo - ty jsou petfektní i jejich rodiny. Píšu to proto- že mám také depky- nebo škaredé splíny, ze smrtí synů se pořád nemůžů smiřit - i když je to 28 a 15 roků. ale snažím se zase mít radost ze života, určo jsem hodně věcí také pos.......ted mi našli dr. problémy s páteří- celá páteř prý špatná- nic se stím nedá dělat, artroza atd. Říkám - proti věku není léku a až ted na staré roky se snažím víc odpočívát a užívat si trošku život i s tím mým pubertákem- 30-ti letým, vozím ho autem 2 krát týdně 12 km do chráněných dílen, je tam velice spokojený, dělá tam dřevořezby na své úrovní, také mě trápí- co s ním bude, až odejdu, jako myslím- že se ještě nechystám, ale člověk nikdy neví....Možná můj třetí syn -bydlí po náma s rodinou ,sám říkal i snacha- že by si ho vzali- že je šikovný, ale stejně pro jistotu mu předběžně zajištuju chráněné bydlení v Místku- kdyby to u syna nevyšlo, to mě trápí- jako všechny maminy- které mají děti s problémem. Ale Kity, snažím se přes to všechno mít radost ze života, jasně- že mě to někdy také přepadne- ale zase jdu dál, prostě Kity ber to tak-ještě nejsi VŮBEC STARÁ a ten podzim života si můžeš krásně užít a brát to- že budeš mít nový pohodlný život, zasloužíš si to !!!!!!! Moc Ti přeju at máš často SLUNCE V DUŠI !!!!!!! JANA
OdpovědětVymazatZdeňka-Anna
Nejdepresivnější měsíc bývá listopad, krátké dny, mlhavo, deštivo, zamračeno, takže Kitty by měla přestat přemýšlet o nesmrtelnosti chrousta a radovat se ze slunečných dní a své užitečnosti. Ti opravdu neužiteční naopak předvádějí svoji důležitost. Smutku je na světě až dost.
Ruženko , také mně v srpnu dostihla stejná zpráva – jeli jsme z Vysokých Tater a já jako obvykle hledala v Kralovanech malý zelený motoráček, kterým jsem kdysi jela za naší blogovou kamarádkou (aniž bych jí dala vědět!, navíc jsem ještě nevěděla, jak vypadá a bloudila po Zázrivej se žlutým ibiškem v tašce. Je zajímavé, že nikdy později se mně nepodařilo ibišek nařízkovat, až letos). Motoráčku jsem zamávala, druhý den přišel email od její dcery, že zemřela.
Zdeňka-Anna
OdpovědětVymazatNěco z času srpnového méně depresivní:
Moje milá dlouholetá známá, takto houbařka a borůvkářka, chodí do lesa i v poměrně pokročilém věku zásadně bez doprovodu. Stařičké autíčko zaparkuje u lesa a je „doma“.
Stalo se před pár lety, bylo po velkých deštích, kluzko, hned na kraji lesa stoupla do výmolu a upadla. Když se postavila, v kotníku křuplo a noha vypověděla poslušnost. Mobil měla, ale v místě nebyl signál, tak se po kolenou plazila strništěm do kopce asi 900 metrů, prý to bylo nekonečné.
Přijela sanitka, L. naložili, ale sanitka uvízla v blátě někde uprostřed pole. Zavolali na pomoc druhou sanitku (blízko je okresní nemocnice), L. přeložili a sanitka uvízla na kraji pole. Povolali hasiče, hasiči museli vypustit plnou cisternu a zůstali v blátě. Zachránil to z vesnice přivolaný malý zahradní traktůrek s vlekem - jeden by tomu pomalu nevěřil, kdyby to hasiči neměli zdokumentované - „vymámila“ na nich fotky a nedávno mi je poslala:
dvě sanitky, hasiči s cisternou, autojeřáb a na poslední odjíždí malý traktůrek, ve žluté fólii zabalené „cosi“, na korbičce sedí záchranář a mává.
Myslíte, že ji to od lesa odradilo? Samozřejmě, že ne.
Děvčata a kluci, jsem tak ráda, že vás tady mám. Já myslím, že tento blotgspot nezruší tak hned, ten, o kterém psala Alka je zřejmě idnes, kam chodíme jen číst a dávat karmu, ale kvůli přihlašování a dávání osobních údajů -dokladů tam nekomentujeme.Aspoň já ne.
OdpovědětVymazatKitty je to pravda, že nemáš zapotřebí mít depku. Víš, když děti nemáš, dělají ti starosti druzí lidé, ale ti, kdo je mají mívají nejen různé radosti, ale mnohem víc starostí, byť před potomky i dalšími lidmi někdy tajené. Musíme si říci, že každá bolest přejde, nejhůře bolí smrt v rodině - dětí, sourozenců, samozřejmě příliš předčasná smrt rodičů. Takové zaklínadlo bývá: už je nic nebolí, nemají starosti co bude, vyberme si na ně ty nejhezčí vzpomínky, zapomeňme na křivdu i sebemenší , ta ztrpčuje život, nepomáhá.
Mám pocit, že právě odchod někoho blízkého způsobuje vyvolání těch vzpomínek a uvědomujeme si, že jsme vlastně na řadě... když se bavím s lidmi - heslem je : drž se, vydržme a pozdravuj všechny naše známé.
Zdeňka-Anna, to bylo opravdu hezké. Ale možná tu paní odradí něco, co se zřejmě chystá: ke sběru lesních plodů, hub a pod. bude třeba mít placený sběrový lístek - stejně jako to mají rybáři.
OdpovědětVymazatVidím to ale nespravedlivě, protože lesní plody rostou samy, nikdo je neopatruje, nehnojí, nekrmí, kdežto ryby v rybnících ano. Ale zase v řekách, no nevím, nějak jsem se do toho zamotala.☺
Jsem se sem vrátila po odpočinku a koukám, že jsem možná nastolila debaty o průběhu života (hlavně tedy starších žen). Je pravda, že jsme si většinou svůj způsob života nevybraly, něco se přihodilo a něco přišlo samo, dobré i horší. Ale vnímám i to, že ani dnešní ženy (a ani dnešní mužové) nemají v životě ještě vyhráno. Život není procházka rozkvetlou zahradou, dnešní požadavky a často nedovýchova neoslazuje život nikomu. Shon a stresy dnešní doby taky dávají i mladým lidem zabrat...
OdpovědětVymazatTakže se asi budu muset poučit, jak dožít léta (v lepším případě), která mi zbývají. Možná bude pobyt v bytě tak zajímavý a atraktivní, že nakonec opustím bývání na venkově a zvolím si ho nastálo. Zatím v tom nemám jasno vůbec, nechávám to "na pak", až to nastane. Zvolila jsem přesazení starého stromu jinam, tak co se divím strachům, jak to zvládnu? Zůstala jsem náhle sama a ještě je to živé, taky vzhledem k těžkostem zvládání života zde. Budu se starat o to, abych nahlídla do struktury života ve velkoměstě v bytě, snad si tam dokážu najít zajímavá témata a přestanu se strachovat. Zatím nevím, domýšlím potřebné nutnosti zde před odchodem; stejně se budu ještě vracet a ještě možná budu ráda za mnohé, co mě jistota dlouhého pobytu zde naučila. Učíme se všichni, ani já při tomto rozhodnutí nejsem výjimkou. Budu ráda, když zde nabudu určitých poznatků, jak to zvládnu. Nejsem jediná, kdo se na stáří stěhoval jinam a sám...
nar.soc.
OdpovědětVymazatDobrý večer.
Podle mne žijeme v neklidné době a to mnoho lidí nezvládá a děsí. Můj názor je, že státní zabezpečení, je vhodné pro venkovany, kteří mají nějakou možnost si přilepšit. Ve městě je vše, ale merglí bývá málo. Nájem bytu je jedna z tísnivých položek, která se ve vlastním dá dočasně pominout. Před 55lety jsem postavil na hrubo domek a bydlím dodnes. Vynaložil jsem tehdy asi 155tis. Dnes i bez dodělání a řádné údržby je naděje na prodej za 4-5mil. Chci podělit rodinu. Zbudovat na pozemku darovaném vnučce dvě místnosti a sociálku v zateplené dřevostavbě, tam bych chtěl dodýchat, na rovině bez schodů, v klidu a mezi svými (z jedné strany jedna dcera, z druhé druhá). Jedné jsem "prodal" na hypotéku zděděný dům pod cenou asi za 1/3. Druhé dceři jsem v pondělí daroval 31000m2 pozemku, kde by mohla zřídit nájemní zahrádky a mít pravidelný příjem z nájmů k důchodu. Vnoučata by mohla získat peněžní injekci cca 800000.- každé na životní rozběh. Takové plány mne teď naplňují a snad to stihnu před Zubatou. Zatím jsem zdravý, bohužel manželka má problémy a je na mně závislá. On čas vše uspořádá, ať chceme nebo ne.
Važme si každé chvilky, kterou zde máme. Drobné radosti i starosti jsou součástí života nejen nás, starších, ale i mladých. Mají možná více existenčních starostí a pokud mají ve starší generaci pochopení, případnou pomoc jako je to u vás -pane Ivane - je to šťastná rodina. Každý nemá stejné podmínky, ale věřím, že drobnostmi, pozorností, pomocí s následující generací může být užitečný.
OdpovědětVymazatKitty, myslím, že ty jsi vždy byla k lidem vstřícná a věř, že co živa budu a schopna normálního úsudku budu dělat "vrbu" a vlídným slovem pomohu, kde mohu. Prostě nechci být zapšklá babka, závidící cokoliv komukoliv. S kamarádkami jsme se shodli na tom, že sice zbytečné výdaje omezíme, ale jinak peníze pro sebe a rodinu neřešíme.
Víte na co jsem si najednou vzpomněla, že jsem už dlouho neměla, pralinky. Vím, že tam stejně není skutečný rum, ale jsou prostě dobré i tak, ne? Páni, mám zase chutě, že? Raději dobrou noc a klidný spánek, příjemné sny a co ještě????♥
Prý takový je život:
OdpovědětVymazatBuď dobrým člověkem, ale nikdy neztrácej čas, abys to musel dokazovat. Ti, kteří mají oči otevřené, vidí. Ti, kteří chtějí mít oči zavřené, je stejně pro tebe neotevřou.
Pokud si nevážíš toho, co máš, říkáš mi tím, že to nepotřebuješ, že se bez toho obejdeš, že Ti to mohu bez rozpaků odebrat. Ráda plním každé přání. Tvoje KARMA
Pro správné fungování života jsou nevyhnutelné základní věci: Uvědomit si, že nejsem víc, než kdokoliv jiný ... říká se tomu POKORA. Uvědomit si, že dokážu čelit jakékoliv situaci ... říká se tomu ODVAHA.
A jedna paní povídala:
Člověka nebolí záda, ale tíha, kterou nosí. Člověka nebolí oči, ale nespravedlnost, kterou vidí. Člověka nebolí hlava, ale myšlenky, které v ní tlačí. Člověka nebolí srdce, ale nedostatek lásky. 🙂💖
OdpovědětVymazatLydie
Přeji krásný den.
Tady svítí krásně sluníčko.
Jdeme na zahradu - teda ne pracovat, ale vypít si doplední kávu.
Na zahrádce už téměř nic neděláme - všechno převzali mladí.
Zdravím, Mirijam to je hezké a pravdivé.
OdpovědětVymazatLydie, to je fajn, že se dá posedět na zahradě. Mám dnes v sobě nějaký neklid, ale má to svůj důvod.
nar.soc.
OdpovědětVymazatDobré poledne.
Bývalý arcibiskup Duka se utrhl a kritizuje institut manželství pro všechny (Sněmovna zákon propustila do I. čtení).
Co asi Duka sleduje?
Chce udržet katolické žvanění o svátosti manželství ženy a muže před Bohem? Co je mu do toho, kdo s kým a proč! Dosavadní zákony zatím s jiným stavem nepočítají a stejnopohlavní svazky jsou postiženy např. při dědění po zemřelém partnerovi. Chce snad Duka obnovit zákaz pohřbu na "svaté pole", zahrabávat jinak orientované za hřbitovní zeď či obnovit odúmrť pro církev? Takovým blbostem už dávno došel dech. Ať si dědek medí v celibátu a vyšívaných hadrech a nesere se do partnerských věcí, kterým ani nemůže rozumět.
Podělím se o zážitek z dovolené, který ve mně zanechal hluboký dojem. Jedním ze zájezdů byla i návštěva ostrova SPINALONGA.
OdpovědětVymazatBenátská pevnost SPINALONGA, jejíž pozůstatky můžete dnes na ostrově vidět, pochází z konce 16. století. Opevnění sloužilo především k obraně proti osmanským nájezdům. Nakonec v roce 1715 podlehla i slavná pevnost Spinalonga a byla předána do rukou Turků. Odolávala téměř neuvěřitelných 70 let. V opuštěné pevnosti si turecké obyvatelstvo zřídilo své příbytky a obživou jim bylo pašování. O výnosu černého trhu dokládá také enormní nárůst obyvatel ostrova až do roku 1898, kdy se ostrov opět dostal pod krétskou správu.
Většina z téměř tisícovky muslimských rodin se odmítala z ostrova stěhovat. Odpor byl ukončen až roku 1903, kdy krétská vláda rozhodla, že bude na ostrově zřízeno leprosárium, centrum pro malomocné. Důvodem byla výhodná poloha ostrova (izolovaný, ale dobrá poloha pro zásobování) i snaha o vyhoštění rodilých Turků. Turecké obyvatelstvo odešlo dobrovolně.
Lepra (malomocenství) byla považována za nevyléčitelnou chorobu a třebaže se ostrov představoval jako "léčebné centrum", de facto to bylo místo, kam nemocné odsouvali pouze dožít, protože ostrov nemohli opustit. Život na malém a skalnatém ostrově byl pro nemocné opravdu těžký, neboť zde neexistovaly žádné zdroje pitné vody ani úrodnější půda. Tamní obyvatelé tak byli naprosto odkázáni na pomoc zvenčí, především na zásobování pitnou vodou a potravinami. Ani příbytky se nedaly považovat za dostatečné, pouze holé obvodové zdi, často s poničenou střechou.
