Víla Bubuška na sněmu víl- 9.

 

Po dlouhé době dostala Bubuška po měsíčním paprsku důležitou zprávu, aby se dostavila na sněm víl. Už si ani nevzpomněla, kdy naposledy na něm byla. Asi v té době, kdy namísto napravování zlobivých dětí, či utěšování smutných, nemocných dětí, či jen trucovitých uplakánků, dostala za úkol zachraňovat lidi od úrazů nebo zabraňovat jejich zlým činům.

Bubuška se vznášela na obláčku stále blíž k velkému oblaku, kde na jednotlivých obláčcích posedávaly éterické víly. Zůstala sedět na pokraji a čekala, co se bude dít. Ozval se krásný, melodický hlas vládkyně víl:

„Dnes jsme se tady sešly , abychom odměnily dobrou práci několika víl, které konaly dobré skutky na zemi, mezi lidmi."

Bubuška v něm poznala hlas, který jí kdysi přidělil roli zachránkyně. Vtom si uvědomila, že ji ten hlas zve blíž.

"Bubuško, tebe se to také týká, nebuď tak vzadu, pojď sem ke mně!" Laskavě se ozývalo z obláčku, který mezi ostatními vynikal krásným světlým okrajem, protkaným paprsky měsíce a hvězd.

Pomalu se tam loudala Bubuška a nemohla uvěřit, že si na ni někdo vzpomněl. A zrovna vládkyně! Má přece na starosti všechny víly na světě. Není tedy divu, že už tak dlouho Bubušku nikdo nezval na sněm. Možná by se na něj všechny ty víly ani nevešly.

Zůstala stát na okraji svého obláčku, který se s ní předtím pohyboval směrem ke středu. Vládkyně se usmívala, Bubuška na ni zírala a říkala si :

"Ta je ale krásná, určitě proto se stala vládkyní. A je určitě moc hodná a spravedlivá. Copak mi asi řekne?" Vládkyně promluvila směrem k ostatním vílám:

 "Bubuška je víla, která několikrát měla těžký úkol a vždy si věděla rady. Mohla by jít příkladem slušnosti, okamžité reakce ve složitých situacích."

"Bubuško, " oslovila ji vládkyně přímo: 

"Zasloužíš si delší odpočinek za svou práci. Můžeš zůstat v mé družině zasloužilých víl, bavit se s nimi a jen sledovat práci ostatních, které budou na světě, mezi lidmi vykonávat úkoly, podobné těm tvým minulým. Tak trochu je kontrolovat."

Bubuška se zarazila. Tak ona už nemá letět mezi lidi, nemá se starat o jejich záležitosti?

Nemá vidět světýlko v očích dětí, kterým pomohla v jejich zármutku? Vzpomněla si na některé příběhy, které zažila a najednou jí bylo líto, že bude v družině vládkyně jen posedávat, bavit se. Slyšela, jak jí vládkyně říká:

"Bubuško, tím, že se staneš členkou mé družiny, máš právo si vybrat hezčí jméno. Bubuška není tak libozvučné. Dostaneš seznam jmen, ze kterých si můžeš vybrat. Vybírej ale rychle, mám ještě několik víl, které si budou také svá jména vybírat. Máš právo si vybírat jako první."

Najednou se v očích Bubušky objevily slzičky. To bylo u víly neobvyklé a sama vládkyně si toho všimla.

" Copak se stalo, Bubuško? Ty nejsi ráda? Nebo snad pláčeš radostí? Vždyť víly nepláčou. Tys to odkoukala od lidí, viď?"

Bubuška nemohla hned říci ani slovo, jen se ještě víc rozvzlykala.

"Tak co to je? Hned přestaň a řekni, co ti je. Jak ti mám pomoci, když nevím, proč pláčeš? Podívej se, tvoje slzičky padají dolů z obláčku a lidi dole na zemi budou myslet, že prší."

Vzpomínka na lidi Bubušku povzbudila a ona najednou řekla:

" Paní, dovolte mi dělat dál moji práci. Jsem mezi lidmi ráda a vůbec se nechci jmenovat jinak. Jsem Bubuška tak dlouho, že jsem si na to jméno zvykla a žádné jiné se mi nelíbí."

" Tak to se ještě nestalo, aby víla odmítla povýšení do družiny víl." Naoko uraženě pronesla vládkyně.

" Ale pokud je to tvé přání, dělej, jak myslíš. Hodně dlouho však si nesmíš jediným slůvkem postěžovat, že tě práce zmáhá a je ti smutno u lidí. Už je znáš, víš, že nejsou někteří moc dobří, ale zvolila sis ten úděl. Odpočiň si tady nějakou chvíli, pobav se s ostatními vílami a pak si jdi, kam tě srdíčko táhne."

Usmála se trochu potměšile, ale nakonec musela uznat, že Bubuška bude mezi lidmi víc užitečná, než v její družině. Dlouho si mezi vílami Bubuška nepobyla a raději se honem vrátila na zem, aby si to náhodou vládkyně nerozmyslela.