Jak víla Bubuška zastupovala Vojtíškovu maminku.- 11.

 

Celý den byl Vojtíšek s tatínkem sám. Docela se mu to líbilo. Byli spolu na výletě  u rybníka,kde se díval na kačenky a starým rohlíkem krmil ryby v sádkovém  rybníku. Zastavili  se u babičky. Tatínek počkal na Vojtíška v autě, protože ten chtěl babičku překvapit. Uvítala ho s radostí.

,,Vojtíšku, vždyť, ty máš dnes svátek! Všechny děti jej mají. Škoda, že musí maminka být v práci, viď?" 

,,Babi, tak proč jsi ke mně nepřišla ty? Maminka odešla do práce a my jsme byli s tátou sami."

,,Volala jsem a tatínek říkal, že pojedete na výlet. Domluvili jsme se, že se tady zastavíte a dáreček ti dám."

,,Jéje, to je hezká knížka! Jsou tam obrázky a dokonce beruška!"

,,To je starší knížka jmenuje se Ferda mravenec a máš v ní nejen toho mravence a brouka Pytlíka, ale taky Berušku. Vím, že máš berušky rád. Tedy jmenují se sluníčka sedmitečná, to už víš."

,,To je fajn babi, díky, maminka mi to určitě bude číst. Dnes asi táta, maminka není doma."

Rozloučili se a jeli domů. Tatínek Vojtíškovi připravil jídlo a z vany se Vojtíšek  vybatolil rovnou  do postýlky.

 

Vypadalo to, že brzy usne, ale nedalo mu to a chtěl po tatínkovi, aby mu četl z nové knížky o Ferdovi a Berušce. Tatínek chvíli četl, ale najednou zmlkl a jak tak seděl v křesle vedle Vojtíškovy postýlky, usnul.

Vojta ale byl zřejmě koupelí a novými zážitky tak rozjuchaný, že se mu spát nechtělo.Díval se na spícího tatínka, prstíčkem do něj ťukl. :

,,Táto, ty spíš ?! Kdo mi bude číst?" Nic, táta zafuněl a spal dál.

Vojtíšek začal natahovat moldánky. Maminka mu chyběla. Kde je tak dlouho? Určitě by mu četla.

 

Už chvíli ho sledovala víla Bubuška. Přiletěla se podívat na chlapce, kterému pomáhala péci s maminkou na Vánoce cukroví. Neviděla ho dost dlouho a byla překvapená, jak vyrostl. Byl už opravdu o hodně větší, než v době, kdy lepil mamince těsto na skříňky v kuchyni. Usmála se při té vzpomínce. Rozhodla se, že ho nenechá plakat, stýskat si po mamince.

 

Vzala na sebe podobu maminky  Týny  a tiše se přiblížila k postýlce.

,,Vojtíšku, spíš?" Měl zavřená očka, ale pod víčky byly malé slzičky. Otevřel rychle oči.

,,Jé maminko, ty  už jsi doma? To je dobře, budeš mi číst o Ferdovi, jo? A hlavně o Berušce. Honem čti, tatínek usnul, tak ho necháme spát!"

Bubuška si k němu sedla na postýlku a polohlasně mu začala číst z knížky. Vojtíšek, ukolébán jejím  hlasem, zavřel očka, usmíval se, pěstičkou si utřel poslední slzičku, co mu uvízla na tváři. Bubuška mu urovnala pokrývku, chvíli ho ještě hladila po vláskách, jak to dělala často i  jeho maminka a Vojtíšek usnul. Položila knihu, otevřenou na stránce, kde přestali číst a tiše odcházela. Stihla to taktak.

Tatínek se probral, podíval se na Vojtíška a nemohl skoro uvěřit tomu, že tak hezky spí. Zhasl lampičku a odešel do kuchyně, kde ještě chvíli poseděl, čekal na manželku. Netušil, že ho zastoupila Bubuška a když mu ráno Vojtíšek, který, vyspaný do růžova, přišel k manželům do postele, povídal, jak mu maminka hezky večer četla, vrtěl jen hlavou.

,,Asi se mu něco zdálo," povídal ženě, která se usmívala a byla ráda, že to kluci tak hezky zvládli.