Rozdělím příspěvek do dvou částí, ať to není tak dlouhé.
pokračování o ostrově Spinalonga
OdpovědětVymazatJak vyprávěla delegátka, nemocní leprou byli násilně odlučováni od rodin, zbaveni všech práv, důstojnosti, byli vyškrtnuti z živých obyvatel, byl jim odebrán občanský průkaz, nesměli komunikovat s blízkými, dovnitř se nedostala jediná zpráva o životě jejich rodin, dostali se do míst, odkud nebylo návratu. Bylo to peklo. Místo bez naděje. Bůh na ně zapomněl, proto v něho přestali věřit. Smrt byla na ostrově bohužel na denním pořádku. Jediným východiskem, jak pomoci nemocným, byly amputace, proto nebylo výjimkou naleznout nemocného bez končetin. Bylo málo zdravotnického personálu, který by chtěl na ostrově sloužit. Byl tam pouze jeden lékař a dva nevyškolení zdravotníci. Zpočátku tam byli umisťováni trestanci, kteří ale poté co umlátili nemocného, byli této služby zbaveni. Mříže jako ve vězení, moře, které jste měli na dohled, ale nemohli se jít vykoupat.
Podmínky na ostrově se zlepšily od roku 1932, kdy byl novým guvernérem jmenován dr. Grammatikakis, který zajistil stavbu nové nemocnice, dopravu elektrického generátoru. Zpočátku bylo centrum otevřeno pouze pro malomocné z ostrova Kréta, od roku 1913 přijímalo již nemocné z celého Řecka. Lidé žijící na tomto ostrově nechtěli jen čekat na smrt. Vytvořili vlastní společnost s obchody, tavernami, kinem, divadlem i školou, zřídili malý kamenolom na opravu domů i systém na zadržování dešťové vody. Vydávali noviny. Peníze na pitnou vodu a jídlo dostávali od vlády. Leprosárium na ostrově Spinalonga bylo v izolaci až do roku 1957.
Ani Hitler si netroufal na ostrov vstoupit. Od r. 1954, kdy již lepra byla léčitelná, se mohli nemocní přesunout do nemocnic, což ale většina odmítala. V komunitě na ostrově se narodily i děti, které byly ovšem matkám ihned po porodu odebírány a umístili je do speciálního domova pro sirotky v Athénách. Pokud neonemocněli leprou až do věku 18 let, mohli se začlenit do řecké společnosti. Ale stačilo, že měly razítko narozen/a na Spinalonze, nesehnaly v dospělosti práci, nikdo se s nimi nechtěl oženit, nemohly se vdát. Tak pro ně lepším řešením bylo vrátit se na ostrov Spinalonga a žít tam v té jejich komunitě.
Překvapilo mne, že definitivní ukončení provozování leprosária bylo až v r. 1971.
Jen chci říct, že i když je člověk na dně, najde v sobě fyzickou i morální sílu a je schopen konat i nemožné. Lidé jsou schopni držet pohromadě a pomáhat si i v takových nelidských podmínkách. Dokonce něco vybudovat a ne jen čekat na smrt. Hrozně na mne návštěva Spinalongy zapůsobila.
OdpovědětVymazatLydie
Miriam - to bylo opravdu zajímavé.
Pro nar. soc. 07.09.23 11:58
OdpovědětVymazatDuka - svátost manželství muže a ženy před Bohem - Co je mu do toho, kdo s kým a proč!
Nejmenovaný pán také nectil manželství muže a ženy. Řekl si: "Co je komu po tom, s kým, proč a nač?" Vyšel na dvůr. Na dvoře odchytil slépku. Ta se tak polekala jeho zrychleného dechu a rychlého běhu, že se zaklesla drápkama do plotu. Pán rychle spustil kalhoty, vykonal potřebu, slepice zoufale nebo rozkoší mlátila křídly jen pérka lítala. Zepředu to nešlo, protože by mu voči vyklovala. Než si vykroutila krk a přestala mávat křídly na něho smutně pohlédla a řekla: "Koko, kdo to, proč to?" "Pro slepičí kvoč, aby nekvokala, protože nemá proč." Ani sílu neměla, aby si postěžovala kohoutovi, Dukovi nebo v parlamentu. Pán má ve vesnici z ostudy kabát, ale stěžovat na svátost manželství si nešel ani na obecní úřad.
A jedna z maturitních otázek.
Lze oplodnit ženu v běhu? Nelze, protože je vědecky dokázáno, že muž se spuštěnými kalhotami běží pomaleji než žena s vykasanou sukní.
A úvaha:
Může oplodnit žena ženu? Také ne, protože s vykasanými sukněmi by běhaly do zblbnutí a přešly by je choutky. 😀😁
Mirijam, díky za popis ostrova a poměrů na něm. Zajímavé, přestože trochu smutné čtení. Kolik je na světě nemocí, bolesti a přesto lidé žijí, mají potomky. Měli bychom si vážit všeho snesitelného co máme.
OdpovědětVymazatCo se týče jakéhokoliv náboženství, přesvědčení, chce to určitou toleranci nebo ignoranci, jinak by se člověk zbláznil. Fakt je, že má každý právo na svůj názor, pokud ho nevnucuje násilím jinému nebo neohrožuje život dalším tvorům- tedy nejen lidem.
nar.soc.
OdpovědětVymazatPro 07.09.23 16:30,
máte pravdu, "že má každý právo na svůj názor", ale kde vzal Duka právo kdákat o věcech, které pro celibát, ani zažít nemohl? Tady končí tolerance a nastupuje obrana názorů, jako první stupeň lidské svobody. Jistě, Duka zažil dost ústrků za minulého režimu a zachoval si vlastní charakter, jenže setrval zbytečně na minulosti, než je zdrávo pro něj i pro všechny katolíky a v politice i v KDU-ČSL. Setrvání na starých poučkách, je přešlapování na místě, ošlapou se podrážky a nedosáhne se nic.
nar.soc.
OdpovědětVymazatPro 07.09.23 14:04
Vaše bajka o manželském pokusu muže se slepicí má chybu. Vykonat potřebu značí, zanechat stopu.
Řádnou stopou by bylo vejce a z něho maník se zobákem a hřebínkem. Na vesnici by mohl ráno kokrhat a řádně hrabat pod sebe. Jeden zdá se už existuje. Včera kokrhal ve Sněmovně 5hodin a nahrabáno už má hodně moc. Zda vznikl návodem z Vaší bajky by bylo záhodno ověřit.
nar.soc.
OdpovědětVymazatPro 07.09.23 12:17
Škoda, že jste neuvedla, jak se postižení leprou nakazili či jak se lepra šíří. Mám dojem, že jde o bakteriální nemoc, která se šíří stykem nakažené tkáně s poškozenou zdravou, možná i prostřednictvím bodavého hmyzu. Penicilin a antibiotika jsou dodnes účinné proti leprozní nákaze a jejímu průběhu (tedy snad se to nezměnilo).
Lepra
OdpovědětVymazatPůvodce nákazy objevil v roce 1869 norský mikrobiolog Gerhard Armauer Hansen, proto bývá Mycobacterium leprae také označován po svém objeviteli jako „Hansenův bacil“. Ten se geneticky od středověku nezměnil, ale omezila se příčina šíření.[4] Mezi přenašeče této nemoci patří také divoká zvířata, jako např. pásovec devítipásý.[5]
-něco stáhnu z wiki - pro informaci
Lepra je bakteriální onemocnění, které patří mezi nejstarší lidské nemoci. Jejím původcem je Mycobacterium leprae, který je rovněž známý jako Hansenův bacil. Ačkoli se jedná o závažné onemocnění, které může mít za následek slepotu, amputaci končetin i znetvoření obličeje, jeho nakažlivost je velice nízká. Pacient údajně nakazí jen 1 % z těch, kteří s ním přišli do styku.
OdpovědětVymazatNázev v lepra pochází z řeckého slova označujícího prašivinu. Český termín malomocenství se pak pravděpodobně odvíjí od poškození hmatu, které nemoc způsobuje. Přenos je možný přímým a dlouhodobým kontaktem s nemocným, přičemž zpravidla onemocní lidé s oslabenou imunitou. To je důvod, proč je pro většinu populace riziko nákazy téměř nulové. Vysoce nakažlivá je pouze mokvavá forma.
OdpovědětVymazatUdává se, že se leprou obecně nakazí zhruba 1 % z těch, kteří přijdou s nakaženým do styku. Lepra postihuje studenější části lidského těla, což je dáno tím, že se bakterii daří v nižších teplotách kolem 30-33 stupňů Celsia. Typicky se proto množí v:
kostech,
kůži,
podkoží obličeje,
nosních chrupavkách.
A vzhledem k tomu, že je toto Mycobacterium kultivačně velmi náročné, daří se ho pěstovat pouze v amerických pásovcích. Příprava účinné vakcíny je proto velmi obtížným úkolem.
Vše se dá zjistit na různých webech, stačí zadat název lepra- léčba a pod
OdpovědětVymazatDobrou noc a buďte zdraví...
Pro nar. soc. 07.09.23 17:41
OdpovědětVymazatOn ten příběh muže se slepicí je pravdivý. Trochu jsem si ho literárně přibarvila, ale slepice řádnou stopu v podobě načechraného maníka s hřebínkem nezanechala. Zběsilý útok muže nepřežila. Toto spojení není přirozené, musím souhlasit s kardinálem Dukou. Pokud by styk měl následky, nejspíš by se narodila zrůda se slepičí hlavou a lidským tělem. Na Krétě a v Řecku mají Minotaura, stvoření s býčí hlavou a lidským tělem. Žena krále Minoa, královna Pásifaé se do tohoto zvířete zamilovala. Poté porodila dítě s býčí hlavou a zálibou v požírání lidského masa. Minos nařídil proslulému umělci Daidalovi, aby vybudoval obrovský podzemní labyrint, do kterého pak krvelačného netvora uvěznil. Jednou za čas musely do bludiště lidské oběti, 3 dívky a 3 chlapci. Minotaurus byl nakonec zabit Théseem. Pověst nám byla vyprávěna v Paláci Knossos.
Právo kdákat kardinál Duka má (i když o manželství a vztahu mezi mužem a ženou vzhledem k celibátu ví kulový), kdákat můžu já, kdokoliv, i kohout ve Sněmovně, který si pustil zobák na špacír a kdákal více jak 5 hodin. Každý si o nepřirozených vztazích může myslet své. Člověk nemusí souhlasit s každým názorem.
Vy jste ale měl na mysli vztah stejnopohlavních párů. Souhlasím s Dukou, že vztah, manželství mezi mužem a ženou je normální a z tohoto svazku podle zákona přírody vznikají děti. Je-li někdo gay nebo lesba, není to přirozené. Podle mého názoru je to sexuální, hormonální, psychická, někdy výchovná nemoc, porucha, úchylka. Ale to neznamená, že tito lidé by měli žít na okraji společnosti. Mají mít stejná vztahová práva, tj. např. právo na informaci o zdravotním stavu, právo na dědictví, právo na registrované partnerství, mají-li z předchozího heterosvazku dítě, mají mít na ně právo. S adopcí mám problém, protože se domnívám, že děti mají pak pokřivený obraz o rodině, psychické problémy, ve škole mohou být terčem posměchu apod. Ale zase než vyrůstat v dětském domově, pak je otázka, co je lepší.
Základním stavebním kamenem rodiny je muž a žena. Proto by 1 - 2 % špatně zorientovaných lidí neměli být stavěni na piedestal, ale mít rovnoprávné místo ve společnosti.
Pro nar. soc. 07.09.23 21:35
OdpovědětVymazatTak jak uvádí Růženka. Lepra (malomocenství) je infekční onemocnění, není příliš nakažlivá, než se nemoc projeví trvá to 1 - 8 roků, někdy i déle. Lepra byla považována za boží trest. Wiki uvádí, že existují 2 základní typy lepry: kožní forma - kůže zrudne, objevují se vředy na obličeji, rukách, končetinách a nervová forma, kdy jsou zasaženy nervy v trupu a končetinách, objevuje se obrna a atrofie (absolutní ochabnutí) svalstva, je napaden imunitní systém. Hovoří se ještě o vředech, vyrážkách, lepromech na plicích, které možná zmutovaly v tuberkulózu. Jedná se o příbuznou bakterii. Rychleji se přenáší kožní forma. Lepra existuje stále. Obtížná léčba pomocí speciálních antibiotik trvá 6 - 12 měsíců, zatím není vyvinuta žádná vakcína.
Na Spinalonze bylo internováno cca 10 lidí, kterým lékař stanovil špatnou diagnózu. Zjistilo se, že místo lepry měli lupénku. To jsem si teď ještě vzpomněla na zajímavost, o které nás informovala zasvěcená průvodkyně.
Fredy Kruger
OdpovědětVymazat" Doktore ! pane ! jest v pořádku....
když močil jsem, upad´mi do žlábku ?"
" Sebrals´ ho ?"
" Ano!"
.... " Kde ho máš chlapče ?"
" Zde je !" křik´ Pepýk: " V náprsní kapse !"
"Ukaž !"
" Tu je !" ... řve třesouc se Pepýk
" Co mi to dáváš ? vždyť je to doutník !"
Lékař se na hlupce obořil
" Probůh ! jáá... asi ho vykouřil,
zaměnivše jej s doutníkem !!
Ježíši ! co s tím teď podniknem ??"
"Teď howno již !" lékař zasykne
a vyrazil dvéře s Pepýkem !
nar.soc.
OdpovědětVymazatDobrý den, zase nemohu spát.
Děkuji dámy za poučení o leprozní nákaze a souvislostech. Vida jak dukovské téma zaujalo, dokonce probudilo i Fredyho. Osobně pamatuji, dokud zde byly sanitní jatky (na řádně hospodárné využití zraněných hospodářských zvířat), donesl si odtud otec býčí penis. Měl už odněkud opatřený ocelový drát asi 6mm silný. Ten do penisu vsunul a příslušně zkrátil. Navlékl do něj napříč také řemínek, jako poutko na ruku (stejně jako na lyžařskou hůlku), aby při akci nevyletěl z ruky. Pak pověsil vzniklý býkovec na skobu, aby vyschl. Bylo to asi v r. 1952, jako příprava na vlezlé agitátory "vstupte do JZD, lépe se vám povede". Později si s tím vyschlým kouskem mladší bratr nějak blbě hrál a nebo byl vnitřní drát vadný, najednou se "béčák" zlomil a nebyl na nic. Pohozený na dvoře ho nakonec okousal pes.
nar.soc.
