Víla Bubuška znovu na koupališti - 15.

Víly prý chlad nebo teplo necítí. To je pravda, ale Bubuška měla takové schopnosti, že se uměla vcítit do pocitů lidí. Sluníčko táhlo lidi k vodě. Zamířila tam také Bubuška a těšila se, že se zase sveze na tobogánu. Vmísila se mezi lidi, kteří prošli kolem pokladny a už zkušeně zamířila k bazénku, do kterého ústil tobogán.Rozhlížela se. Děti byly ve vodě, dohlížející rodiče se mezi sebou bavili na lavičce. Jedna maminka fotila dvě děvčátka ve vodě. Samozřejmě ta se předváděla. Hlavně mladší z nich.

"Mami, udělám stojku, vyfoť mi nohy, jo?"

Víla Bubuška u rybníka - 13.

Jak už tak Bubuška poskakovala kolem hřiště, řekla si, že se půjde podívat na jedno takové starší , přírodnější. Byla tam sice také skluzavka a kolotoč, ale většina byla v duchu možností v přírodě. Atrakce byly hlavně ze dřeva, provazů i prolézačky byly dřevěné. Byly tam na sednutí pařezy.

Hřiště se nalézalo skoro vedle rybníků, ale ze strany k tomu menšímu, sádkovému bylo opatřeno plotem. Navíc tam bylo hřiště s brankami na fotbal a dokonce na kůlech koše s deskou vzadu na košíkovou. Chvilku tam tak chodila, zdálo se, že nic zvláštního se dít nebude. Nebylo tam moc dětí a rodiče většinou s těmi malými byli přímo u atrakcí.

Bubuška na dětském hřišti - 12.

V jednom menším městě bylo pár dětských hřiští. Víla Bubuška si jednou takhle odpoledne řekla, že se podívá, jak to vypadá na tom nejnovějším. Bylo to hříště opravdu parádní. Na větším prostranství mezi domy, obklopené hradbou stromů a keřů, před kterými byly lavičky, aby se mohli rodiče posadit, když si děti budou hrát. Jejich dohled byl třeba, ale stávalo se, že se maminky spolu zapovídaly a děti prováděly lumpárničky.

Bubuška se rozhlížela, dívala se, co všechno tu pro děti je.

" Jéje mají tady i trampolínu ve velké síti, skluzavku a pod ní pěnové koule, aby se děti neporanily. Samozřejmě také dost velké pískoviště, kde se dá stavět z čistého žluťoučkého písku na co si děti vzpomenou. Houpačky, prolézačky, malý kolotoč. Paráda!" Napadlo ji:

" To si musím vyzkoušet jedno po druhém."  Jak si usmyslela ,  začala houpačkou. Posadila se tak, aby viděla na děti, které si hrály na písku.

Víla Bubuška na sněmu víl- 9.

 

Po dlouhé době dostala Bubuška po měsíčním paprsku důležitou zprávu, aby se dostavila na sněm víl. Už si ani nevzpomněla, kdy naposledy na něm byla. Asi v té době, kdy namísto napravování zlobivých dětí, či utěšování smutných, nemocných dětí, či jen trucovitých uplakánků, dostala za úkol zachraňovat lidi od úrazů nebo zabraňovat jejich zlým činům.

Bubuška se vznášela na obláčku stále blíž k velkému oblaku, kde na jednotlivých obláčcích posedávaly éterické víly. Zůstala sedět na pokraji a čekala, co se bude dít. Ozval se krásný, melodický hlas vládkyně víl:

Víla Bubuška zasahuje - 8.

Bubuška odpočívala na pařezu, který zůstal mezi paneláky po poraženém stromě. Dívala se na dům, kde byla část lešení sestaveného ze železných trubek a prken na ně položených. Bylo pozdní odpoledne, pracovníci už odešli, jen nedaleko si ještě hrály na pískovišti dvě děti a u dveří domu si povídaly jejich maminky, které je hlídaly.

 Kolem domu se loudal chlapík a obhlížel si dům. Vypadalo to, jako by kontroloval, co bylo uděláno. On si ale prohlížel nenápadně lešení a všiml si, že na prknech ve výši jednoho poschodí leží volně položené kusy železných trubek, které byly zřejmě už odmontovány a připraveny k odvozu.

Bubuška zachraňuje děti i dospělé - 7.

 Víla Bubuška se posadila na lavičku v parku. Byla unavená. V úseku, který měla na starosti, bylo pořád co zachraňovat. Nastával zvětšený provoz. Byl konec listopadu, počasí bylo sice chladné, ale bez sněhu. Tentokrát sv. Martin na bílém koni nepřijel. Lidé chodili, auta jezdila a mezitím se proplétaly děti. Menší většinou s rodiči, větší samy nebo ve skupinkách. Bubuška čekala, jestli se ozve signál, že je jí někde třeba.

 Nejhůře se cítila, když viděla, jak někdo okrádá druhého člověka a ten si toho ani nevšimne a pak se diví, když má někde platit a peněženka, či kabelka nikde. Jednou se rozzlobila na skupinku větších kluků, kteří obklopili dva menší kluky a chtěli, aby jim dali všechny peníze, co mají u sebe. Bubuška se rozhodla rychle, vzala na sebe podobu toho největšího z nich a začala se s nimi dohadovat, aby toho nechali.

Víla Bubuška a podivně jedoucí auto -.6.

 

Víla Bubuška seděla na patníku u cesty a oddychovala. Měla za sebou hodně práce s hlídáním dětí, aby si něco neudělaly. Vzpomínala na to, jak chodila utěšovat plačící děti a zdálo se jí, že ta nynější úloha je mnohem těžší. Nedá se ale nic dělat, dostala úkol, tak ho musí plnit. Kolem ní přejelo auto, nebylo první, ale Bubuška cítila, že u tohoto auta něco není v pořádku. Jelo nějak divně. Chvílemi zpomalilo, chvílemi vyrazilo dopředu. Jako by řidič auto neovládal. Bubuška se rozletěla za autem.