Jak Bubuška pomáhala Vojtíškovi a Týně péci cukroví.-10-

Blížily se Vánoce a tak se maminka Týna rozhodla, že napeče něco málo cukroví. Malý synáček Vojtíšek je totiž takový všudybýlek a ona může některé věci dělat, jen když pěkně spinká, nebo je tatínek doma a zabaví ho.. Řekla si, že zadělá těsto na perníčky, aby po upečení hezky změkly. Měla recept na takové moc dobré, slaďounké a to zahrálo velkou roli v dalším dění.

 

Vypracovala těsto a nechala ho ležet přikryté látkovým ubrouskem na prkénku na stole. Řekla si, že pověsí pár kousků prádla, které byly ještě v pračce. Však Vojtík spí, možná se mu zdá o skřítkovi,kterého má rád , tak se nemůže nic stát. Jenže se nedaleko potulovala víla Bubuška, která si všimla, že se Vojtíšek nějak vrtí. Probudil se a chtěl začít volat na maminku. 

Víla Bubuška se honem proměnila v Týnu a s Vojtíškem se potichounku bavila. Povídala mu, že má zadělané těsto na perníčky, budou dobré, slaďounké, tak by měl být hodný, jinak by žádný perníček ani neviděl, natož dostal ke spapání. Vojta jen řekl:

" Jdu." Slezl z postele a už si to šlapal do kuchyně. Bubuška honem kolem něj natáhla ruce, aby náhodou do něčeho nevrazil a nevyrušil Týnu, která věšela prádlo a pobrukovala si.Vojta byl šikula a maminka na neštěstí nechala stát stoličku vedle židle u stolu, kde bylo těsto. Vylezl na stoličku, pak na židli a prstíky zabořil do těsta. 

Bubuška jen zalomila rukama a snažila se mu ruce z těsta vyndat. Začal natahovat moldánky, tak mu honem kousek těsta dala a řekla, aby si dělal balónky, ale ne na židli. Slezl pomalu dolů s těstem v ruce, připlácl ho na židli. Pak šikovně uždiboval a po krátkém žmoulání v dlani přilepil další  na dvířka od kuchyňské linky. Kam dosáhl byly nalepené kousky těsta. Bubušce se to jaksi zalíbilo a nebránila mu v tom, dokonce mu podávala další kousky těsta.

 

Mamince Týně se zdálo, že se něco v kuchyni děje, tak honem pověsila poslední kousek prádla, utřela pračku, samozřejmě už dávno vypnutou a utíkala do kuchyně. Bubuška musela změnit podobu, aby ji Týnka neviděla. Maminka se dívala na Vojtíška, jak se zaujetím nalepuje kousky syrového těsta na dvířka a nevěděla, jestli se má smát nebo se začít zlobit.

,, Vojtíku, co to je?" Vážně se zeptala.

,,Níčky, níčky, Vojta spapá...". Když toto Vojtík řekl, nalepil poslední kousek a začal přilepené kousky odlepovat z dvířek a než mu v tom máma zabránila, strkal je do pusy a ,,papal".

,,Bude tě bolet bříško! Nech toho! Počkej, až to upeču. " Týna se dost zoufale podívala na zbytek těsta na stole a marně přemýšlela, jak se mohl k němu Vojtík dostat a tolik ho odebrat. Úplně ji odrovnalo, když na její dotaz,

 ,, kdo ti podal těsto, Vojti ? "- dostala odpověď :

 ,,Máma, máma..." Netušila, že tentokrát Bubuška ,, pomáhala trochu jinak." Té se to ale tak zalíbilo, že si řekla:

,, Hotovo, jdu dělat legraci zase jinam "  a ztratila se jako pára nad hrncem.