OdpovědětVymazatJo a s tím doutníkem z Fredyho básničky, je podobnost u prezidenta Billa Clintona. Přišla mu do Bílého domu stážistka Levinská. Oplácaná holčina s větší kulatou zadnicí. Už s ní uměla vrtět a v minisukni se nahýbala přes psací stůl až obnažila zadnici v tangách. Bill si všimnul opakované aktivity a řekl si, co v domě je tu pro mně. Šel si zadek prohlídnout, ohmatat a na doutník navlékl prezervativ. Po odsunutí pásku tang ho nasliněný zasunul do příslušné partie. Holka při tom vrněla a držela, aby ne, komu se povede zaujmout tak lacino prvního muže světa (tedy tak se o prezidentech USA hovoří). Pak si Bill doutník zapálil a sdělil mandě, že chutná výborně (tedy ten prezervativ jsem přidal já). Toto vše objasnil a do tisku uvolnil republikánsky orientovaný vyšetřovatel při přípravě na ipeachment proti Clintonovi. Vše nakonec utichlo, z Levinské je almara a Bill je zostuzený dědek i když ho manželka ze svých důvodů podržela.
Dobré slunečné ráno. Byla jsem teď u blogerky Libby a píše o tom, že dnes viděla kometu, která příště přiletí za 430 let! To je zážitek, má to nafocené. Vzácné zážitky by se měly fotit pro připomínku situace, kterou už nezažijeme.
OdpovědětVymazatPamatuji taky takovou situaci - měnili jsme střechu stodoly, večer už na ní bylo pletivo střešních latí. Přes ně byl večer krásně vidět veliký měsíc v úplňku. Kdybych nebyla líná a unikátní situaci si vyfotila, měla jsem zážitek i s dokumentací. Než budou zase následníci domu měnit onu střechu, kde my už budeme! Toto neuvidí několik generací po nás. A stačilo vzít foťák a fotit, jak to dnes ráno udělala Libuška z Kožuškova. Tleskám jí, byla pohotová a má fotku, kterou lidi neuvidí několik století. Tedy nepočítám ještě nějaký následný den, kdy kometu se ještě podaří někde uvidět, ale to je prý v řádu dní.
OdpovědětVymazatLydie
Přeji kásný den.
Tak kometu asi u nás nebude pořádně vidět, kvůli světelnému "znečištění" oblohy. Město svítí celou noc, ale nejvíc září nádraží.
Teď už mám nachystané věci na "dopolední kávu". Kotě také čeká, až půjde s námi ven na zahradu.
Realita v 21. století
OdpovědětVymazatVítejte v 21. století, kde je sex zdarma, ale láska vzácná, kde pizza dorazí rychleji než sanitka, kde ztráta telefonu je bolestivější než ztráta důstojnosti, kde oblečení určuje hodnotu člověka, kde věrnost a pravé kamarádství nefrčí, kde peníze se rovnají svobodě, spravedlnosti a rovnosti, vítejte v černé době, kdy lhaní je móda, zrada je chytrá a UPŘÍMNOST JE VADA.
Všichni si užívají krásný den. Jen já se musím mračit:
Sousedi na mě podali stížnost, že při ranním sexu dělám kravál a vydávám nelidské zvuky. Kdyby tak věděli, že si jen nasazuju ponožky a obouvám boty.
Jaké to nepochopení.
Hezký den 🌞🌟
Pro Fredyho 07.09.23 23:58
OdpovědětVymazatFredy, ty jsi nepřekonatelný. Sypeš verše na jakékoliv téma jako z rukávu. 👍👏👋
Nejdřív sem vrazím adresu na svůj blog na iDnes - nejde ani tak o to, že si myslím, že asi dlouho nepřežije, jako o to, že ministr Válek už zase blábolil, a já nevydržela...
OdpovědětVymazathttps://krehotova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=806115
A teď pro nár. soc. 08. 09., 6,03 hod.: hele prézové a sex, to je jen o tom, že jsou ve funkci, kdy národ očekává, že se budou chovat slušně až eticky. Vemte si Kennedyho, a že by Lenin a Gottwald dostali syfla od manželek, to taky pochybuju...To by mě spíš zajímalo, proč druhdy Topolánek ( se svojí lehce obézní figurou) pobíhal nahatý v tý vile italského politika...nebo kde to. :-)
A Mirijam 08. 09., 10, 36 hod. : to nemá vadu!
Mirijam 8. 9., 10.36
OdpovědětVymazatTo fakt nemá vadu, že si to tak šikovně někdo dokázal sešikovat v jedno.
Já ale přesto věřím a vím, že většina národa je slušně vychovaná a tohle jsou jen povzdechy - v každé době bylo něco nového "špatně", bylo by divné, kdyby to teď taky tak někteří lidi nebrali. Ale ty zvuky, neladící sousedům, taky mě to čeká, a jsem ráda, že to někdo dokáže brát humorně.
Jdu kouknout k Alce na blog iDnes - jak dlouho potrvá, než nebude moct tam psát? Ale nebojte, Alka se nedá, najde si nějaký kouteček blogový, kde se bude i dál realizovat. Je šikovná. A nám snad náš "blogspot" jen tak brzo nikdo nezruší ;-)
Ahojky Au-Kitty,
OdpovědětVymazatjá nevím, jestli nový kupec Mafry, zruší blog iDnes, ale jestli jo - tak u mne je to spíš už o tom, že seru na zakládání nového blogu...
A jinak díky za to jak jsi mne ohodnotila. Objektivně k tomu ovšem dodávám: jsem lemra líná, takže kouteček blogový = to asi nehrozí. Ale zatím budu na blogu iDnes, byť ne s osobními fejetony, jen s politikou...
A rovnou děkuji Tobě za karmu, vím, že mi ji dáš; potažmo děkuji i ostatním, usoudí-li, že si karmu zasloužím.
Přeji krásný den, pohodu, žádné depky (když na ně nemáte prášky) a držme se.
nar.soc.
OdpovědětVymazatJsme konečně doma od doktora. Bylo ultrazvukové vyšetření břicha, pravé slabiny a pravé nohy (křeč. žíly) u manželky. Nic závažného, kromě stáří nebylo konstatováno. Pámbu zaplať, měl jsem blbou předtuchu, ale je to pryč.
Pro 08.09.23 10:54
Topolánka hostil Berlusconi v utajené vile. Údajně tam měl muslimské holky z Maroka, v podstatě koupené od "dodavatele", který je za věnný poplatek vykupuje od rodičů v tamní bídě. Holky podle muslimských zvyklostí od 12let, bez papírů, nehlášené a ke všemu použitelné. Zajímalo by mne jak se mezi tím nadělením cítil Topolánek s povstáním. Doma pak dostal asi kartáč, protože už to nezopakoval nebo to novináři nevyšťourali.
nar.soc.
OdpovědětVymazatPro Alku.
Navážíte se do ministra Válka, jako vzdělaná byste mohla vědět, že opakování je matkou moudrosti. Právě svojí neobyčejnou moudrostí tento ministr ohromuje celou republiku.
Jé, nár. soc. díky za upřesnění. Jsem si myslela, že to byl kámoš=premiér, Berlusconi.
OdpovědětVymazatAle k těm holkám mám výhradu - teda mohly být z Maroka, ale buď unesené, anebo aspoň nebyly muslimky.
Muslimky nesmí přijít o poctivost do 21 let = to by s nimi Alláh zatočil! (Naproti tomu ve Vatikánu je to o 12letých dívkách!!! Ty mohou.)
A co se zdraví týče, držte se i s manželkou; vím, že to nemáte snadné, ale jste "geroj" (to označení Vás asi dostalo, že? - No tak inu ano: jste hrdina).
Jednorožce nemohu vystát,faktem je, že nepostrádá naději už pěkně dlouho. Jak se u nás říká "objecat není hřích- slíbit není hřích. Naše babi by řekla- sliby se slibují,blázni se radují🙈😱
OdpovědětVymazatPro Alku👍všem pohodový víkend.
Byla jsem na procházce v lese s kamarádkou,no moc jsme tomu procházení nedali,ale baterky nabité,depky zabité.Veverka čiperka oko potěšila.
Ve městě je živo až moc,bude pekelná noc,různé kapely se sjíždí,sanitky a policie často vyjíždí. Doufám,že výstava zmíněná Alkou včas k nám dorazila a vše potřebné na ty dva dny zajistila.
Tak jsem myslela, že budu mít pěkně bílou hlavičku, když už si ji nebarvím na "svoji" kaštanovou, ale kde se bere ta načernalá, tedy spíš tmavošedá v některých pramenech, nevím. To, jsou starosti babky, že? Když mám jít mezi lidi zítra chtěla bych vypadat aspoň trochu zachovale. Je teplo a díky "mírnému úklidu" mám pořád jaksi sobotu. Vnoučata mají své aktivity, potomci práci kolem domu a zahrádek a tak...ale stejně den utekl. Tedy skoro.
OdpovědětVymazat¨
U Alky jsem byla, karmu zvýšila a souhlas samozřejmý...Dokonce jsem si přečetla jedno vzpomínání a pobyt na Itálii a život v ní. Díky rodičům za předaný byt dceři, která oceňuje, že ho nikdo z něj nemůže vyhnat. Ani tchyně ani partner. Mají lidé různé zážitky.
Pardon, ji vyhnat, už se mi asi zavařuje mozek.
OdpovědětVymazatnar.soc.
OdpovědětVymazatPro 08.09.23 11:45
Žádný geroj, existuje alespoň pro mne partnerská povinnost. Míla mi věnovala v celém dosavadním životě co měla, značně mně přetvořila k dobrému a jsem jí vděčen. Když dnes potřebuje malou (dosud) pomoc, je to brnkačka. Musím se stále učit, protože největší překážky jsou v mojí kebuli. Po předpisu léku Ebixa Míla lépe chápe skutečnost. Dnes už připouští že je nemocná (7 celkových anestezií za 15měsíců ji po 15 letech dohnalo) a přizpůsobuje se. Dosud je to výhra.
nar.soc.
OdpovědětVymazatPro 08.09.23 17:10
Manželce po operacích střevní rakoviny vypadaly stresem vlasy. Tehdy plakala, až jsem ji zavezl do Brna do krámku s parukami. Vybrala si "krátký sestřih do zrzava" a hned s tím dělala parádu. Později si koupila stejný sestřih, ale tmavý základ s melírovými pruhy a byla spokojená. Jen v teplém létě si stěžovala na "čepici". Postupně jí začaly vyrůstat bílé vlásky, samozřejmě jako sestřih na ježka. Chtěla to zastřihnout, ale já radil schovat pod paruku aby vlásky přilehly a dorostly. Dnes má dojem, že bílá i když řídce vlasatá hlava je vhodná. Na léto asi jo, ale na zimu buď pletenou čepici nebo zvolenou paruku (dělá ji jednoznačně mladší). Zatím má problémy s kalhotami (roste "do země") tak je nosím jednotlivě na zkrácení o 3 - 5 cm. K tomu stahovací podkolenky a "de se".
Dobrý večer. Den byl teplý, slunce má stále sílu. Stavila se dcera i syn, tak jsem se potěšila. Ružo, já mám na hlavě přirozený šedočernobílý melír, krátký sestřih, dokonce jsem sklidila pochvalu, jakou mám moderní barvu. Zítra se snad sejdeme ve větším počtu, oslavíme různé narozeniny a svátky. Nejstaršímu vnukovi zkolaudovali nový dům, s dcerou jsme mu zatím připily odpolední kávou a zlikvidovaly malý pytlík kokosek.
OdpovědětVymazatStavila se dcera se psem. Daly jsme si okruh polem, nepolem, malotraktorem až jsme se dostaly na kopec, odkud bylo možno vyfotit vnuččinu školu. Je nějaká nachlazená, celý den prospala, ani ve škole nebyla. Vlahý podvečer. Jsem ráda, že mne vytáhla ven. Domluvily jsme se u ní na nedělní oběd. Doufám, že se dostaví i vnuk a vnučka už bude ok.
OdpovědětVymazatDobrou noc a sladké sny. Po těch se nepřibírá. 😉
Dobré ráno a přeji to vám všem v Kavárničce i jinde.
OdpovědětVymazatJsem jako pytlem praštěná - včera jsem si v knihobudce vzala knížku "Rodáci", je základem filmu Všichni dobří rodáci, natáčená v Bystrém u Poličky. Tak mě odpoledne zaujala, že jsem s přestávkami četla do dvou dnešních ranních hodin. Chtěla jsem to ráno dospat, zatáhla jsem venkovní rolety, ale už jsem po probuzení nezabrala. A teď ze mě chodí jen oteklé oči.
Včera jsem se pochlapila - odplevelila jsem konečně celý záhon po česneku a zasela jsem ho hořčicí. Konečně - pořád jsem se na to chystala, mlžila, jak to dělám vlastně každý den, ale až včera jsem se do toho pustila. Mám zaseto, ale bylo to jako beton a 3 velké koše plevelu jsem odnesla do biokontejneru. Zase začaly kvést hluchavky, tak je vyžnu a budu trhat. Nechávala jsem je pro hmyzáčky, ale mají nově dozrávající ovoce, takže hluchavky ještě usuším a odvedu do výkupu prostřednictvím místní školy. Oni taky posílají nějakou trochu bylin do sběrny, tak to přidají k jejích a výtěžek si rozdělíme. Hluchavek je letos už třetí kvetení - u mě jsou, ale v dalekém okolí už všechny vyhynuly, jak je sucho a prostory jsou odvodněné. Náš dům je pod kopcem, takže uchovává přece jenom nějakou vláhu. Stejně tak je to i s podbělem a dalšími bylinami. Daří se zde jen diviznám - v horní zahrádce jich narostlo mnoho, musím je vyplet a nechat jen pár nejlepších s největšími květy v příštím roce. Letošních pár ještě pořád kvete. Pořád se mnou budou divizny, co živa a mohoucí budu.
