Byl jednou jeden Matěj -5.

 Matěj se s Katkou scházel, ale bylo to většinou ve dnech,  kdy přišla na návštěvu ke své tetě. Ta bydlela nedaleko a tak obvykle věděla, jestli je Matěj doma. V pasení ovcí se občas střídal s dalším ovčákem .  Potřeboval udělat práci  doma, chtěl šetřit maminku. Nestěžovala si, ale on si všiml, že bývá  unavená. V té době také poskytli po domluvě se starším bratrem kus  zahrady  synovci, který si chtěl  postavit rodinný dům. Bydlel u rodičů i se ženou a třemi dětmi a na jedné straně obce byla vytyčena stavební místa pro zájemce.

Pěkné bydlení tam mělo být, ale spojení s vesnicí poněkud z ruky. Tím, že měli u Matěje  průchozí branku ze zahrady na místo, které se podařilo synovci získat, měl  usnadněnou cestu přes  Matějovu zahradu , přes dvůr přímo ke kostelu a na cestu do dědiny-jak říkali. Za to jim přislíbil synovec, že pomůže případně s úrodou ovoce, porytím zahrádky a pod. Matěj se na to moc nespoléhal, se stavbou bude prý mít  práce dost. Synovec  pracoval na tři směny v továrně, kam dojížděl a tak musel dělat ve svém volnu. Šlo to pomalu.  

Katka přišla podle domluvy na návštěvu k Matějovi.  Její teta vytáhla maminku Matěje na nějaké nákupy do  vesnice , domlouvala Kačce:

Měla by ses trochu víc snažit sblížit s Matějem. Jinak se nedovíš,  co plánuje Matěj v domku upravit, přikoupit. Taky bys  měla nenápadně zjistit, jestli už mají s maminkou domluveno, že domek i zahrada zůstane jemu nebo se má ještě dělit s bratry."

"To víš, že by mě to zajímalo. Do starého domu   se stěhovat nechci, ale dlouho to táhnout by nebylo dobré. On nevypadá zle a je takový klidný, co vím. Jen jestli nebude lakomý, povídá se po vsi, že by si nechal pro korunu koleno vrtat. Uvidím, co z něj vytáhnu."

"Jen to nepřeháněj, hloupý není a ať si o tobě něco nedobrého nepomyslí." Teta  šla za Aničkou, která už na ni čekala před domem. Katku přivítal Matěj za brankou a zval ji  nejprve do domku, že tam ještě něco musí vzít. 

Provedl ji  po malém domku, skromně , ale hezky zařízeném starodávným nábytkem, ukázal kromě kuchyně a  pokoje i komoru, kde si všimla zásob uzeného masa, špeku,  klobás, zavařenin. Uznala v duchu, že chudí určitě nejsou. Partie by to byla dobrá. Matěj vzal do košíku láhev domácího vína, sklenici okurků, v ubrousku zabalený ovčí sýr, klobásu.

"Půjdeme do  letní kuchyně, ano? Je tam vše potřebné a budeme tam mít klid."

Matěj připravil na stůl pohoštění, vytáhl z kredence skleničky na víno, příbory, nůž na krájení sýra a klobásy, talířky a ošatku s chlebem.Nabídl Katce židli, sám si sedl na druhou stranu stolu na  otoman.

Katka si  prohlížela  Matěje, nezdál se jí nějak starý. Tvář měl podlouhlou, tváře hladké, mírně narůžovělé, byl hodně na vzduchu, také vlasy oříškové barvy neměl prošedivělé. Postavu celkem štíhlou, ale svalnatou. Protézu nebylo pod dlouhými kalhotami ani vidět. Jen mírné pokulhávání prozrazovalo, že něco není v pořádku. Trochu se divila, že už se dříve neoženil.

Seděli proti sobě, ukrajovali sýr, klobásu, okurky přikusovali chleba a  upíjeli víno.Mluvili o všem možném.  

"Jestlipak neplánujete opravu domku, slyšela jsem, že synovec u vás bude stavět za zahradou. To byste se mohli zároveň domluvit, ne? Tedy jestli  to maminka bude chtít, že?"

"To záleží jen na mě, maminka to tady má na dožití. Bratry jsme vyplatili, potřebovali na bydlení  a tak po otcově smrti se to vyřídilo. Já s tím ale nespěchám, jedno po druhém, musíme někde bydlet a bourat není jednoduché. Katka si oddechla, tak to už by nebylo těžké donutit ho k opravám domu.

Víno z domácích fialových hroznů, které pěstovali  odedávna před domem i v zahradě za domem,  bylo lahodné a Katce i Matějovi stouplo do hlavy. Katka seděla dosud na židli a najednou přisedla k Matějovi na otoman a se skleničkou v ruce mu nabídla:

"Matěji, už se pár týdnů známe, co kdybychom si tykali?"

"Nejsem proti, jen jestli vám nepřipadám moc starý." Zasmáli se , přiťukli si a Katka ho sama políbila. Matěj ji k sobě přivinul a v líbání pokračovali. 

"Jak jsi mohl být tak dlouho bez ženy, vždyť jsi tak přitažlivý muž?" Tiskla se k němu a cítila, že je vzrušený. Když mu však sáhla na knoflíčky u košile a pak na opasek kalhot,  oddělal jí ruku.

"Promiň, to nejde. Co kdyby se vrátila  máma. Možná někdy jindy, ale hlavně potmě. Pochop, nerad  bych se ti ukazoval s tou mojí nohou."

"A to myslíš, že bych to ve tmě necítila?  Vím, že máš protézu a co? Na to se dá zvyknout."

"Možná bychom měli na vše jít pomaleji , teprve jsme se seznámili blíž."

Cítila se uražená. Měla chuť mu říci, není divu, že jsi ještě svobodný, ale zarazila se.

"Takže někdy příště, ano? Musíme se přece blíž poznat, pokud se chceš vídat." 

Zapla si knoflíčky u blůzky, které se jí jaksi  náhodou předtím porozepínaly a vstala se slovy, že už bude muset jít.

"Nezlob se, Katuško, to víš, nejsem moc zvyklý. Polepším se. Vezmi tetě kousek  sýra a klobásku, třeba jí bude chutnat."

     Už usmířená vzala balíček, který v rychlosti připravil a on ji vyprovodil ze dveří a pak s ní šel i k brance. Zrovna tam přicházela teta s maminkou a tak Matěj jen pozdravil a  odběhl do dvora, prý poklidit dobytek.Chtěl se vyhnout vyptávání. Maminka se jen pousmála a šla domů.

Pokračování...