Bubuška odpočívala na pařezu, který zůstal mezi paneláky po poraženém stromě. Dívala se na dům, kde byla část lešení sestaveného ze železných trubek a prken na ně položených. Bylo pozdní odpoledne, pracovníci už odešli, jen nedaleko si ještě hrály na pískovišti dvě děti a u dveří domu si povídaly jejich maminky, které je hlídaly.
Kolem domu se loudal chlapík a obhlížel si dům. Vypadalo to, jako by kontroloval, co bylo uděláno. On si ale prohlížel nenápadně lešení a všiml si, že na prknech ve výši jednoho poschodí leží volně položené kusy železných trubek, které byly zřejmě už odmontovány a připraveny k odvozu.
„ Dnes už to jistě nebude," pomyslel si chlapík jménem Venca. Kolik asi taková trubka váží? Hodilo by to nějakou korunu ve sběrně. Musí to prohodit před Frantou, třeba si dá říct a pomůže mu jich pár odnést. Lámal si jen hlavu tím, jestli je vhodnější před půlnocí nebo až po ní. Opozdilci by mohli něco zahlédnout, ale podle něho by byla dobrá tak hodina po půlnoci, to už všichni spí a ti co se v noci budí, tak snad později.
Bubušce se ten chlapík nelíbil. On ji samozřejmě neviděl a tak, když odcházel, nemohl vidět, že za ním šla.
Franta nebyl moc nadšený Vencovým návrhem:
" Copak jsi zapomněl, že za poslední krádež jsi dostal málem flastr?" Myslel tím trest vězení, který Venca měl dostat za krádež několika metrů kabelu na jedné novostavbě. Jen to, že kabel ještě neprodal a vrátil ho majiteli, ho zachránilo od trestu. Dostal jen pokutu, kterou stejně musel nakonec odpracovat, protože peníze zrovna žádné neměl. Pracovat však pro něj bylo větším trestem, než pár dní ve vězení, kde už párkrát byl. Venca však trval na svém:
„Tohle musí vyjít. Na té straně domu není zrovna osvětlení a pokud budou okna protějšího domu zhasnutá, což jistě bude, tak je tam tma jako v pytli. Mám takovou šikovnou baterku, která je nenápadná a stačí ty trubky jen vzít, leží volně, nejsou přišroubené, takže za chvilku je máme. Do prvního patra snad vylezu, podám ti je, aby to nebylo slyšet a ty je opatrně položíš na zem. Pak bude jednoduché je odnést o kus dál a naložit na kárku. Má gumová kola, není slyšet, když s ní jedu. Hlavně musíš přijít včas. Tak o půl druhé v noci a nezaspi. Raději večer nic nepij, myslím pivo nebo jiný alkohol."
Venca netušil, že je poslouchá víla Bubuška, které se jejich plán vůbec nelíbí a přemýšlí, jak by jim plánovanou krádež překazila. Počká si na ně, snad nebude muset jít někam jinam někomu pomáhat.
Setmělo se, děti i jejich maminky odešly domů, v oknech svítila světla, která pomalu zhasínala. Jen někde svítilo ještě modravé světlo, kde měli puštěnou televizi. Po půlnoci i tato světýlka většinou zhasla. Venca se už delší dobu plížil kolem domu, rozhlížel se a čekal na Frantu. Kdepak asi je? Zatím se neobjevil. Venca si řekl, že se zatím pokusí vyšplhat na lešení a zkusí posunout na kraj trubky, aby je pak mohl Frantovi nechat sklouznout dolů.
Pomalu se vysoukal po silné trubce na dlážku, která byla naštěstí přišroubovaná. Samozřejmě žebřík tam řemeslníci nenechali, měli ho schovaný v chodbě domu, právě kvůli tomu, aby se někdo nedostal do domu třeba přes některý balkon. Nepočítali jaksi s tím, že zlodějům nepůjde o to vlézt do domu, ale o pár trubek. Venca stoupl a pomalu krok za krokem se posunoval po prkně k té části, kde byly trubky položeny.
„ Kruciš, kde ten Franta je? Zaspal nebo si to rozmyslel? Jak já to udělám, sám to neutáhnu. Leda kdyby byla některá krátká." Přemýšlel a najednou se lekl. Proti němu kráčel chlap.
„ Jak se Franta dostal na lešení, že ho Venca neviděl? Záhada. Franta je ale mnohem tlustší, to nemůže být on!"brblal si.
„Pane jo! Ten chlap, to jsem já! " Podíval se blíž a to neměl dělat.
Bubuška na sebe vzala jeho podobu, jak to obvykle dělala, on ji uviděl a ona začala huhlat:
„Zloději zlodějská, co tady děláš? Kam lezeš? Mám tě shodit nebo slezeš sám?"
Venca začal nevědomky couvat a tak se stalo, že zacouval až k okraji podlážky, noha mu sklouzla a už se řítil dolů. Chytil se sice rychle trubky, ale moc mu to nepomohlo, byla hodně drsná a on si odřel obě ruce, nejen dlaně, ale i předloktí. Vyjekl, pustil se a spadl rovnou do keře růžiček, které pod krajem lešení byly. Tam to tedy píchalo!
Najednou se za ním ozvalo:
"Kde máš ty trubky? Nějak ti to nevyšlo?" Franta se tam objevil a honem pomáhal Vencovi z keře. Nad nimi se otevřelo okno a ženský hlas se zeptal:
"Je tam někdo? Co tam děláte? Zavolám policii!" Na to už dvojice nečekala a upalovala za roh domu a pryč.
"Kruci, zapomněl jsem tam kárku za rohem! Jdi pro ni, prosím tě!"
“Proč já?"
"Je tam ten chlap, viděl mě, tebe ne, tak to nebude nápadné."
"Jaký chlap, co šílíš, nikdo tam nebyl. No, tak já jdu, ale je to naposledy, co jsem tě poslechl."
"A byl tam, byl tam. Byl jako já a mluvil na mne! "
"Ty jsi úplně zcvokl, něco se ti zdálo. Neusnul jsi tam, když jsi na mne čekal?"
"To tedy ne. Nebo snad jo? " Franta si třel odřenou rukou popíchaný zadek a kroutil hlavou celou cestu domů. Říkal si, že to musel být nějaký duch a možná ho chtěl varovat před další krádeží.
Víla Bubuška si oddechla.Snad toho zloděje odradila od dalších krádeží.
.jpg)
.webp)
♥
OdpovědětVymazat