Přeji vám pěkný víkend. Jdu ještě kouknout do Kožuškova k Libušce, abych si potěšila oko, u ní je každý den nový článek a dává tam hodně kvetoucích rostlin, líbí se mi to. Denně mimo do Kavárničky chodím prvně k ní a až potom k vám, kdo máte blog nebo komentujete v Kavárničce. Jdu snídat - přeji krásný víkend...
OdpovědětVymazatLydie
Přeji krásnou sobotu.
Kitty jsi pilná jako včelička.
Já přemýšlím, co upéct dobrého. Asi budu muset zase něco z jablek, dost padají. Už jsme dlouho neměli mřížkový koláč.
nar.soc.
OdpovědětVymazatDobrý den.
Od rána vříská rozhlas, je to připomenutí veřejnosti, že začínají hody. Obvykle k 15.9., takže letos v tento víkend. V 11hod. nás přišla krojovaná dvojice pozvat, se skleničkou vína a tvarohovými koláčky, předal jsem jako obvykle (i když loni nepřišel nikdo) dvě padesátikačky na podporu.
Kdysi v r. 1990 se obnovovaly místní hody a já jako člen městské rady jsem tehdy prosadil dotaci pořadateli ve výší 30000.- z obecních peněz. Postupně narostla dotace na 100000.-. Platí se kapela (60000.-) půjčovna krojů, traktor s vlekem na dovoz a odvoz stolů a lavic na náměstí a zpět. Také ozvučení, zajištění máje a její postavení (praskne sud piva) a ještě i jiné výdaje.
Obvykle ještě májka pod okno hlavní stárky.
Byli jsme srdečně pozváni ale nepůjdeme nikam, nepatříme do žádné party a sami někde u stolu, kde vám šlohnou kde co nebo alespoň vypijí koupenou láhev. Nemoci se pohnout od stolu, to mohu zůstat rovnou doma. Stejně bude rozhlas z večera přenášet zvuk. Hlavní "divadlo", průvod s kapelou a krojovanou chasou se odbude po obědě. O povolení hodů žádají stárek a stárka od starosty veršovanou žádostí asi v 15hod. Potom tanečky pod májů a sóla, první strkanice mezi podnapilými už nejsou pro nás.
Pamatuji Hody detailně, když dělaly dcery stárky. Jeden rok lilo a dcera přišla po obědě zmoklá jako slepice, hned vysvléci kroj, zapnout elektrická topidla a sušit, žehličkou přejet zavlhlé rukávce a vyšívané zástěry kroje, aby holka byla zase k světu. Naštěstí už odpoledne nepršelo, lidé se sešli a vše dobře dopadlo.
Zdravím vespolek. Jsem už na 3/4 připravena na odjezd na mstní hřbitov, kde je rozloučení s naším spolumaturantem Jiřím. Takový sportovec, hudebník, milý člověk- býv. ředitel školy ve Štítech, odkud jezdil skoro pravidelně na naše měsíční i roční scuky a je to vlastně skoro rok, co jsme jej viděli na setkání a pak jen slyšeli letos v červnu telefonicky - již nemohl přijet, ale doufal, že příště už bude fit. Máme takové menší setkání 20. září, tam si na něj vzpomeneme s těmi, kteří se nemohli dostavit dnes na rozloučení.
OdpovědětVymazatJe tady polojasno, aspoň se nemusím moc oblékat a moc horko také nebude. Bude to smutné, nerada chodím na pohřby, alke toto bude zřejmě opravdu jen rozloučení pro rodinu, přátele a známé- byl také v Severomoravském pěveckém sboru, o jehož ukončení činnosti jsem psala na bývalém blogu a byla tam i fotografie, na které Jiří byl. Život utíká, souputníci ubývají- tak zatím dnes končím, uvidím, kdy se zase tady objevím. Mějte se fajn.
Ruženko, jak teď píšeš, tak se nám pohřby nevyhýbají a bude hůř. Nedávno proběhl pohřeb Vaša Patejdla, hudebníka a manžela dcery mojí sousedy.
OdpovědětVymazatA včera mi přišel mejl od organizátorů scuků naší třídy z Adamova, že 30. srpna zemřel náš spolužák Zdislav Drlík. Je taky svým způsobem slavný, v životě prošel horolezectvím a jeskyňářstvím a z odkazů, který mi dnes poslal spolužák ze třídy, jsem zjistila, že jsem ho vlastně pořádně ani neznala. Do třídy v Adamově jsem přistoupila v půlce osmé třídy (z 9 tříd). On sám byl taky originál po mnoha stránkách, takže jsem si odkazy uložila a znovu si je pustím. Co už teď? Mezi jeho špílce patřilo, že jako místní klaun se štengrovali s naším třídním, který byl taky svým způsobem jemu podobným. Slávek mnohdy zlobil a tak třídní, jak šel mezi lavicemi, najednou po nezbedníkovi hodil svazek klíčů. Tím už byl známý, takže Slávek už si na něho dával pozor. A takovým originálem asi zůstal po celý život. Na poslední setkání třídy občas přišel, často se po Skypu ozval na scuk z hor nebo nějaké akce ve světě. Čest jeho památce, vzpomínám na něho hezky :-)))
... "nejednou" po něm hodil... :-)
OdpovědětVymazatnar.soc.
OdpovědětVymazatV TV běží 8mi dílný francouzský seriál Marie Antoanetta. Je málo známo, že byla provdána z Vídně na francouzský dvůr ve 14 letech. Naprosto nepoučená a pohlavním životě se sešla a byla manželsky spojena s královským synem pozdějším králem Ludvíkem XVI. Ten byl vychován jezuity s tím, že co má mezi nohama je hříšné i jen na pomyšlení. S manželkou neměl sex 7let. Nemyl se a nekoupal, měl i následkem toho fimozu (zůženou předkožku na penisu) v podobě boule plné smegma = usazenin z moči, což může být i bolestivé. Nikdo mu neporadil a tak manželé čekali až do návštěvy bratra královny Josefa II. Ten se seznámil se situací, nechal Ludvíka obřezat a do roka se narodila princezna. Později ještě další 3 děti. Oba královští rodiče byli sťati za burž. revoluce a přežila ji jen nejstarší dcera.
Dobrý slunečný dne a neděle, kdy se skoro nic nemusí.
OdpovědětVymazatO Antoanettě jsem četla i o pomoci Josefa II s jejich problémem. V těch poměrech panovnických manželství a politiky se stalo mnoho lidských neštěstí. Dnes by se to nemuselo stávat, ale jsou ještě někteří z generací před námi, kteří to zažili. Osvěta téměř žádná, zkušenosti se ale předávaly a ženy si byly schopné pomoci samy, protože životní situace znaly z přímého styku s denním životem. Z čtení historických knížek se až teď v pozdním věku dozvídám, že takové situace ani v bohatých rodinách byly a nevěděli si s ní taky rady.
Dnes přeji nejen Irmám jejich příjemný den a nám ostatním co nejlepší neděli. A hostům Kavárničky totéž - ráda si přečtu, jaká byla u vás neděle a co se kde podařilo. Nekazme si neděli komentováním politiky, udělejme si čas na své příbuzné - nikdy nevíte, jestli s nimi nemluvíte naposledy. Vlídné slovo a osobní přítomnost u příbuzných dělá divy...
Dobré ráno. Je neděle a v neděli se nedělá. Jen aby ta neděle nebyla sedm dní v týdnu. 😁
OdpovědětVymazatDnes razím ještě na oběd a setkání, uvidíme, zda vnoučata budou kompletní, je třeba se dívat do budoucnosti pozitivně.
Včera probíhaly Dny Evropského dědictví. Letos jsem se nechala přesvědčit od kamarádky a kamaráda, který se aktivně podílel na organizaci, abych zašla na zpěvy do Kaple sv. Trojice. Zazněly písně z kancionálů Jednoty z 16. století s úpravami z 20. století. Východiskem byly dva zásadní kancionály, vydané péčí Jednoty bratrské v Ivančicích: Písně duchovní evangelitské z r. 1564 a Kirchengeseng (1566), Písně byly prokládány repertoárem gregoriánského chorálu. Úpravy pocházejí od Urbance, Cmírala, Ebena. Ensemble Versus, který tyto písně zapěl, vznikl v r. 2003 jako komorní sbor studentů Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Funguje pod záštitou Ústavu hudební vědy FF MU, kde jeho sbormistr působí jako pedagog. Sbor založil a řídí Vladimír Maňas. Pěkný kulturní zážitek.
Pro nar. soc. 09.09.23 23:00 a Diviznačku 10.09.23 8:28
OdpovědětVymazatMám ráda historii. Toho poučení o intimním životě bylo opravdu málo. Dříve se lidé málo umývali, což sebou přinášelo řadu problémů. Znám jednoho muže, který se vody bojí, umývá se pouze, když jde k doktorovi. Nenechá se přesvědčit, že ta vyrážka na hrudi i jiných částech těla je ze špatné hygieny a může přivodit komplikace jemu i jeho partnerce. Důležité je, že si každý den umývá vlasy, protože ty jsou jeho pýchou.
Ne vždy tak nějak intuitivně věděli ženy a muži, co mají dělat. V nemocnici kdysi dávno jsem se skamarádila se starou paní. Celý život se trápila tím, že nemohla mít děti. K velkému překvapení se zjistilo, že paní ještě byla panna. Sestřičky v nemocnici z toho měly druhé vánoce, ale pro tu paní to byla tragédie. A takového měla nádherného muže s bílou, bujnou kšticí, vysokého vzrůstu. Když přišel na návštěvu do nemocnice, drželi se za ruce, hladili, sem tam proběhl nějaký polibek. Pár snů, člověk by jim záviděl. Bohužel nevěděli, jak na to.
Zdravím vespolek. Mirijam, totéž se vědělo o jednom páru a to byl učitel. Sice jim to netrvalo moc dlouho, ale paní při prohlídce také zjistili na gyndě, že je poctivá a to byla skoro víc než dva měsíce vdaná. On prý byl moc jemný šetrný. No rada lékaře pomohla a děti pak měli.
OdpovědětVymazatPřiznávám, že jsem své vědomosti v tomto směru získávala tajným čtením v nočním stolku schované knize Domácí lékař u tetinky, když mi bylo kolem 10 let a stejně mě pak trochu poučovaly kamarádky starší a brácha vysvětlení, co má žena mít a kdy.
Hezkou neděli přeji.
nar.soc.
OdpovědětVymazatDobrý den.
Pro 10.09.23 10:58.
V době katolického náboženství provedeného až do fanatismu by nebyl div, že žena zůstala pannou.
Farář měl úkol připravit snoubence na přijetí "svátosti manželství", hlavní téma z té přípravy jsem vytáhl u vína při žňové přestávce s kombajnem na Vysočině od jednoho tamního praktikanta z JZD. Hlavní starost kladl farář na modlení za přízeň Boha o narození potomka a o bezprostřední svátost pokřtění, aby byla ochráněna jeho duše ( a nevzniklo nekřtěnátko). Rodiče snoubenců se spolehli na farářovu "přípravu" k manželství. Jak mohl být fanatický farář průvodcem do manželství? Podle žvástů v semináři "žena je nástroj ďáblův = sv. Augustin" farář ochránil manžela před "dábelským mámením" a výsledkem byla obsence dětí.
Stačí si vzpomenout na premiéra Nečase člena původně Křesťanské demokratické strany. S první ženou má 4 děti, všechny vznikly pod duchnou a se zhasnutým světlem, aby to hřešení Pán Bůh neviděl.
Naopak "nástroj ďáblův" viděl asi po prvé mezi půlkami úřednice Nagyové v tangách při přehnutí přes psací stůl. Ďábel ho přemohl a podlehl až tak, že lhal před soudem a má z toho dodnes opletačky. Jo tanga zblízka, půlící kulatý "nástroj" dělají s maníky divy k obveselení LIDU.
K Diviznačce - 10.09.23 8:28
OdpovědětVymazatBohužel ne v každé rodině či příbuzenstvu jsou vztahy pohádkové a souznějící nabádající nejen k návštěvám, ale i příjemným hovorům. Vlivem věku, úmrtí rodiny, či povah přivdaných či přiženěných jsou i rodiny, které se neschází, či spolu nemluví. Naštěstí tady na blogu paní R. takový nikdo není, ale je to velmi smutné, když to tak je a ovlivnit to nelze. Povahu člověka změnit nejde a rodina už pak vlastně není. Nechtěla jsem tu kazit nedělní veselí komentářů, jen jsem chtěla Divíznače napsat, že to vlídné slovo a osobní přítomnost u příbuzných není vždy vítaná, bohužel. Nejvíc to bolí toho, kdo by o ní tak moc stál. Omlouvám se, za trošku jiný, vlastně zcela jiný komentář, než jsou zde uveřejńovány, chápu, že je zcela výjimečný.
Není to jiný, tak odlišný komentář. Povídáme si i o podobných vztazích. Podle mě to není nikde ideální, jak by si to člověk představoval. Vypadá to asi tak - návštěvy by měly být pokud možno ohlášené, případně předpokládané- narozeniny, výročí, svátky- raději domluvené. Mladí většinou mají "málo času", staří se zase případně unaví, pokud mají potíže a tak ta setkání podle toho vypadají. Čím je lidí v rodině a známých více, je to těžší dát termín a nakonec to dopadne tak, že při větším množství lidí jsou zájmy k bavení rozdílné a někdy příliš hlučné. Než si promluví - spíš krátce- každý s každým společenství se rozprchne a je po oslavě. Jak to pak udělat, aby byla spokojenost na všech stranách. Dnes je jediná výhoda, že se dá zavolat, spojit na internetu a pod. Hlavní je, že si někdo vzpomene a ozve se.
OdpovědětVymazatZdravím do kavárny, zvláště Lydii. Před chvilkou jsem shlédla Toulavou kameru,bylo tam toulání kolem České Třebové 👍
OdpovědětVymazatMěli jsme na návštěvě vnuky,pozdní oběd a malá pozdní oslava narozenin.
Dopoledne telefonát s bratrem,je hospitalizovan v nemocnici.
Marti, bratrovi brzký návrat z nemocnice po stabilizování zdravotního stavu.
OdpovědětVymazatPane Ivane, inkvizitoři museli ty čarodějnice najít stůj, co stůj. Jinak by měli po srandě. Tolik zbytečně utracených životů žen jen proto, že dostali nálepku čarodějnice, nástroj ďábla, posedlá.
