Víla Bubuška na koupališti. 14.

 Počasí bylo tak krásné, že lákalo nejen děti, ale i vílu Bubušku, která se potulovala po hrázi rybníka, ponořit se do vody.

Uvědomila si, že se bude muset vtělit do nějaké podoby. Nevyzkoušela si totiž nikdy, jak by dopadla, kdyby se do té vody ponořila. Byla stvořena z paprsků světla. Jak se tak rozhlížela, všimla si, že hodně lidí chodí někam vlevo a zaslechla malou holčičku, jak říká mamince :

,,Tak už pojď, Kája už na koupališti dávno je."

Maminka se zabavila s jinou ženou, která vezla kočárek s miminkem. Ta zaslechla, co malá mamince říká a jen si povzdychla:

,,Kdybych tak mohla na koupaliště taky. Ale až malá povyroste budeme také chodit plavat."

,,Však existuje plavání s miminky, to nevíte? Je to ale na krytém bazénu, zeptejte se."

,, To nevím, musela bych se informovat. Děkuji, na shledanou. Vidím, že se na vás dcerka už mračí."

,Tak už pojď ty nedočkavá!" Zasmála se maminka a šly .

Bubuška se courala za nimi, zvědavá, jak to na tom koupališti bude vypadat. Byla překvapená. Nejdříve se dostala nenápadně k pokladně, pak do šatny, kam si maminka s dcerkou odložily šaty. Prošly korýtkem s vodou a pod sprchou se hned osvěžily. Bubuška viděla bazény. Jeden víc vzadu veliký, kam chodili dospělí lidé a větší děti a druhý menší, který nebyl moc hluboký a tam hopsaly i trochu dál plavaly děti, které hlídali z břehu dospělí.

 

U malého bazénu , hned u kraje byla obrovská skluzavka. Každou chvíli nějaké dítě s výskotem žuchlo do vody.

,,Haničko, tak honem, vylez nahoru a sklouzni se" vyzvala dcerku, která předtím tak spěchala , maminka.

,,Hurá, jdu, ale ty bys mohla taky, je to i pro dospělé ten tobogan. Tak se tomu říká, víš , mami?"

,,Ale jdi, vždyť bych se tam ani nevešla." Smála se maminka.

,,To není pravda, zas tak tlustá nejsi, je to dost široké." Pobízela ji Hanka.

,,Mám to zkusit? Tak já jdu za tebou, nebo raději před tebou, abych na tebe nevlítla. Jsem těžší a poletím asi jako raketa."

Bubuška se náramně bavila a rozhlížela se, jakou podobu by na sebe měla vzít, aby mohla tobogan vyzkoušet. Tentokrát nechtěla nikomu pomáhat, chtěla se sama pobavit. Opodál stál poněkud obtloustlý chlapeček a lízal zmrzlinu.

,,No, ty bys měl raději plavat a ne mlsat !" Špitla mu Bubuška do ucha.

,,Co je, kdo to tady mluví? Co je komu do toho, co dělám?" Kabonil se kluk. Sebral se a utíkal za maminkou, která seděla u stánku s občerstvením a pila limonádu.

Bubuška se na ni podívala a jen se ušklíbla: ,,Je vidět, po kom ten kluk je. Asi si půjdu zaplavat místo něj, ten moc do vody nepůjde."

Vzala na sebe klukovu podobu a smočila si nohu ve vodě. Není studená. Přestože měla lidskou podobu, rozdíly teploty necítila. V tom naducaném tělíčku se jí trochu hůře lezlo po schodech nahoru, ale umínila si, že se sveze. Sedla si nahoře a dívala se pod sebe. Je to dost vysoké, široké dost, ale má to zatáčky. Přemýšlela a nevšimla si, že za ní vylezla znovu Hanička.

,,Nezacláněj tady a jeď, cvaldo!" Ozvalo se za Bubuškou a než se nadála, Hanička do ní strčila a Bubuška-cvalík jela dolů. Zatáčky moc vybírat neuměla, ale zato žuchla tak silně do vody, že vystříkla až na břeh, kde stály děti.

Zaslechla za sebou: ,,To byla bomba, co? Půl bazénu jsi vyšplíchl, cvalíku!"

Děti jsou nemilosrdné a posmívat se umí i ta nejhodnější holčička.

,,Budu chodit plavat a budu cvičit a nebudu moc mlsat..." slibovala Bubuška v těle kluka.

,,To určitě, já tě znám a připomenu ti to, uvidíš !" Slibovala Hanička, zasmála se a šla za maminkou.

,,Bylo by moc dobré, kdyby to tomu cvalíkovi připomínala každý den. Ale nejsem si jistá, bude-li to platné."

Bubušce se ve vodě zalíbilo a jen si tak plavala v bazénu. Samozřejmě ještě párkrát rozčeřila vodu, když sjela, teď už bravurně, po toboganu dolů.

 

Lidí ubývalo, ty nejmenší děti už odešly dávno s rodiči domů, těm větším se moc nechtělo, ale musely také jít.

Unavené plaváním doma usnuly a zdálo se jim, že klouzají po toboganu dolů... asi jako Bubušce té noci.