Byl jednou jeden Matěj - 8.

 Čas plynul pro někoho rychle, pro Matěje v poklidu.  Stavba domu byla pro něj na prvním místě. Podle všech známek jeho chování, patřil k typům starých mládenců, kteří se díky  delšímu pobytu s rodiči nejen  nesnažili osamostatnit, ale nakonec právě díky péči o zestárlé rodiče se  naučili  být samostatní, spíš nezávislí. Bez potřeby péče o svou osobu. 

Při hovorech s rodinou - bratry, synovci  odsouhlasil jejich připomínky na jeho šetření. Není dobré mít hodně úspor a  nemít na stará kolena pohodlí v domku. Dokud si hodně věcí umí udělat sám, rozhodnout co kde chce mít, nemá čekat. Jen tak nenápadně mu synovec nadhodil, že  mladší žena by ho mohla připravit nejen o peníze, ale hlavně by muselo být vše po jejím. 

Mezitím se Katčin zájem zcela přesunul  k mladšímu Karlovi. Zjistila, že s maminkou Karel sice žije  v jednom domku, ale zcela samostatně. Mluvili spolu, to ano, ale ona měla svoji zahrádku, vařila jen pro sebe, protože  měla dietu a jen někdy v neděli se domluvili a zatím co byla v kostele, Karel uvařil pro oba. Mohl si brát výpěstky ze zahrádky, vajíčka od slepiček také byla, maso koupil, takže předvedl mamince, že mluvil pravdu,když tvrdil, že žena mu večeře nevařila, ani když byla na mateřské. 

Ona dostávala jídlo od maminky a pro něho byly studené večeře, případně se najedl někde po cestě domů, když zjistil, že doma na něj nic nečeká. Na otázku, proč to nevyžadoval, se podíval úkosem a zakroutil hlavou. Maminka se už na nic neptala, ba ani mu nepřipomněla, že jí hned  mladá připadla rozmazlená, jemu bylo marné něco říkat. Jen občas mu v současnosti připomněla, že ona tady napořád nebude a dům bude prázdný.

"Karči, všechny ženy nejsou stejné. Ty z venkova jsou zvyklé dělat, tady ještě bývá muž hlavou rodiny. Najdi si nějakou ve středním věku, máš byt, já vám nebudu do ničeho mluvit, znáš mě. Jen když budete něco potřebovat, řeknete si."

"Mami, neříkej mi Karči jako  nebožka babička, když tak Kájo nebo Karle aspoň před lidmi. Nejsem už malý."Durdil se a pak najednou  řekl:

"Víš, je tady jedna, která by se mi líbila. O dva roky mladší než já, dělá účetní tady, dojíždí z vedlejší vesnice, má tady tetu."

"Myslíš Katku, tu já znám, je to slušné děvče, měla jen smůlu."Prořekla se maminka.

"Tady se nic neutají, myslíš, že bych ji mohl pozvat k nám? Už jsme se párkrát  sešli."

"V pořádku. Přijdete ale  ke mně, uvařím oběd tentokrát já a pak jí můžeš ukázat  svůj byt, ale hleď si tam uklidit, ba přímo vygruntovat. Víš, že ti tam nechodím, ale dovedu si představit, jak to tam vypadá."

"No,  tvrdíš, že mi nebudeš do ničeho mluvit a už komanduješ." Smál se Karel a matka si uvědomila, že ho už dlouho neviděla se  smát.

Matěj poslední dobou tušil, že ze strany Katky už mu nehrozí nebezpečí svádění a ani mu nechybělo. Stavba se protahovala, nebylo to a zase ono a on musel  využívat zkušeností příbuzných, kterým kdysi pomáhal se stavbou jejich domů. Stále častěji sahal do úspor, staral se o svá zvířátka a sledoval, jak pomalu, ale jistě se rýsuje opravdu pěkný domek.

Mezitím se Katka s Karlem natolik sblížila , dokonce s jeho matkou si porozuměly, že začali s Karlem uvažovat o svatbě. Na co čekat, léta mají a mohli by mít  třeba dítě. Marie, matka Karlova vzpomínala  na dobu, kdy si brala Josefa, který do vesnice přišel učit z Bratislavy, byl daleko od rodičů, ona  neměla maminku a byla na všechno hned po svatbě sama. Zařekla se, že bude dobrou tchyní a k mladým půjde jen na pozvání případně pomůže, jen když budou potřebovat.Však Katka není taková mladice a ví si rady.

Pokračování...