Pro Anonymní 10.09.23 15:08
Příbuzenské vztahy jsou mnohdy komplikované. Já už pomalu nevím, s kým mám mluvit, s kým mohu mluvit, rady dávat se neodvážím, abych neublížila žádnému, na kom mi záleží. Být neutrální je někdy tak složité. Každý si musí prožít, co si nadrobí a poučit se z chyb. Každý svého štěstí strůjcem. Kdo bude potřebovat poradit, pomoc nebo suchou vrbu, jsem tu pro něho. Hlavně aby netrpěly děti.
Lydie
OdpovědětVymazatPřeji pěkný večer.
Tady byl dnes krásný den. Ani jsem neměla čas sedět u PC.
Nabízím burčák - koupila jsem jej ve vinotéce - je dobrý, ale asi jsem to přehnala s množstvím - no ještě se něco vypije večer.
Dobrou noc všem.
nar.soc.
OdpovědětVymazatPro 10.09.23 19:49, něco o strašidle.
Moje prababička pocházela z německé vesnice Medlova (Medlau). Jmenovala se Tekla, měla mladší sestru Katl (Kateřinu) a staršího bratra, který zdědil usedlost a měl sestry vyplatit. Jenže Jako svobodného bavilo více měnit děvečky a služky, než šetřit na věna sester. Aby jim znechutil pobyt v domě, běhal s dupáním ve vysokých botách po uklizené cestičce na půdě a dole vyprávěl, že dnes měl zase boj s půdním duchem. Ten by mu prý ublížil, kdyby neměl v rukou vidle. Později si pořídil revolver a skrytě si nechal posvětit v koláči zastrkané náboje (sestry na Velikonoce pekly mazance na posvěcení v kostele. On zespodu do nich nastrkal náboje, aby ducha přemohl). Sestry se v domě bály, všemu věřily a hleděly se odstěhovat.
Dohazovačka domluvila s mým pradědou Tekle svatbu a mladší sesta šla z domu ke vdané sestře. Praděd Jakub se spokojil s menším věnem obou, svobodná pomáhala vdané sestře a koupila u nás pozemek (dnes ho mám já) na vlastní obživu. Do smrti měly prý radost, že se vystěhovaly z domu, kde strašilo. Jejich bratr se dal na pití a zemřel dost brzo s dluhy. Sestry z úmrti nezískaly nic. Stalo se někdy kolem r.1875.
Pro nar. soc. 10.09.23 22:07
OdpovědětVymazatObchází-li strašidlo a k tomu s pistolkou v ruce, je lepší změnit lokál. Kvůli dědictví jsou rodiny schopny se rozhádat na celý život.
Přijde takhle kovboj do lokálu, nohou rozrazí dveře a objedná si 10 panáků. První vyleje a poslední vyleje. Takhle to dělá vždycky. "Proč to takhle děláš?" vyzvídal barman. "První mi nechutná a po posledním mi bývá špatně," pohotově odvětil kovboj.
nar.soc.
OdpovědětVymazatDobré poledne.
Pro 11.09.23 9:59
....Kvůli dědictví jsou rodiny schopny se rozhádat na celý život.
To je pravda. Dokud žili rodiče a mohli se o sebe postarat, pomáhal jsem jim jen traktorovou prací při ošetření vinice a záhumenku. Jejich domácnost mne míjela a manželku rovněž (s matkou se pro její hádavou povahu nestýkala). Mám dvě mladší sestry, ta mladší vycítila příležitost. Otec prodával vyrobené víno (u toho jsem jako vyučený vinař asistoval) a peníze si ukládal do zazděného trezoru. Když zemřel najednou si sestra pořídila ojeté auto (aby mohla maminku často navštěvovat!). Nechala pravnouče lézt po kuchyni, až přes ně matka upadla a zlomila si klíček. Vzala ji na 3měs. k sobě do Pohořelic. Převzala klíče (jezdila krmit čokla). Složenky se mačkaly ve schránce a na mne byly adresovány upomínky. Zajel jsem za matkou, kde má peníze, abych vše poplatil. Neměla nic. Přivezl jsem ji domů, otevřela trezor a spustila na mne, kde jsou prachy, byl tady komín bankovek a jsou pryč! No komu jsi svěřila klíče tam se musíš zeptat. Sestře jsem vynadal, že hospodaří jako kuna v koplíně. Z příštího důchodu jsem zapravil to akutní a matku převzal do péče. Dověděl jsem se, že cca 300000.-, které jsem rodičům vyjednal z restituce za podhodnocený dům, který padl na výstavbu sídliště, neměla už na účtu (nesl u KB 4,5%). Sestra vše vybrala s výmluvou, budu Ti mami vypomáhat, kde důchod nestačí. Vztekl jsem se napsal sourozencům a musila peníze vrátit, abych je vložil do státního dluhopisového fondu. Po matčině pohřbu jsem peníze vyzvedl a rozdělil na 6 hromádek. Každý ze sourozenců dostal 50000.- a jednu hromádku navíc jsem převzal na zapravení pohřbu, odhadu, notářských poplatků a běžných výloh (topení plynem v domě). Sestra žvanila, že jí otec přislíbil dům. Máš o tom papír nebo svědky? Neměla nic. Sourozenci mi dali plnou moc na vyřízení dědictví. Každému jsem po schválené dohodě vyplatil 410000.- do 3let. Sestra tvrdila, že měla od syna připravený projekt zhodnocení peněz v brněnské fmě Sorena. Tu inzeroval ruský grázl s 25% ročních úroků (v Rovnosti), blbci mu svěřili miliony, on vegetil na bývalé Lenince v Moulin Rouge a s běhnama roztáčel svěřené peníze až do krachu a soudu. Vymlouval se, že od nikoho nic nechtěl, úroky vyplácel a lidi ho obtěžovali 24hod denně s vkladama. Probendil 220 mil. než to prasklo. Blbý synovec tam měl taky namířeno, ale dědictví vše zpozdilo, přesto se mnou sestra nemluví.
Mirijam, ten vtip mě nakopl do dobré nálady. Já nejsem taky žádný "píč alkoholu", takže tomu rozumím.
OdpovědětVymazatA hádky kolem peněz nebo drbům zde taky znám, dokonce i mezi mou sestrou a bratrem. Taky kvůli zděděným polím po strýci a blbýmu rozhodnutí sestry (hamty hamty). S bratrem šli prodat nějaké pole a bratr, znalejší než ona, jí řekl, aby počkala a neakceptovala hned návrh paní jednatelky firmy, která to pole potřebovala na parkoviště u firmy. Na druhý den jen bratr nevěřícně slyšel, že sestra na cenu přistoupila a prodala. Zatímco bratr vygúgloval jednou takovou cenu a potom to za ni prodal. Sestra ale po něm vzápětí chtěla, aby se o navýšení ceny šábli, že to tak je spravedlivé. Když jí řekl, že udělala chybu a nic jí nedluží, tak s ním od té doby "jakoby" nemluví. Jen přes mne, přece jen ji zajímá co bráška dělá a tak se ptá. Od ní to převzal její syn a taky od té doby našeho brášku "nezná". Hamty hamty - a ještě se zlobí, že naletěla, když nepočkala. Měla by o 200 000 korun víc. Jenže komu není rady a vidí jen peníze "na ruku" :-(
A ještě můžu i hlásit, že jsem dnes vyslala na další chovnou misi našeho kohoutka. Je hodný, chytla jsem ho klidně, když za mnou ráno pochodoval do výběhu. Paní si ho odnesla a když jsem se podívala do krabičky na pár vajíček, co mi za něho vnutila, oblil mě studený pot. Neptala jsem se, jaké slepičky chovají, je u nás v osadě nastěhovaná teprve od jara - a v krabičce bylo 8 maličkých zeleně kropenatých vajíček plus 3 normální. Ten náš grandýr má aspoň 5 kilo a je ho pořádný kus. Hned jsem volala paní, že jestli mají jen maličké slepičky, že si kohouta vezmu zpět, protože by při pojímání ty její drobečky zbořil. Ale prý ne - už prý tam u nich udělal po ránu pořádek a teď se ve výběhu nadnáší jako rytíř bez bázně a hany u 37 slepic. Ten se má - a naše zbylá slepička si oddechne, když jí pořád seděl na zádech. Ona zde zatím chodí, ale co nejdřív ji souseda zabije a sním ji. Je chudák utrápená, záda celá bez peří, a už snad dva měsíce nenesla. Tak si pochutnám, slepičí hospodářství uklidím a zase mi bude líto, že už nejsou po Terezce ani slepice a kohout. To je život a tak se situace vyvinula. Do bytu do Brna si je vzít nemůžu a vajíčka si koupím od sousedy...
OdpovědětVymazat
OdpovědětVymazatLydie
Přeji krásný den.
Kitty - já vím, je to smutné, když se končí s chovem domácích zvířátek. Znám to - také jsme to před léty zažili. Pak jsem zjistila, že to má spustu výhod. Dost jsme cestovali, tak vždy jsme museli zajistit, aby někdo pustil a zavřel slepice, nakrmil králíky.....
Také tam píšete o broblémech s dědictvím - tak to mě naštěstí minulo - tím pádem mám se všemi příbuznými dobré vztahy.
K Miriam - 10.09.23 19:49
OdpovědětVymazatMiriam dovolím si s vámi nesouhlasit. Kdyby byl každý strůjcem svého štěstí, věřte, že by nebylo tolik nešťastných lidí, kteří neměli život podle sebe a nemohli být jejich strůjcem. Kdyby to rčení, který vymyslel ten, co mohl být strůjcem svého štěstí, bylo pravdivé, věřte, že by nebylo lidí na pokraji života, bídy atd. Neznám člověka, který by chtěl štěstí v tom, že nežije tak, jak si přál, či jak mohl.
Komu život vyšel a kdo i ve stáří žije spokojeně, myslí si, že to je Dar či že to čeho dosáhl on přeci dosáhne každý, ale při vaší inteligenci a vašem povolání víte určitě sama nejlíp, že větší blábol, než že každý je svého strůjce štěstím, na světě není.
Rozhlédněte se kolem sebe, trošku dál, než ve své rodině, u vás doma a pochopíte
pochopíte, že každý není srůjcem, natož svého štěstí...
Lydie - 11.09.23 12:56
OdpovědětVymazatSuper, každý by si přál, aby ho to minulo a měl klid, tomu věřte!
nar.soc.
OdpovědětVymazatPro 11.09.23 18:23
Každý je strůjcem svého štěstí. Musí ovšem myslet a počkat na příležitost. Sousedovic dcera zdědila po rodičích podíl 330000.- v ZD. Při dotazu, zda chce vyrovnání nebo převod na zapsané podíly po 10000.-, souhlasila s podíly. Dělal jsem předsedu kontrolní komise a ptala se mně kdy se bude něco na podíly vyplácet. Jo děvče to neví nikdo. ZD není v dobré kondici, pořád se hledá nosný program. Vytrhaly se sady i vinice na 60ha a přešlo se na obchodní činnost (stavebniny a nářadí). Pomalu se družstvo stabilizovalo, jenže družstevníci kvaltovali (měl jsem po rodičích 420000.- k vypořádání a jeden zapsaný podíl. Přikoupil jsem po hádce s manželkou 9 dalších zapsaných podílů od netrpělivých členů a čekal dalších 10let. Zmíněná družstevnice prodala svých 33podílů za celkem 100000.- a myslela jak si pomohla. Tím bylo vše co její rodiče do původního JZD vložili zpeněženo. Když dosáhli vedoucí funkcionáři důchodový věk, radili jsme se jak dál. Noví lidé nebyli, tak jsem navrhl převézt zapsané podíly na jiného zájemce za odstupné. Povedlo se vyjednat odstupné ve výši 300000.- za jeden podíl. Čekal jsem od r.1991 do 2020, kdy se převod uskutečnil. Na konto mi přistály 3 mil. a té družstevnici místo cca 10mil. zbylo jen 100000.- tj. asi 1%. I tak jsou lidé hladní a hloupí, ona mne dodnes nezdraví, když se tu skutečnost dověděla. Ovšem jednala svobodně v r. 1996.
Zdeňka-Anna
OdpovědětVymazatZemřela Yvonne Přenosilová - rebelka s nezapomenutelným hlasem. Čest její památce.
nar.soc.
OdpovědětVymazatYvonne to zapíchla moc brzy. Jednu výhodu to možná má, omrkne to pro nás, co přijdeme později. Yvonne myslím a spoléhám na Tebe. Tvoje památka nebude zapomenuta.
K Anonymní 11.09.23 18:23
OdpovědětVymazatA. Glaudino napsal každý je strůjcem svého štěstí.
Americký spisovatel a lékař ve vícero oblastech, i neurovědy, vědeckých pojednáních o mozku, placebu zkoumá, jak nás může fyzika i neurologie přivést ke štěstí. Joe Dispenza zanalyzoval, že v podstatě existují dva způsoby, jak přistupovat k našim životům. Buď jako oběti našich životů. Nebo jako tvůrci našich životů. A zas je tu volba, i když rozhodnutí nebývají lehká. Rodinné vztahy jsou komplikované. Co pro někoho může být správné rozhodnutí, pro druhého se může jevit jako úplně špatně, fatální chyba. Většinou to pak posuzuje svědomí a některé chyby se nedají vracet.
Ale mraky se nad námi nestahují, tak proč takové ponuré myšlenky.
Každý žije svůj život nejlíp jak dokáže. Nebo se o to alespoň snaží.
Dobrou noc a hezké sny
Zemřela Yvonne Přenosilová - zpěvačka se zvláštním hlasem. Generace Golden Kids: Vondráčková, Kubišová, Neckář. Po r. 1968 emigrovala do Německa, působila v rozhlase Svobodná Evropa. Obzvlášť se mi líbí její písně Boty proti lásce, Tak prázdná. Čest její památce.
OdpovědětVymazatDobrý den. Zpráva o skonu Yvonny mě nepotěšila. Je mojí generace a už i z naší generace se hodně škrtá živých. Čest její památce a její písničky ať těší i další generace :-)
OdpovědětVymazatnar.soc.
OdpovědětVymazatDobrý den.
