Víla Bubuška u rybníka - 13.

Jak už tak Bubuška poskakovala kolem hřiště, řekla si, že se půjde podívat na jedno takové starší , přírodnější. Byla tam sice také skluzavka a kolotoč, ale většina byla v duchu možností v přírodě. Atrakce byly hlavně ze dřeva, provazů i prolézačky byly dřevěné. Byly tam na sednutí pařezy.

Hřiště se nalézalo skoro vedle rybníků, ale ze strany k tomu menšímu, sádkovému bylo opatřeno plotem. Navíc tam bylo hřiště s brankami na fotbal a dokonce na kůlech koše s deskou vzadu na košíkovou. Chvilku tam tak chodila, zdálo se, že nic zvláštního se dít nebude. Nebylo tam moc dětí a rodiče většinou s těmi malými byli přímo u atrakcí.

Za hřištěm byla větší louka. Tedy louka- spíš taková mokřina s neudržovanou přerostlou trávou. Pokud bylo sucho, moc vody tam nebylo, ale dost možná, že tam pronikla voda z rybníků a tak tam občas bylo dost vodních živočichů. Dokonce pulců. To jsou vlastně takové děti žab. Vypadají jako malé rybičky, ale později jim narostou nožičky a nakonec upadne ocásek a jsou z nich žáby. Občas se tam na ně chodili dívat hlavně kluci a lovili je. Spíš se snažili.

Také ten den bylo na louce hodně vody. Bylo po vydatném dešti a tři kluci Jirka, Petr a Pavel se vydali podívat, jestli už tam nějací pulci jsou. Petr a Pavel byli dva bratři a s Jirkou sousedili v paneláku. Věděli, že žáby jsou zákonem chráněné a ani pulce nesmí chytat, ale říkejte to takovým rozjívencům. Samozřejmě tam bylo také dost jiné i lítací havěti. Komáři, vážky. Kluci se brodili loukou, ale najednou ten nejmenší-  Pavel zapadl do hlubší rýhy, kde byla voda. Začal třepat nohou, na které měl tenisku a podařilo se mu z té tenisky vyzout. Zůstala ve vodě.

Pavel začal bulit. Měli zakázáno chodit na tu louku a věděl, že tatínkův řemen je v pohotovosti.

"Péťo, podej mi tu tenisku, prosíííím..." Petr se snažil, ale to místo bylo zrádné a podařilo se mu jen namočit i své tenisky a dokonce i kalhoty, protože byl trochu těžší než Pavel. Jirka byl v tu chvíli kousek dál a začal se brodit trávou k nim. Čvachtalo to hezky a bořili se čím dál víc.

"To není možné, tolik vody tady nebylo." Tvrdil Jirka.

Po břehu rybníka šel mladík. Bubuška se v tu chvíli rozhlížela, jak by mohla klukům pomoci a když mladíka zahlédla, vzala na sebe jeho podobu a šla klukům na pomoc. Lavičky u hřiště byly jen takové dřevěné- prkno na kůlech a jedno z nich bylo uvolněné. Popadla je a obešla hřiště ke klukům. Zavolala na ně, aby zůstali stát. Položila prkno směrem, kde Pavel ztratil tenisku a po prknu se vydala ji najít . Podařilo se jí tenisku vylovit, pomohla vylézt klukům jednomu po druhém z bažiny .

Stáli na hrázi, rozhlíželi se po mladíkovi, který jim pomohl, ale jen na konci cesty zahlédli podobnou postavu.

"Ani jsme mu nepoděkovali. Páni, to bude doma nářez, já se bojím jít domů. Mokré tenisky, mokré okraje gatí."

"Kluci, víte co? Máma mi vždycky říkala, že se nemám bát jít domů. Nepochválí nás, ale určitě pomůže. Vaši přijdou až k večeru, jdeme k nám, od nás to nemáte domů daleko, ne?"Nabídl jim Jirka.

Měl pravdu. Máma měla sice poznámky o nevhodnosti chování a možnosti potrestání, ale nakonec jim dovolila si umýt nohy v lavoru, tenisky trochu vyprat a půjčila jim dokonce fén, aby mohli tenisky aspoň částečně vysušit. Uvařila jim čaj, namazala chleby a dokonce je nechala dívat na televizi.

"Jirko, jak to, že tvoje máma je na nás tak hodná? Jí to nevadí, když něco vyvedeš?"

"Vadí, ale vyprávěla mi jednou, jak asi v deseti letech , po cestě do cvičení zkoušela, jak klouže deska od schůdků do menšího rybníka a šupla v šatech do vody. Vylezla sice sama, bylo to u břehu, ale mokrá celá. Taky se bála jít domů, tak šla k jedné kamarádce a její maminka jí bavlněné šaty přeprala a vysušila je žehličkou. Takže od té doby si řekla, že svým dětem určitě nebude nadávat, když přijdou mokré nebo ušpiněné. Raději ať jdou hned domů, aby nenastydly."

"Tak byla taky zlobivá? Chodila na cvičení pěknou oklikou."Zasmáli se kluci.

Bubuška se dívala, jak kluci odcházeli a mrmlala si něco o hloupých nápadech. Mezitím už většina dětí odešla z hřiště, tak se Bubuška šla podívat, jak vyskakují ryby nad hladinu rybníka. U břehu plavalo pár kačenek, ale většina z nich už se uklidila na travnaté plochy mezi jednotlivými rybníky, strčila hlavu pod křídlo a usnula. Rybník byl částečně ozářen zapadajícím sluníčkem, hladina se leskla. Bubušce se ani od rybníka nechtělo, tak si zalezla do koruny lípy na hrázi rybníka a zavřela oči.

Děti, vy se také vyspěte a možná se vám bude o Bubušce zdát. Jakou asi na sebe vezme podobu až se probudí?