Pozorně jsem koukal do zrcadla, zda mi neraší kachní zobák! Proč? Měli jsme včera k večeři nadívané kuřecí maso (kapsu z dovezeného oběda) a šťouchané brambory. Měl jsem žízeň a zapil jsem to ředěnou Koka kolou. Už v noci jsem narychlo vstával a doteď každé 2hodiny. Lítá to ze mne, jako z kačeny!!!
Pro nar. soc. 12.09.23 10:20
OdpovědětVymazatA čím bylo to kuře nadívané?
To takhle novomanželka připravuje nadívané kuře a novomanžel se jí ptá: "Čímpak jsi to kuře nadívala?" "Ničím, ono tam už nebylo místo." 😁😀
Zdravím vespolek. Včera mi nešel od odpoledne internet, už jsem se lekla, že odejde notebook nebo případně přístroj na wifi. Vše jsem podle rady vypla , ráno zapla a zatím to jde. Chladím trochu motorek podložkou, kde je větráček, tak snad vše zvládnu co potřebuji. Odeslat kupony z křížovek, vyřídit průzkum - ono to nemí zase tak složité, ale člověk je čím dál víc omezený v pohybu prstů.
OdpovědětVymazatOběd je již přikryt: zelná polévka s klobásou, brambory , řízky, okurkový salát - vše dobré bude. Mamzel jel na kontrolu do nemocnice- prý tam nebyl na tom oddělení od října minulého roku, tak snad bude vše v pořádku. Vrátí se kolem poledne. Pouklízela jsem co se dalo, nevím, jestli přijdou vnoučátka aspoň ty nejmenší odpoledne, takže musí být vše v cajku. Jo, pořádek je lepší udržovat než ho pak dělat ve větším měřítku.
Ivone byla dobrá zpěvačka, ale nebyla moc "vidět", její písničky zaujaly, přestože to opravdu většinou byly přetextované cizí- tehdy to tak bylo a možná nám to ořiblížilo i potom ty originály- srovnávali jsme ... Jen nevím, kdo se zase na ní bude přiživovat- najednou vzpomínat, jak si byli blízcí a pod. Měli by ji nechat v klidu spát♥♥ Už ji nic nebolí a nás to čeká...
nar.soc.
OdpovědětVymazatPro 12.09.23 10:31
Z nádivky byla patrná rozsekaná kapie ještě s něčím, asi sýrem, který byl z nějakých kuchyňských zásob (zbytek) mimo lednici.
Pro nar. soc. 12.09.23 12:56
OdpovědětVymazatJste-li to při pohledu do zrcadla pořád vy, říká se tomu proměna nedokonalá.
Zabral Endiaron nebo živočišné uhlí?
Asi vám to nesedlo, potraviny byly špatně skladovány či zpracovány, nebo Coca-cola neměla být ředěná nebo ředěná něčím ostřejším. Já tedy mám po cole žízeň. Na mne je moc sladká. Proto si ji dávám minimálně. Z nealkoholických nápojů dávám přednost slazeným minerálkám, vodě se šťávou nebo čaji. Kávu za nápoj nepočítám. Není vhodná na zapití jídla.
nar.soc.
OdpovědětVymazat12.09.23 14:17
Nic sladkého nesmím. Koka kolu jen proto, že je v ní kys. fosforečná nutná pro výživu kostí (fosforečnan vápenatý) a ředím ji vodou. Průjem léčím kávou s panákem slivovice. Je to rychlá osvědčená a dosažitelná desinfekce žaludku a následně i tenkého střeva, kde se ty špatné bacily množí a pak řádí (známé škroukání v břiše).
Dovezené jídlo by se mělo sníst hned. My si oběd dělíme, třeba jen polévku a hlavní jídlo až k večeři. Má to být jeden oběd, ale my ho máme s manželkou dost oba (vnuk tam v provozu pracoval a vozí nám obědy až po výdeji tj, ve 14,30) zajišťuje jídlo zdarma (prý dědo už jsi mně dal hodně).
Ono je to jako v tom fórku, když přišel náměstek do závodky po výdeji. Prý děvčata mohu ještě něco dostat? Navalily mu plný talíř s dodatkem, to je dobře, že jste přišel, jinak by to šlo pro parasata.
Dost na tom ušetříme, jen občas uvařím zeleninovou polévku 5litrů a za horka ji naplním do sklenic (obvykle 7) a ty čekají v lednici na spotřebování.
Tak jsem si početla, jak je "každý strůjcem svého osudu", což pokládám za stejně debilní prohlášení jako to Nietszeho "co tě nezabije, to tě posílí".
OdpovědětVymazatHovno, hovno, Au-soude: abych mohla být strůjcem svého osudu, musela bych znát věci, které nebyly možné. Já konkrétně např. to, že manžel má jakýsi trapný gen, způsobující neurofibromatózu, na čež posléze umře, a ještě ho po něm zdědí jedna dcera...
To bych musel žít o cca 200 let později, neb to předpokládám bude genetika na takové úrovni, že i tyhle zasraný geny budou odhaleny, včetně své dědičnosti...
Prožila jsem hafo hnusného, říkala jsem těm obdobím ZŽZ = zkurvenej život zasranej; evidentně mě žádné toto období nezabilo, ovšem stejně tak mě neposílilo. Čím dál déle mě trvá vyhrabat se z psychického dna, když přijde něco, "co mě nezabije".
(Cumbajšpíl když letos v únoru měla Nina operaci mozku; psychická ataka mě odrovnala až 2 dny po operaci. A to už jsem věděla, že vše je v poho. Dostávala jsem se z toho 10 dní a posílená nejsem a nebudu, teď už mě odrovná i kdekterá sračka. Fakt teda průjem by mě neposílil!!!))
Tolik ke strůjcům štěstí a posilovně.
K Alce - 12.09.23 15:28
OdpovědětVymazatTedy paní Alko, vážím si vás od doby kdy jsem na vás narazila na Blogu cz., možná ještě dříve, a velmi vás obdivuji za to, že dokážete jít proti ovečkám zde (nic ve zlém), které si za rčením o strůjci života a ostatních, které vymyslel tan kdo nic takového nezažil, tak pevně stojí, jako by je vymyslely podle svých životů ony! :-)
Jste vlastně mimo mě jediná, která tyto rčení považuje za nesmysl a to asi tady narazíte též, nemají rády jiné názory, které s nimi nesouhlasí.
Váš život rozhodně nebyl od doby manželství procházkou růžovým sadem, ale dokážete
to, co by vám mnohé ženy měly právem závidět, nebýt ovečka v davu, která jen kývá hlavou na souhlas a dokáže napsat i něco, co se jiným líbit nebude.
Máte můj obdiv.
K nar. soc.
OdpovědětVymazatvaše vyprávění o náměstkovi v jídelně je asi hodně poplatné době, tedy i z toho důvodu, že náměstkům nosily obědy vždy do kanceláří sekretářky, ne? Oni mezi prostý lid nechodili, tedy aspoň ti, které pamatuji já.
Doba se hodně změnila, nic se nedává a nevozí prasatům, tedy pokud jde o vývařovny typu jídelen, v jedné takové velké pro 6 tisíc zaměstnanců pracuju přes 25 let.
Co se nevydá a nesní, se mrazí a prodává se jako mražené jídlo zaměstnancům. Prasata mají útrum.
k paní Alce - 12.09.23 15:28
OdpovědětVymazatještě si dovolím k tomu rčení, co tě nezabije to tě posílí. Před lety mi zemřel tragicky manžel - autohavárie, že by mi to posílilo, to tedy fakt ne. Naopak, ataky a tělesné potíže ze smrti jsem ani tehdy nemohla řešit antidepresivy, kvůli jiné zdravotní potíži a tak jsem se z toho dosud nedostala. Nebyla jsem zřejmě strůjcem svého štěstí :-(, jak se praví? Moje kamarádka přišla o dítě když se na něj s manželem 10 let těšili a nešlo to a nešlo. V té době jí umřela v 50 letech maminka a tatínek dostal ze smrti své ženy infarkt a pobyl tu o 3 měsíce déle. Kamarádka
rozhodně neposílila, ale ani jí to nezabilo. Někdy je život fakt hnusnej...,
a věřím, že ani ona nebyla strůjcem svého štěstí... ta rčení jsou naprt!
Jak to tak čtu, vypadá to, jako bychom všichni všechno odkývali. To rčení - každý je strůjcem svého štěstí se netýká celého života. Možná jednotlivých rozhodnutí, která může ovlivnit, ale jinak - houby s octem. Nikdo z nás s bratrem neovlivnil úmrtí rodičů- máma v 28 letech a tatínek měl 39- byl ale o třináct let starší než maminka a zemřel o dva roky dříve. Já jsem negativní formu tbc prodělala v 5 letech a pak v 16 letech a ovlivnilo to moji volbu povolání- chtěla jsem být učitelkou, nakonec jsem byla ekonomkou - účetní, vedoucí prodejny, pak už v důchodu prodavačkou a byla jsem ráda, že jsem mohla porodit a vychovat s mužem 3 syny . Ovlivňováni jsme nejen nečekaně, ale i chováním lidí, okolnostmi, zdraví hlavně genetikou v průběhu generací.
OdpovědětVymazatMožná jste četla psaní Pavlíny o jejím životě, totéž se týká Týny, Kitty, Hanako a vlastně jak to tak, sledujeme,, nikdo to neměl v životě lehké. Jsou období lepší a horší, každý to snáší jinak. Někdo tiše trpí, druhý maskuje humorem spíš černým, jiný si zanadává a snad se mu trošičku uleví. Cítíme s každým, to je jasné,ale nic jiného než slova účasti pro něj nemáme. Pokud nelze pomoci případně osobně, psaní toho moc nevyřeší. Tak to je snad jasné vyjádření.
Z naší rodiny jsem prakticky zůstala jediná toho věku, jinak vše přivdáno, přiženěno a samozřejmě potomci - jsem ráda, že jsou...snad nás nepostihne žádná špatná událost v brzké době.
nar.soc.
OdpovědětVymazatMilé dámy je zbytečné rebelovat proti rčením. Většina rčení je laděná k pozitivní reakci, to je to posílení. Aktivní život není o lítosti nebo dokonce skuhrání o narození na nešťastné planetě. Takové aktivity jsou dobré na provětrání plic a promytí očí slzami, jinak nepomohou ničemu.
Ustanovil jsem se na dárku každé ženě z mé širší rodiny, která získá titul Mgr.(už jsou 3). Děvčata z toho byla na měkko. Dárkem je 20g cihlička z 24 karátového zlata (dnes za cca 30000.-) neprozřetelně jsem nahlas uvažoval před starší dcerou, které se to nějak dotklo. Kdysi sběhla ze třetího ročníku stavební fakulty a už to nedotáhla. Rebelovala mám tři maturity a nedostala jsem nic. Dnes jsem to probral s vnukem (jejím synem), který nemá s mámou moc srdečné kontakty. Navrhl jsem mu, objednám pro mámu na Vánoce cihličku a Ty ji předáš. O cenu se šábneme fifty fifty. Já prohlásím, že jsem to navrhl a vnuk uskutečnil. Nečekaný dárek má větší účinek.
Dobré ráno.
OdpovědětVymazatLenka, milovnice citátů, mi poslala další. Tentokrát nevím, kdo ho napsal, jestli je to její výtvor nebo výtvor umělé inteligence.
Úžasní lidé jsou ti, co vstoupí do vašeho života a přimějí vás vidět slunce, když vy vidíte jen mraky. Lidé, kteří ve vás věří natolik, že i vy samy si začnete věřit. Lidé, kteří vás milují proto, že jste takoví, jací jste. Lidé, které potkáte třeba jen jednou za život.
Tak se mi tu už zatáhlo, takže žádná opalovačka na sluníčku, jíž já říkám dostávání vitamínu D do těla (jakože to není tvorba rakoviny kůže !!!), tak jsem hupla sem, tudíž mám zase nějaké komentáře:
OdpovědětVymazatAnonymní 12. 09., 18,47 hod.: Hele jsem ráda za to, co jste napsala, ale ani omylem nejsem taková "hvězda". Od 15 let jsem si na svá ústa říkala své názory, ať už byly jakékoliv - a od té doby si za ty svý kecy nesu následky. (No aspoň je nemusím házet na nějaké filozofy...)
Anonymní 12. 09., 18,57: to je ten ZŽZ.
Ruža 12. 09., 20,27 hod.: Zlatá slova ( v mém podání samozřejmě Au-slova.)
Tak mi připadá, že jsme jaksi demagogicky vyhlásili válku citátům. A spustil to můj zakuklený postesk nad rodinnou situací, která mi způsobuje starosti, možná to vidím příliš černě, možná mám pravdu, možná ne, připadám si jako vůl a nevím, co mám dělat, zda něco říct či neříct. Všechno špatně. Netýká se to mne. A zda se dotyčná osoba žene do štěstí či neštěstí ukáže čas. Takže tady slova každý svého štěstí (nebo neštěstí) strůjcem platí. A ještě je dobře, že je na výběr. Ne vždy to tak je jako u Alky.
OdpovědětVymazatCitáty za to nemohou. Někdo vyhledává citáty s povzbuzením, někdo depresivní, někdo realistické a každému se líbí nebo nelíbí nějaké jiné na základě svých životních zkušeností a naturelu.
nar.soc.
OdpovědětVymazatDobré poledne.
Rčení, přísloví a poučky se mají používat s rozumem, alespoň v tom, zda jsou vhodné k situaci.
Remcat proti tomu bez vlastního použití, je dobré jen na procvičení pohotovosti. Vinit tyto výplody lidského odlehčení, je zpozdilost. Protože každý, je svého jednání strůjcem.
Lydie
OdpovědětVymazatPřeji krásné odpoledne.Tady je zatím ještě slunečno.
Dnes dopoledne jsme byli venku - přišla kmarádka s manželem na dopolední kávu. Musíme využívat počasí, kdy je možné být venku. Kotě nám dělá společnost - vnučka není doma, tak kotě se nás drží.
Také jsem si přečetla různé názory na rčení a přísloví - zajímavé. Pěkně to napsala Ruženka.
Tak a jdu péct bábovky - slíbila jsem to vnukům, jedou zítra na Slovensko.
Zdravím do kavárny,debatu na téma rčení jsem si přečetla se zájmem a úsměvem. Závěr,je na rozhodnutí jedince k dané situaci,tak jak se píše v komentáři nad.soc. a také u Ruzenky.
OdpovědětVymazatMirijam,ani nevíš jak Tě chápu,jsou situace,kdy je těžké se vyjádřit,třeba jen malinko je směrovat,to už vůbec ne. Děti i vnoučata mají svou vizi a jdou si za ní. Myslím si však,že se přece jenom občas pozastaví a situaci hodnotí a o tom to je. Jen se trefit do rozpoložení,kdy nás budou slyšet,jo až budou ve stejné situaci,kdy si jejich nasměrování okolí nevšímá, zamítá,pak si vzpomenou. No ruku na srdce,byli jsme jiní? Pak už neplatí to přirovnání se štěstím - pro oponenty, myšleno v dané příhodné situaci.
Momentálně máme vedro, slunečno a smradu jak v hradu z natřeneho balkónu
nar.soc.
OdpovědětVymazatKdysi jsem si z toho dělal legraci, "řešení přestárlých". Úřední vyzvání. Vážený pane (paní) podle zákona o darmožroutech Vám zasíláme pozvánku do kafilerie (zpracovává kadávery = mrtvá těla zvířat) abyste se seznámil(a) kam se máte odebrat po dosažení 85let.
Provedení se uvažuje podle dotazu: https://email.seznam.cz/?i&q=label-id%3A286&mid=126980
nar.soc.
OdpovědětVymazatPokud člověk hledá pomoc, má ji na konci ramene. Zprostředkovanou pomoc může odvodit od kontrolovaného vlastního majetku a zdrojů. Bohužel je lidské, myslet si, "co za to" a to se nevyhýbá ani rodině. Pokud něco mám, jsem vlastní "pán". Když je to dalšími žádané, mám dobrou pozici ve formě obdarování, ovšem nikdy ne ve vydání se ze všeho. Proto je shromažďování vlastnictví i kotvou osobní svobody. Člověk se s tím musí umět naučit zacházet. Posuzovat i nejbližší, jak mi mohou pomoci, udržovat s nimi dlouhodobě dobré vztahy a příležitostně je i obdarovat. Nečekat buhví jakou vděčnost, ale v nouzi potřebnou pomoc. Inu běžné vztahy mezi slušně vychovanými lidmi.
K nar. soc. - 13.09.23 16:24
OdpovědětVymazatVycházíte z názorů, které jste nabyl ve vaší velké a pospolité rodině. Píšete tu o velkých majetcích, penězích a movitostech, které jste nabyl a které vlastníte a můžete s nimi manipulovat. Svědčí to o vaší velké šikovnosti a moci si tohle všechno za život zajistit. Jste nesmírně šikovný člověka věřím, že si vás nejen vaše paní, ale hlavně vaše velká rodina za to, co jste pro sebe a pro ně do jejich životů dokázal našetřit a vydělat svou pílí a umem.
Věřte či ne, nejsou tací všichni, i když vám se to zdá jako samozřejmost, že když jste to dokázal vy, musí to přeci dokázat každý.
Ne, není to tak.
Jsou rodiny, kde nejbližší, či příbuzně nejbližší se nenavštěvují, ať už je to z jakéhokoliv důvodu. Nikdo nečeká od nikoho vděčnost ani nic jiného. Nezájem - znáte to slovo? Určitě naštěstí ne, ale je takových rodin hodně.
Jak vy píšete, "inu běžné vztahy mezi slušně vychovanými lidmi" - to je skutečně spíše ojedinělé, možná tak u blogerů zde u paní R., blogerů nad těch 50 let, kteří měli to štěstí na příbuzné ci pomoc příbuzných tak jak tu popisují.
Pane nar. soc.
OdpovědětVymazatvaše věta: "Posuzovat i nejbližší, jak mi mohou pomoci, udržovat s nimi dlouhodobě dobré vztahy a příležitostně je i obdarovat. Nečekat buhví jakou vděčnost, ale v nouzi potřebnou pomoc. Inu běžné vztahy mezi slušně vychovanými lidmi."
Jakpak byste se zachoval, když nejbližší nemohou/nechtějí pomoci a nemají zájem udržovat dlouhodobě dobré vztahy. Prostě by o vás neprojevili sebemenší zájem,
a kdyby vy jste je poprosil o sebemenší pomoc, brali by to jako že je citově vydíráte a dali by vám najevo že si to nepřejí. Snaha či prošení pomalu na kolenou, aby mezi příbuznými bylo vše pohádkové, jako to má být, by vám nepomohli.
Co pak?
nar.soc.
OdpovědětVymazatPřed 18 hod. v dálce zahřmělo. Později se tmavě zatáhlo a přišla bouřka s deštěm a kroupami. Vinohrady hádám jsou z polovice "sklizeny". Jel jsem autem a kroupy mlátily do předního okna a do střechy, jako bubenický virbl. Naštěstí to za 14minut přešlo.
Chtěl jsem jít na schůzi obecního zastupitelstva, ale manželka nechce být sama, tak to vynechám. Měl jsem nachystán dotaz na názor zastupitelstva ke zvýšení daně z nemovitostí. Taková věc by měla být projednána v samosprávě a nikoli vládním zmatkem "zvýšení si obec může nechat, stát si vezme mergle z dotace na státní správu", poskytované obcím (zase lumpárna vymyšlená vládou).
Lepit státní dluhy na úkor majitelů nemovitostí se hned tak nevidí. Stanjura má asi hovno, tak to chce nadělit i jiným.
nar.soc.
OdpovědětVymazatPro 13.09.23 19:07
Na Vámi zmíněné problémy se musí brát ohled vlastně celý život, ne až nouze zaklepe. I se starší dcerou byly problémy. Uvažovala rozkrokem a má tři děti každé s jiným maníkem. Nebyla už doma, tak jsme to neřešili, stejně by neposlechla. Později v její tísni, jsem jako čerstvý důchodce převzal 13 měsíčního kojence do celodenní péče a poslal ji pracovat na odkopání dluhů, které ona i její "objev" pomohl nadělat. Asi tehdy si uvědomila svoje postavení i moji účinnou pomoc. Nečekal jsem nic, uspokojení z vnuka mi stačilo. Ona se poněkud zklidnila, proto jsem jí prodal za přiznanou hypotéku zděděný dům. Sice se napřed šklebila, až jí kamarádky objasnily co získala místo najemného panelákového bytu s umístěním na jižní stěně. Dnes po 20letech s vlastním rozumem, je to jiná žena. Má ohled na naše stáří (my to nezneužíváme).
Druhé dceři jsem minulý týden daroval 30000m2 pozemků, kde může pomalu zřídit najemní parcelky ve vlastněné zahrádkové kolonii (k důchodu by měla nájemní výnos á 2-3Kč/m2). Tato dcera byla vždy poslušná, svým způsobem cílevědomá a máme v ní oporu. Nikdy jsem nezneužíval rodičovskou autoritu a hádám, že je to dlouhodobý výsledek. Ono napravovat dávné chyby u dospělých lidí asi nejde (starého psa těžko učit nové kousky).
Fredy Kruger
OdpovědětVymazat" Víš jak je drahej proud ? též na to myslíš ?"
( dědek vždy na noc vypíná jistič )
Mladík pak tohleto vypráví ... item ...
"Řekla mi bába : ,,slyš moje dítě,
co nezabije tě, - posílí tě !
Až přijdeš z knajpy, tak za dveřmi,
máš na židli v kastrole večeři !
Abysi věděl, tak dobrá tvá bába
dá ti tam knedlíky se škvarkama ,,!
Jááá... chroupal jsem škvarky jak šílený,
až zjistím, že ňák divně smrdějí !
... hle ! mezi zubama krovky já hrabu !
Do hrnce nalezla spousta tam šwábů !!
Vnuk Omrdt Bobb, proklínat začal svou bábu !
Bába se vnukovi omlouvá :
" Byli jsme dnes s dědkem na houbách,
až zítra se z hostince připotácíš,
dám ti je do trouby, pochutnáš si !"
" Druhý den přišel jsem z krčmy zas večer,
v břiše mi kručelo, hlady bych brečel ...
trouba je trošíčku otevřená,
( ??) Kočka z ní vylezla nahrbená,
jsem klidný ! říkám si vesele:
,,kočka přec houby nežere,, !
.... však ... že se mi na pekáč wisere ?
kdo by to mohl tušit jen ?
Já howno s houbami shltnul jsem !
... že bych byl z toho posílen ??
Naopak ! z blití jsem vysílen !
a navíc jsem krkal a zvracel !!"
"Ten chlapec, je nevděčný klacek !"
hovoří bába : " Křičí jak kráwa !!"
"Tak tak tak !" dědek jí přitakává:
"Kluk posílen, vyčistěn, jdou z něj jen sliny !"
" Už nikdy k vám nepůjdu na prázdniny !"
chlapec se vytrhnul dědkovi, babce,
... a doma vše žaluje otci a matce !
nar.soc.
OdpovědětVymazatDobrý den.
Už jsem od Fredyho přečetl leccos,
ale "výživnou" veršovánku až letos
v září se filozoficky tváří.
Je otázkou zda posílí Tě
nebo
zda zajdeš konečně na úbytě.
Fredy zdravím tě, ráda jsem si přečetla, co jsi tak dramatickým jazykem vyplodil. Chtěla jsem taky něco takového zkusit, ale nedaří se. Jsi jedinečný a počátečním odmítáním sprostých slov před lety tě beru. A že sem chodíš znamená, že přes to všechno máš dobrý vkus. Vydrž!!! ;-)))
OdpovědětVymazatZdravím vespolek, po delší odmlce. Díky koncovkám kabelu a možná i jiným vzdálenějším
OdpovědětVymazatproblémům mi vysazoval internet. Je to spraveno, možná připojení k určitým webům bude třeba obnovit - tedy pokud je budu potřebovat - ale to se srovná. Měla jsem strach, že se nedostanu sem a také emailů vč. nabídek různých se navršilo a bude nějakou chvíli trvat, než to vše vyřídím. Včera zde pršelo odpoledne krátce, dnes polojasno, na střeše protějšího paneláku se pracuje a trnu strachem, aby se těm "klukům" nic nestalo. Je lešení kolem domu- skoro celé a co se bude dál dít, uvidíme. Střecha vypadá již hotově...
Dobré odpoledne, zdravím do Kavárničky a všechny Radky, které dnes mají jmeniny.
OdpovědětVymazatNa mém stagnujícím blogu jsem přidala nový článek. Snad zaujme a přivítám všechny dobré rady, které jsou s mojí nastávající změnou spojené :-)
Jedna změna po období sucha u nás nastala - včera odpoledne zapršelo a asi drobně pršelo i v noci. Mám zalito a hned to zde vypadá líp. Nad hlavou mám houfy krásných bílých oveček, to se mi líbí. Je moc příjemně - po mnoha dnech úporných veder :-)
OdpovědětVymazat
OdpovědětVymazatLydie
Přeji dobrý večer.
Nestíhám sedět v Kavárně. Také jsem zapomněla popřát v úterý k svátku Mariím, které chodí do kavárny. Tak opožděně přeji hodně štěstí, zdraví a dobré pohody.
Lýdie,nejsi sama😱také jsem zapomněla na Kitty a JM. Opožděně, ale přece všem i těm našim Mariím hodně zdraví🍀🌹🍀
OdpovědětVymazatKrásné dobré ráno, děkuji za přání ke jmeninám. Nikdy není pozdě, potěšilo mě to i dnes. Děvčata, přeji příjemně prožitý pátek a já zase dnes ráda popřeji ke jmeninám Jolanám. Není jich tolik jako Marií, ale zato jsou to jména vzácnější.
OdpovědětVymazatPřeji všem dnes co nejlepší den a dobrý pobyt v Kavárničce. Kdo sem chodí, má dobrý vkus ;-)))
Zdeňka-Anna
OdpovědětVymazatDobrý den, to jsem ráda, že patřím k těm, kteří mají dobrý vkus. :-)
Kdo jedete do Krkonoš, dávejte pozor - jeden člen naší rodiny šel včera (se skupinou) z Pece na Labskou boudu a přeběhli jim přes cestu tři vlci. Prý nevěděli, kdo byl víc překvapený, ale zas tak moc příjemné to nebylo.
Hezký den všem.
Zdravím, nevím co napsat k tomu, že kdo sem chodí má vkus. Někdy je to tak, že se zajímá co je kde nového u virtuálních známých, má dost času číst na netu, případně komentovat. O vkusu to nesvědčí, je to každého vůle. Jiné blogy jsou určitě zajímavější je jsme prostě zvyklí se každý den kouknout. Naproti se pořád tluče (A já pořád do to tluče a on bednář na obruče - znáte tu písničku?) Nevím co to mám za zvyk, že si hned vše spojuji s nějakou písničkou, ale jen pro sebe. Jako Fredy do básniček, komentáře na blozích nebo je to na blogách- hej češtináři...
OdpovědětVymazatJo a u těch Marií jsem to jaksi zazdila - každá Marie, kterou znám, slaví jindy , takže asi celoročně přeji všem jen dobré zdraví a chuť svátek slavit, kdy chtějí a jsou zvyklé.
Jo a zítra jsem 62 let vdaná - s jedním mužem a on se pořád diví, jak to se mnou vydržel a vlastně proč si mě vzal, co na mě viděl. Tak nevím, jestli se mám urazit nebo se mu vysmát, jak dopadl. Vybíral, vybíral, až přebral, no. Mrzí ho, že není moderní a není už aspoň dvakrát rozvedený. Mohl dopadnout hůř, ne? Už to, že se dožívá nadprůměrného věku snad svědčí o tom, že se o něj starám. Ach jo, to jsou úvahy...
Dobré dopoledne do Kavárničky. Jsem ráda, že do ní chodí lidi s dobrým vkusem: a to myslím opravdu. Však když se sem někdy náhodou vsákl někdo se špatným vkusem v povídání, tak si s ním paní kavárnice Ruženka poradila. Případně my sami, nejsme uťápnutí a nemusíme souhlasit s něčím, co sem nepatří. Zde je to povídací blog - a asi proto, že zde najde každý vlídné prostředí, tak vydržel tak dlouho. Podívejte se jen na číslo sledovanosti; vím, že to není to hlavní, ale přece jen Kavárnička přežila několik nepříznivých období a pořád se v ní schází hodně blogerů, i když už třeba svoje blogy znovu nezaložili a nepokračují v blogování. Jako třeba do včerejška já ;-)
OdpovědětVymazatDnes mi volal synovec. Vrátili se z dovolené někde v Chorvatsku po vlastní ose a jsou nadšení, plní sil a energie. V tomto stavu se aktuálně vydali nakoupit a sehnat ještě poslední zařízení do "mého zimního pobytu" v bytě. Dohodli jsme se na pár posledních maličkostech, už vím jeho návštěvu u mě, kdy mi bude odvážet pár potřebných věcí a současně mě doveze i do místa scuku spolupracovníků z učiliště Adamov. Udala jsem u něho i přebytky ze své zahrady, všechno ve spolupráci s mojí sestrou zpracují.
Jo sestřina Skalice nad Svitavou - teď jsem ji zvala na Skype a dozvěděla jsem se, že v úterý byla v jejím okolí zničující bouřka s kroupami, úroda kolem nich je zničená, u sestry to naštěstí nebylo tak dramatické - sice kroupy poškodily listy výpěstků, ale není to nic zvláštního. Končí letní úroda a většinu zeleniny má ve fóliovnících, a ani ty nejsou nijak poškozené. Ještě to nevím konkrétně, za chvíli se to dozvím. Doteď jsem nic nevěděla, ale na špatné zprávy je vždycky dost času.
Jdu na Skype, mějte se fajn a dobrou chuť k obědu :-)))
nar.soc.
OdpovědětVymazatDobrý den.
Pro 15.09.23 10:13
Vy se máte! Osobně mohu tvrdit o známosti s manželkou totéž co Vy. Vztah máme od 12.září 1961 dodnes. Býval to vždy přístav pohody, domova, lásky, ale právě že býval. Zdravotní problémy způsobily u manželky mozkovou poruchu a stal jsem se posluhou a "fackovacím panákem". Za vše v podstatě mohu a za co zatím nemohu, je to, nač si žena dosud nevzpomněla. Nikdy jsem vlastní ženu nepodvedl, na to mi byla moc vzácná. Jenže v jejím pracovním kolektivu (na katastr. úřadě) se sešly jiné "holčiny". S mladým vedoucím si domlouvaly prémie s vykasanou sukní rovnou za pootevřenými dveřmi spisových skříní nebo odskokem do auta na hodinku s vybraným klientem. Podvědomě asi v manželce hlodalo podezření, které dnes ventiluje 2x týdně (ty máš někde ženskou)! Reaguji jako kdysi Churchill, když neměl zapnutý poklopec (mrtvý pták se neprojevuje a nelétá).
Jenže je to na nic, teď má nové téma (vychází z toho, že mne někdo "přidělil" do baráku a měli by mne vyměnit! Neptám se proč (jsem zlej chlap, který pořád odporuje), ale kdo by mě měl vyměnit? No přece VONI, kdo to je.....ticho. Zítra to slyším zase, zatím je to snesitelné, nervové léky ji zklidnily, ale lepšit se to nebude. Takto jsem si stáří nepřál, ale co už zmohu! Povinnost vše překrývá, je to moje žena, měli jsme se velmi rádi a jsem jí za vše vděčen, to nutné musím strpět.
nar.soc.
OdpovědětVymazatNeobjasněné záhady.
V dnešních HN je článek "Bosing a sexuální násilí". Týká se min. pro místní rozvoj=řízeného Piráty. V článku se konstatuje, že bývalý náměstek ministra Lukáš Kolařík se dostal do hledáčku policie, protože údajně napadl svou bývalou asistentku. Článek končí větami...cituji," za jeho odchodem byl incident, který se odehrál po jedné z akcí vnitra....Šlo o potyčku mezi ním, jeho manželkou Janou a jeho asistentkou, se kterou měl milostný poměr.
Kolařík podle webu později na neveřejné části pirátského fóra uvedl, že asistentka vešla k ním do pokoje, kde údajně napadla jeho manželku a ohrožovala ji nožem. (konec).
Záhadou je, kde ten náměstek bydlí, když má do pokoje přístup zřejmě pirátka asi s nožem v zubech.
Druhá záhada je, kterou z "milovaných žen" vzal k řešení, jako první. Podle tvrzení o potyčce mezi ním, jeho manželkou..... (doufám že manželku neznehybnil na podřezání, jak bývalo zvykem dávných pirátů).
Třetí záhadou je, jak se takto vybavení lidé dostanou na ministerstvo, asi to Piráti berou šmahem.
Zřejmě jde o nový způsob rozchodu partnerů=manželů s pomocí nože. Společnost se stále vyvíjí.
Také se přidávám opožděně k přání Maruškám. V kalendáři na mne kouká 12.9. Marie/Mia/Tobiáš a dole u stejného data ještě Mária/Mia. To bych ještě pochopila. To bude ze slovenského kalendáře. Ale proč mi máme tolik jmen v jednom dni? Může mi to někdo vysvětlit? Mám zafixováno pouze Petr/Pavel.
OdpovědětVymazatPáni, 62 let spolu. To je krásné. Gratuluji. I tak myslím, že se lidé dokáží i po takové době vzájemně překvapit. V dobrém i ve zlém. Ale vztahy po takové době už bývají stabilní, muž a žena se znají navzájem velmi dobře. Jen zdraví aby fungovalo.
OdpovědětVymazatOprava:
OdpovědětVymazatproč my máme tolik jmen v jednom dni?
OdpovědětVymazatLydie
Přeji pohodové odpoledne.
Miriam - těch jmen je asi mnohem víc, než je dní v roce - a stále přichází nová - např. Mia - ta u nás dříve nebyla atd. Někdy, když čtu, jaká jména se nyní dávají, tak nad tím "kroutím hlavou" a říkám si "chudák dítě"-budou se mu ostatní smát nebo to různě překrucovat. Teda jméno Mia se mě líbí, je krátké a příjemně zní.
Ruženko, k zítřejšímu jubileu trvání manželství přeji snesitelné zdraví a snesitelného manžela. Totéž přeji tvému manželovi. Určitě jste si prožili své, ale vydrželi jste. To chce pěknou oslavu i v Kavárničce. Určitě to všechno u vás obou zaslouží pochvalu a obdiv :-)))
OdpovědětVymazatKdo si myslí, že v tak dlouhém manželství musí být pohoda mýlí se. Dost jsme se hádali, sice bez násilí ani "nemluvících dní", to by mohli kluci potvrdit. Byli to ale docela v současném pohledu blbiny, zbytečnosti a s léty se srovnaly. Zásadní věci třeba ve výchově , zaměstnání, chodu domácnosti byly v pořádku a syny jsme určitě vychovali co nejlépe - jsou samostatní, pracovití, žijí spokojeně v manželství (měli štěstí ve výběru manželek) také dlouhá léta už.
OdpovědětVymazatPodle toho co pane nar.soc.píšete není to vina manželky, že to soužití víc hapruje, je to otázka jejího duševního zdraví a vy máte určitě božskou trpělivost. To ale musíme mít asi všichni. Někdy je třeba odporovat, vyříkat si to - pokud to jde - jindy raději mlčet. Když "překážíte", zkuste odejít do druhé místnosti a pak se vraťte jakoby nic. Když jsme se pohádali a nemluvili, tak jsme "jeli" dál služebně, jak já říkám, protože řešit se nakonec něco musí a o prošlém" se nemluví. Asi se nesmí nic moc probírat, z toho je většinou třenice.
Kitty díky, však si často zažila moje občasné nenálady, smutky, mne vždy je vše výborné a hlavně kolem zdraví, jak je to všude.
OdpovědětVymazatPrávě mi volala Alka, hodná holčička, které není kromě její upřímné povahy , krásného vztahu k rodině i k lidem co závidět. Jste všichni fajn, já to tak beru a doufám, že budu schopná ještě trochu času tady s vámi všemi být.
nar.soc.
OdpovědětVymazat"Božská trpělivost", co to je? V Bibli se píše o zkáze Sodomy a Gomory a proč? Vysvětluje se to
rozšířenou tamní homosexualitou! Možná přišlo nějaké zemětřesení nebo jiná Bída na ty Filištíny, jak zpíval Werich s Voskovcem a skladatelé či spisovatelé Bible z toho vyvěštili zkázu a za ni pronásledování až ke smrti homosexuálů(lek). Je-li Bůh, proč dopustil aby tito lidé vznikli?
To není žádná trpělivost. Ani já jí nijak moc nemám, ale musím se krotit, jinak věc jen zhorším.
Hodně mi v tom pomohla dřívější péče o vnoučka od jeho 13 měsíců. Teď je z něj chlapčisko 188cm, 23let, kdyby mi jednu ubalil odeberu se k předkům.
Naštěstí máme dobré vztahy, shodli jsme se na dárku pro jeho mámu (20g zlatou cihličku). Já zatáhnu 15000.- a vnuk ten zbytek 14000.-. Postupně mu to nahradím, protože dcera trošku remcala, že všechny "holky" v rodině už ji mají, jen ona ne. Nechci si ji odcizit, i když vys. školský titul nemá (předpoklad k tomuto dárku). Vnuk je zvědavý, cihlička přijde po neděli a bude uložena k Vánocům. Dcera bude čumět, co dovedeme.
Mirijam,co takhle ještě Marta - Božena,pěkně dlouho to tak bylo. Já měla vlastně taky svátek 🥰Marta - Marie,po kmotřence.
OdpovědětVymazatRuzenko velkou náruč zdraví virtuálně zasílám k výročí vám oběma🍀
Máme to výročí s vámi zítra stejně,jen ne tolik roků. Dnes se ženil bratr,moc,moc spěchali,pořád nic a nyní nutný spěch. To už to tak občas v tom životě chodí.
A v manželství pokud se vyvede s občasnými mracky, oboustrannou toleranci ve vzájemné úctě tak mají vyhráno. Sci-fi, fantasy řekne někdo a doufám, že nebude přičítat, že toto sci-fi je u nás 🥰 Stačí mě,že se navzájem respektujeme,občas nese,ale hlavně chováme se tak,abychom se jeden za druhého nemuseli stydět 🙈snažíme se!
Momentálně je manžel na infarkt,dostala jsem nečekaně brzo termín na TEP druhého kolene a tak máme rušno,stresove - veselo,smutno,ujišťuji manžela,že to dáme. Sám má před magnetickou rezonancí.
Závěrem,držte se všichni nic není zcela růžové nebo černé. Včera me strejda Němec zacaroval slovíčko anesteziologie a já tvrdila, že se mám domluvit na eutanazii,no nakoupnout jej do sedinky a nebo mě 🥰
Fukčárinko, gratuluji k dobrému termínu TEP kolene. To dáš, před každou operací je rušno. Ale v dnešní době asi řada lidí "vypadává" z pořadí, mají strach z operace v podzimním termínu. Ale koleno - gratuluj si, budeš bez bolestí chodit a bezpečně i s tím druhým. Vím o čem mluvím - často jsem na operovaná kolena padla jako závory a (zaklepávám to) žádné se nezbořilo.
OdpovědětVymazatTa špatně řečená "autanázie" - asi to zavinil špatně čitelný nebo sám sebe upravovatelný mobil. Často o tom píšeš, že si dělá co chce. U tebe to ta eutánazka nebude, chyběla bys nejen nám, ale i rodině ;-)))
Druhé jméno si volí i ti, co jsou pokřtěni. Dcera Jana má druhé jméno Bernardeta po sv. Bernadetě Soubirous. Bernadeta byla velmi vážně nemocná a zemřela v 35 letech. Kdo se napije vody z Lurd, kde se narodila, bude prý uzdraven. Je pastýřkou a pomocnicí nemocných. Zvolila si toto jméno jako symbol lásky k lidem a pomoci druhým.
OdpovědětVymazatMarti, ať operace kolene dobře dopadne. Zase budete běhat jako rybička. Vím, jak je to protivné, když bolí koleno a člověk je omezen v pohybu. Zkoušela jsem na doporučení od p. Ivana Aulin, od Růženky alpu, dávala jsem i konopí, koňskou a ďábelskou mast. Marně. Doktor mi předepsal Nimesil a na noc tvaroh, igelit a šátek. Po čtyřech měsících už je pravé koleno optimální. Mohu zase cokoliv, ale dávám si pozor.
Anesteziologie, takový úkon před operací. Seberou vám úplně všechno, včetně prstenu. I když jsem před operací žlučníku zhubla 9 kg, můj snubní prsten ne a ne opustit prst. Přišla anestezioložka, shodou náhod to byla známá. Prý má dobrou fintu, jak sundat snubní prsten. Natřít mýdlem, protáhnout nit a zatáhnout. Nepomohlo. Prsten držel, přes kloub se nedostal. Prolétlo mi hlavou. Teď mi prsten rozříznou a ještě přijdu o prst. Nakonec jsme se domluvily, že dá do zápisu, že prsten nejde sundat.
OdpovědětVymazatPak mi vzali oblečení, omotali nohy fáčem, přikryli plachtou a už jsem se nemohla hnout. Požádala jsem pacientku na vedlejší posteli, ať mi zavře mobil do skříňky. Pak vůbec nevím, co se se mnou dělo. Přijel nějaký zřízenec, proletěl i s postelí lítačkama a už jsem nevěděla o ničem. Nesměle jsem se druhý den ptala, kdo mne vlastně operoval, abych mu mohla poděkovat. Před anesteziologií (operací) mi bylo dobře. Narkóza mi nesedla. Museli mi zklidňovat žaludek. Žlučník za to nemohl.
Z-A
OdpovědětVymazatPoznámka: Nimesil obsahuje stejnou účinnou látku jako Aulin.
JM
OdpovědětVymazatDnes jsem byla v Brně na mamografu a dobrý. Na Viniční. Už tam jezdím hodně roků, proto nechci měnit pracoviště.
Zvládli jsme to dobře. Před cestou jsem nejprve musela zkouknout objížďky a vyšlo nám, že musíme městem, neb jsou zavřené mosty na Olomoucké. Manžel to za volantem pořád ještě dá, i když už mu bude 85 roků.
J.M zdravím,klobouk smekám👍.
OdpovědětVymazat